Služebníci liturgické hudby

Na této stránce jsou popsány hudební úkoly jednotlivých účastníků posvátné liturgie.

Boží lid

„Při slavení mše vytvářejí věřící svatý lid, vyvolený národ, královské kněžstvo, aby Bohu vzdávali díky, aby obětovali neposkvrněnou oběť nejenom rukama kněze, nýbrž spolu s ním, a aby se učili obětovat i sami sebe.“ (IGMR3 95)

To je základ pro „plnou, uvědomělou a aktivní účast“ věřících, jak ji vyžaduje sama povaha liturgie. (Srov. SC 14)

Protože liturgické shromáždění tvoří jedno tělo, musejí se všichni jeho příslušníci vyvarovat „jakéhokoli druhu individualismu a nejednotnosti, ať mají stále na paměti, že mají jediného Otce v nebi, a že všichni jsou bratry“. (IGMR 95)

Zpěv je jeden z nejzákladnějších způsobů, jak se shromáždění věřících může aktivně podílet na liturgii. Lid je povzbuzován k „recitování aklamací a odpovědí a [získáván] pro zpěv žalmů, antifon a písní…“ (SC 30) Péče o hudební formaci shromáždění musí probíhat neustále, aby se tak podporovala plná, uvědomělá a aktivní účast.

Aby mohl svatý lid zpívat jedním hlasem, musí hudba odpovídat schopnostem jeho příslušníků. Některá společenství jsou schopná učit se rychleji a budou toužit po větší rozmanitosti. Jiným bude více vyhovovat stabilní počet písní, protože se tak lidé budou při zpěvu cítit jistěji. Obeznámenost se stabilním repertoárem liturgických písní bohatých po teologické stránce může víru komunity prohloubit opakováním a memorováním. Ve všech případech je nutné dobré pastorační posouzení.

Biskup

Diecézní biskup jako "hlavní rozdělovatel Božích tajemství v místní církvi, která mu byla svěřena," (IGMR 22) se zvláště zajímá o podporu důstojnosti slavení liturgie, o "krásu posvátného místa, hudby a umění" (IGMR 22). Vykonává tuto povinnost příkladem vlastního slavení posvátné liturgie a vlastním příkladem povzbuzuje  aktivní účast na zpěvu; svým zájmem o provozování liturgické hudby ve farnostech  a komunitách své diecéze, zvláště ve svém katedrálním kostele; podporou stálého hudebního vzdělávání a formace kléru a hudebníků; a starostlivou péčí o hudební průpravu budoucích kněží a jáhnů.

Biskupovi v této úloze pomáhají spolupracovníci z diecézní liturgické hudební komise, která poskytuje "cennou pomoc v diecézi při podpoře posvátné hudby spolu s pastorační liturgickou činností" (MS 68).

Kněz

Žádný jiný jednotlivý faktor neovlivňuje liturgii tolik jako postoj, styl a chování celebrujícího kněze, který se modlí "jménem církve a shromážděné obce" (IGMR 33). "Když tedy slaví eucharistii, má sloužit Bohu a lidu důstojně a pokorně. Celým svým jednáním a pronášením svatých slov má u věřících vzbuzovat vědomí žívé přítomnosti Kristovy." (IGMR 93)

Význam účasti kněze na liturgii, zvláště účasti zpěvem, nelze přehnaně zdůraznit. Podle svých schopností kněz zpívá předsednické modlitby a liturgické dialogy, a když se připojuje ke zpěvu shromážděných, vlastním příkladem tak povzbuzuje k účasti na liturgickém zpěvu. "Pokud však [...] kněz nebo přisluhující nedisponuje vhodným hlasem, kterým by náležitě zpíval, může tu kterou obtížnější část z těch, které mu náležejí, jasně a hlasitě recitovat. Nesmí se to však dělat jen pro pohodlí kněze nebo přisluhujícího." (MS 8)

