Pozdrav oltáři

Církev se shromažďuje okolo oltáře, který je místem, kde bude přinesena Kristova oběť, a zároveň symbolizuje samotného Ježíše, o němž se v Písmu říká, že je kámen úhelný, který celou stavbu, tj. celou církev, spojuje v jedno. Proto, že oltář je symbolem Krista a středem bohoslužby, zdraví jej na začátku všichni přicházející hlubokou úklonou (pokud je v presbytáři svatostánek tak také pokleknutím; ti, kdo něco nesou se ani neuklánějí ani nepoklekají), kněží a jáhni navíc uctívají políbením a pokud se užívá kadidla, oltář se na znamení úcty okouří.

Úklona je gesto úcty a pozdravu. Oltář, symbol Krista, byl tímto způsobem zdraven již od raného středověku. Také políbení je starodávné gesto úcty a s políbením oltáře se setkáváme již od třetího století. Kadidlo symbolizuje modlitbu, která při mši stoupá k Bohu jako líbezná vůně. Zároveň naznačuje oběť, která bude na oltáři přinesena.

Ke všem těmto úkonům se všichni přidávají tím, že zpívají vstupní zpěv, kterým zahajují společné slavení a vítají svého Pána.

Co říká církev ve svých dokumentech:

Když přijdou k oltáři, kněz a přisluhující udělají hlubokou úklonu. [...] Kněz přistoupí k oltáři a uctí jej políbením. Potom kněz může okouřit kříž a oltář a přitom oltář obchází. Po skončení tohoto obřadu jde k sedadlu.	Cum ad altare pervenerint, sacerdos et ministri faciunt profundam inclinationem. [...] Sacerdos ad altare ascendit ipsumque veneratur osculo. Deinde, pro opportunitate, crucem et altare incensat, illud circumeundo. His peractis, sacerdos sedem petit.
Je-li však v presbytáři svatostánek s Nejsvětější svátostí, kněz, jáhen a ostatní přisluhující poklekají, když přicházejí k oltáři a když od něho odcházejí [...]. Přisluhující, kteří nesou v průvodu kříž nebo svíce, dělají místo pokleknutí úklonu hlavou.	Si vero tabernaculum cum SS.mo Sacramento sit in presbyterio, sacerdos, diaconus et alii ministri genuflectunt, cum ad altare perveniunt et ab eo recedunt. [...] Ministri qui crucem processionalem vel cereos deferunt, loco genuflexionis inclinationem capitis faciunt.
Nese-li [jáhen] evangeliář, po příchodu k oltáři nedělá úklonu, přistoupí k němu. [...] Užívá-li se kadidla, přisluhuje knězi při vkládání kadidla a při okuřování kříže a oltáře.	Cum ad altare pervenerit, si Evangeliarium defert, omissa reverentia, ad altare ascendit. [...] Demum si adhibetur incensum, sacerdoti assistit ad incensum imponendum et ad crucem et altare thurificandum.
Když kněz vkládá kadidlo do kaditelnice, žehná je znamením kříže beze slov. Před okuřováním a po něm se dělá hluboká úklona okuřované osobě nebo věci, kromě oltáře a darů k mešní oběti. [...] Oltář se okuřuje jednotlivými zhoupnutími kaditelnice takto: a) je-li oltář oddělený od stěny, kněz jej při okuřování obchází dokola; b) není-li ovšem oltář od stěny oddělený, okuřuje kněz nejprve pravou stranu, pak levou a přechází přitom z jedné strany na druhou. Je-li na oltáři nebo u oltáře kříž, okuřuje se před okuřováním oltáře; jinak až když kněz kolem kříže přechází.	Sacerdos, cum incensum ponit in thuribulum, illud benedicit signo crucis, nihil dicens. Ante et post thurificationem fit profunda inclinatio persona vel rei qua incensatur, altari et oblatis pro Missa sacrificio exceptis. […] Altare incensatur singulis ictibus hoc modo: a) si altare est a pariete seiunctum, sacerdos illud circumeundo incensat; b) si vero altare non est a pariete seiunctum, sacerdos transeundo incensat primo partem dexteram, deinde partem sinistram. Crux, si est super altare vel apud ipsum, thurificatur ante altaris incensationem, secus cum sacerdos transit ante ipsam.
(IGMR 122-277)
Úklona znamená projev úcty a vážnosti prokazované samotným osobám nebo jejich znamením. [...] Úklona těla neboli hluboká úklona se dělá před oltářem.	Inclinatione significatur reverentia et honor qua personis ipsis vel eorum signis tribuitur. [...] Inclinatio corporis seu inclinatio profunda, fit ad altare.
Podle tradičního zvyku se oltář a evangeliář uctívají políbením.	Iuxta morem traditum, veneratio altaris et Evangeliarii osculo perficitur.
Používání kadidla neboli okuřování vyjadřuje úctu a modlitbu, jak je naznačeno v Písmu svatém (srov. Žl 141(140),2; Zj 8,3). Užívat kadidla se může podle vlastního uvážení při kterémkoli způsobu slavení mše.	Thurificatio seu incensatio reverentiam exprimit et orationem, ut in Sacra Scriptura significatur (cf. Ps 140, 2; Apoc 8, 3). Incensum ad libitum adhiberi potest in qualibet forma Missae.
(IGMR, 273-276)