Svátost smíření

První věta, kterou Ježíš podle nejstaršího evangelia pronesl, zněla: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" (Mk 1,15). Ježíšův příchod, příchod Božího království, s sebou přináší odpuštění hříchů a pozvání k nápravě života. Náš Pán hříchy promíjel, z hříchů uzdravoval, a kvůli našim hříchům byl umučen na kříži. Také svým učedníkům svěřil moc hříchy odpouštět a církev to dělá právě ve zpovědi.

Ve zpovědi, neboli svátost smíření, se díky lítosti a vyznání hříchů před Bohem otevírají ty rány, které nám způsobila naše malá láska vůči Bohu či lidem. A Bůh do těchto ran na prosbu církve nalévá své milosrdenství, zahrnuje nás láskou a dává nám sílu nadále jej následovat.

Když vytáhneš rybu z vody, tak nemůže dál žít. Právě tak je tomu s člověkem bez Boha (sv. Jan Maria Vianney). A právě skrze svátost smíření se člověk vrací do společenství s Bohem, tak jako "ryba do vody".