Kněží by se měli v seminářích a při dalších vzdělávacích akcích v rámci kněžské formace cvičit v tom, aby zpívali s odvahou a aby ty části mše, které jsou určeny jim, zpívali. Kněží, kteří jsou k tomu disponováni, by měli být školeni v tom, aby při slavnostnějších příležitostech, kdy zrovna nemusí být přítomen jáhen, dokázali zpívat evagelium. Všichni kněží by se při zpívání těch částí eucharistické modlitby, které jsou jim určeny, měli cítit přinejmenším jistě (proto jsou u nich v Koncelebračních textech uvedeny noty). (Srov. IGMR 147)

Ke zpěvu shromáždění se kněz připojuje v aklamacích, zpěvech, hymnech a liturgických písních. Nicméně nepřipojuje se ke zpěvu aklamace po Tajemství víry nebo velkého Amen. V maximální možné míře by měl využívat pomoc shromáždění při průvodech a dalších liturgických obřadech a měl by pozorně sledovat zpěváka (kantora) a žalmistu, kteří vedou shromáždění věřících při zpěvu. Aby byl podpořen společný hlas zpívajícícho shromáždění, neměl by hlad kněze být slyšet nad hlasem shromáždění, ani by kněz neměl zpívat odpověď lidu v dialozích. Když zpívá shromáždění, měl by od mikrofonu poodstoupit nebo by měl mikrofon vypnout, používá-li bezdrátový.

Jáhen

Jáhen je po knězi první mezi liturgickými služebníky a měl by být příkladem aktivní účasti na zpěvu shromážděných věřících (Srov. IGMR 94).

S ohledem na vlastní schopnosti by měli být jáhni připraveni zpívat ty části liturgie, které jsou určeny jim. Měli by být školeni ve zpěvu dialogů mezi jáhnem a lidem, např. při evangeliu a při propouštění lidu. Měli by se také naučit zpívat různé výzvy při obřadech,  Exultet a přímluvy. Pokud k tomu mají dispozice, měli by být jáhni školeni ve zpěvu evangelia při slavnostnějších příležitostech. Programy formace jáhnů by měly zahrnovat důkladné a povinné školení v chorálu a liturgickém zpěvu.

Schola / pěvecký sbor

Druhý vatikánský koncil důrazně prohlásil, že pěvecké sbory musejí být vydatně podporovány a zárove₅n se musí dbát o to, "aby na každém druhu zpívané bohoslužby mohlo mít cele shromáždění věřících aktivní účast, jaká mu náleží" (SC 114). Sbor nesmí minimalizovat účast věřících na zpěvu. Shromáždění obvykle zpívá jednohlasé melodie, které jsou pro obecný, předem nepřipravovaný zpěv vhodnější. Právě to je základní zpěv liturgie. Sbory a hudební soubory jsou na druhou stranu tvořeny členy komunity, kterým se dostalo potřebných hudebních dovedností a věnují se stanovenému rozpisu zkoušek a liturgických obřadů. Mohou tak obohatit slavení tím, že doplní prvky, které přesahují možnosti samotného shromáždění.

Sbory (a soubory, ansámbly – jiný druh sboru, který je obvykle tvořen zpěváky /kantory/ i instrumentalisty) vykonávají svou službu různým způsobem. Významnou služebnou úlohou sboru nebo souboru je zpěv rozličných částí mše formou dialogu nebo střídání se shromážděním. Některé části mše, které mají charakter litanií, jako např. Kyrie nebo Beránku Boží, se mají zpívat právě tímto způsobem. Formou dialogu nebo střídání mohou být zpívány také další části mše, zvláště Sláva na výsostech Bohu, vyznání víry a tři zpěvy k průvodům: vstupní zpěv, zpěv k přípravě darů a zpěv k přijímání. V takovém případě zpěv často vypadá tak, že shromáždění zpívá refrén a sbor verše. Sbory mohou zpěv shromáždění rovněž obohatit harmoniemi a diskanty.

Sbor svou službu někdy vykonává tak, že zpívá sám. Může čerpat z pokladu posvátné hudby, zpívat skladby skladatelů různých dob a různých hudebních stylů, stejně jako hudbu vyjadřující víru různých kultur, které jsou obohacením církve. Vhodná doba, kdy by obvykle mohl sbor zpívat sám, je předehra přede mší, vstupní zpěv, zpěv k přípravě darů, během průvodu při přijímání nebo po přijímání a při odchodu od oltáře. Zpěv musí být vždy v souladu s liturgií, ať tím, že je to přímo na vlastní liturgický text, nebo tím, že konkrétní liturgii odpovídá tematicky.

Pokud sbor nevykonává svou zvláštní úlohu, připojuje se ve zpěvu ke shromáždění. Úlohou sboru v tomto případě není vést zpěv shromáždění, ale zpívat se shromážděním, které zpívá samo nebo pod vedením varhan či jiných nástrojů.

Členové sboru, jako všichni, kdo při liturgii přisluhují, by měli svou službu vykonávat se zřejmou vírou a měli by se účastnit celého liturgického slavení, neboť tím dávají najevo, že jsou služebníky liturgie a členy shromáždění.

Členové sboru a souboru mohou být oblečeni do alb nebo oblečení pro sbor, vždy by to však měl být oděv čistý, vhodný a skromný. Klerika a rocheta jsou roucho pro klerika, a nejsou proto doporučovány jako oblečení pro sbor.

Žalmista

Žalmista – neboli "zpěvák žalmu" – přednáší po prvním čtení žalm a vede shromáždění při zpěvu odpovědi. (OLMP 56) Žalmista, pokud je to nutné, může také začínat aklamaci před evangeliem (Aleluja) a verš před evangeliem (Srov. OLMP 56). Ačkoliv tato služba není totožná s úlohou zpěváka (kantora), jsou tyto dvě služby často uloženy téže osobě.

U toho, kdo je pověřen službou žalmisty, "je třeba, aby uměl zpívat žalmy i správně vyslovovat a předčítat". (IGMR 102; srov. OLMP 56) Jako ten, kdo hlásá Slovo, by měl být žalmista schopen přednášet text žalmu jasně, přesvědčivě a s citlivostí k textu, hudebnímu doprovodu a těm, kdo naslouchají.

Žalmista zpívá verše responsoriálního žalmu z ambonu nebo z jiného vhodného místa (srov. IGMR 61). Žalmista může mít na sobě albu nebo oblečení pro sbor, vždy by to však měl být oděv čistý, vhodný a skromný. Klerika a rocheta jsou roucho pro klerika, a nejsou proto doporučovány jako oblečení pro žalmistu.

Zpěvák / kantor

Zpěvák (kantor) zpívá a zároveň vede zpěv shromáždění. Zvláště tehdy, když není přítomen sbor, může zpěvák zpívat střídavě se shromážděním nebo v dialogu s ním. Zpěvák může např. zpívat invokace Kyrie, zahajovat Sláva na výsostech Bohu, vést krátké aklamace na konci čtení z Písma, zahajovat a zpívat aklamaci před evangeliem (Aleluja), zpívat invokace v přímluvách a vést zpěv Beránku Boží. Zpěvák může zpívat také verše žalmu nebo vstupní zpěv, zpěv k přípravě darů a zpěv k přijímání. A konečně může zpěvák sloužit jako žalmista, který vede a přednáší verše responsoriálního žalmu.

Jako ten, kdo vede zpěv shromáždění, by se zpěvák měl účastnit zpěvu celého shromáždění. Kvůli podpoře zpěvu liturgického shromáždění by však zpěvákův hlas neměl být slyšet nad hlasy shromážděných. Jako přechodnou praxi lze zpěvákův hlas zesílit, aby podnítil a nasměroval zpěv shromáždění, dokud je slabý. Jakmile se však shromáždění rozezpívá a zpívá se stále větší sebedůvěrou, měl by zpěvákův hlas odpovídající měrou ustupovat do pozadí. Někdy může být vhodné použít neokázalého gesta, které vyzve k účasti a jasně naznačí, kdy má shromáždění začít zpívat. Nicméně gesta by se měla užívat střídmě a pouze tehdy, kdy je to skutečně nutné.

Zpěváci by měli shromáždění vést z místa, kde na ně všichni vidí, aniž je odváděna pozornost od liturgické činnosti. Když však shromáždění zpívá dostatečně známé odpovědi, aklamace či písně, které neobsahují verše pro zpěvákův individuální zpěv, není nutné, aby na zpěváka bylo vidět.

Zpěvák vykonává svou službu z vhodného místa, nikoliv však z ambonu (srov. OLMP 33). Zpěvák může být oblečen do alby nebo oblečení pro sbor, vždy by to však měl být oděv čistý, vhodný a skromný. Klerika a rocheta jsou roucho pro klerika, a nejsou proto doporučovány jako oblečení pro zpěváka.

Varhaník a další instrumentalisté

Hlavní úlohou varhaníka, dlaších instrumentalistů nebo instrumentálního souboru je vést a podporovat zpěv shromáždění a sboru, zpěváka (kantora) a žalmisty, aniž by jim dominovali nebo nad nimi převážili.

Mnohohlas varhan a instrumentálních souborů, se svou širokou škálou výrazů, obohacuje zpěv shromáždění svou různorodostí a pestrostí, zvláště pokud je přidána harmonizace.

Ti, kdo jsou nadáni nezbytným talentem a jsou náležitě školeni, by měli být povzbuzováni, aby rozvíjeli tradici hudební improvizace. Liturgická činnost může k improvizaci přímo vybízet, např. když zpěv shromáždění nebo sboru skončí dříve, než je u konce úkon obřadu. Umění improvizace vyžaduje zvláštní nadání a školení. Nejde o pouhou hudbu v pozadí. Pokud není možná hodnotná improvizace, pak se doporučuje, aby hudebníci provozovali kvalitní publikovanou hudební literaturu, která je dostupná ve všech stupních obtížnosti.

V některých chvílích mohou varhany či jiné nástroje znít samy; je to např. předehra přede mší, instrumentální skladba při přípravě darů, skladba při odchodu od oltáře v případě, kdy se nezpívá žádná píseň na závěr, anebo postludium po závěrečné písni.

Regenschori – koordinátor hudby a zpěvu při liturgii

Profesionální koordinátor hudby a zpěvu při liturgii neboli profesionální ředtel kůru (regenschori) koná významnou službu, když spolupracuje s biskupem nebo farářem, s nimiž dohlíží na plánování, koordinaci a personální obsazení farního nebo diecézního liturgického hudebního programu. Koordinátor hudby a zpěvu při liturgii povzbuzuje liturgické shromáždění k aktivní účasti na zpěvu; koordinuje přípravu hudby, která má být zpívána při různých liturgických slaveních; a podporuje liturgickou službu sborů, žalmistů, zpěváků (kantorů), varhaníků a všech, kdo hrají na hudební nástroje, které slouží liturgii. Je důležité, aby byli ředitelé kůrů náležitě školeni a vyjadřovali tradice naší víry účinně a s pastorační citlivostí.

Protože každá služba je zakořeněna v iniciačních svátostech, které přetvářejí Boží lid do společenství učedníků zformovaného Kristovým poslání a pro Kristovo poslání, má koordinátor služby, která se týká hudby a zpěvu při liturgii, úlohu, která má své místo ve společenství církve a slouží Kristovu poslání v Duchu.

Koordinátoři hudby a zpěvu při liturgii a další laičtí služebníci církve plní svou úlohu jak ve vztahu k ordinovaným služebníkům, tak ve vztahu ke společenství věřících. Koordinátoři této služby spolupracují s biskupy, kněžími a jáhny, kteří vykonávají pastorační službu založenou na "svátosti stavu" (sacramentum ordinis), jež je připodob₅nuje Kristu, hlavě církve, a jež je posvěcuje pro úlohu, která je jedinečná a nezbytná pro společenství církve. Zároveň patří laičtí služebníci církve k laickým věřícím, kteří mají podíl na obecném kněžství všech pokřtěných a jsou povoláni k učednictví.

 

 Zpracováno podle dokumentu Zpívejte Pánu: hudba v bohoslužbě.