Český liturgický překlad Písma

Od r. 2017 probíhá proces kompletní revize a doplnění liturgického překladu — tento projekt nese název Český liturgický překlad a má vlastní logo. V budoucnosti bude použit pro nová vydání lekcionářů a počítá se i s jeho vydáním knižním v jednom celku. Na tomto místě bude postupně zveřejňována série článku popisující probíhající práce. Srov. článek o aplikaci ČLP.

— Ut in omnibus glorificetur Deus. —


Český liturgický překlad (1)

Ondřej Koupil a Jan Šlégr

3. července 2019

Četlo se v knize Božího zákona,

překládali a vykládali ho

a tak pochopili, co se četlo

(Neh 8,8)

Instrukce Liturgiam authenticam

Instrukce římské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Liturgiam authenticam v roce 2001 mimo jiné oživila přání II. vatikánského koncilu, aby »prostřený stůl Božího slova« (Sacrosanctum Concilium51) účastníkům liturgie římského ritu, už staletí s drobnými výjimkami latinské, nabízel, když je to vhodné, texty v národních jazycích, »zvláště ve čteních« (54) z bible. Podle instrukce mají jednotlivé konference místních biskupů myslet na to, že je ideální nepřekládat jen perikopy, úryvky, ale celý text bible (má to být integra translatio). Takový text pak lze i vydat pro soukromé studium a četbu (studium et lectio) bible; knižní vydání má přitom zcela odpovídat (congruat) textu užívanému v posvátné liturgii (Liturgiam authenticam35). Výhodou je, že účastníci a účastnice liturgie si nejdůležitější pasáže textů, které se čtou, mohou zapamatovat v jednom znění a používat je při soukromé modlitbě, ve vydaném celku poznávat hlubší souvislosti celých biblických knih, připravovat se na liturgii a číst ve stejně pojatém překladu i texty v liturgii neužívané. Důraz se v instrukci klade na zvukové kvality překladu, protože se perikopy primárně pronášejí nahlas a poslouchají bez opory v tištěném textu. Zmíněná zapamatovatelnost a vřazení do liturgických knih, které se užívají po dlouhá léta, předpokládá ustálené znění překladu, nepodléhající módním vlnám; naopak požadavek srozumitelnosti vede čas od času k nutné reformě, aktualizaci, aby se překlad jazykově nevzdálil od jazyka užívaného v běžné komunikaci věřícími a taky aby se do textu promítly výsledky stále hlubšího poznání textu z hlediska biblistiky.

Český stav

Je takový překlad k dispozici v češtině? Není. Nestojí za tím žádný záměr, je to spíš výsledek nesnadných počátků překládání všech textů obnovené římské liturgie do češtiny a jisté personální nouze. Václavu Bognerovi, okruhu jeho spolupracovníků a Janu Matějkovi se ještě před koncem komunistického režimu v Československu podařilo připravit a v zahraničí vydat komentovaný překlad celého Nového zákona, tedy souboru knih, které se v perikopách liturgických knih i v četbě křesťanů vyskytují nejčastěji (1989; o překladu psali Ladislav Tichý a Josef Bartoň). Za základ, dosud v překladu patrný, byl přitom vzat překlad Ondřeje Petrů OP, v mnohém odvážně modernizující a hledající substituci tradičně doslovně překládaného biblického výraziva moderními jazykovými prostředky. Ze Starého zákona vyšly Žalmy, frekventované jak v lekcionářích, tak v liturgii hodin. Václav Bogner, podporován Janem Matějkou, postupně připravoval k publikaci i další starozákonní knihy, prorocké i sapienciální, ale dílo se mu ze zdravotních důvodů nepodařilo dokončit. Nikdo na jeho práci přímo nenavázal a svobodný život postavil církev v Československu a pak v České republice jednak před praktické úkoly, jednak — co se týče textů — před úlohu zpřístupnit záplavu zahraniční i domácí křesťanské literatury, která u nás nemohla vycházet a po které byl hlad. Písmo pro soukromou potřebu bylo ostatně dostupné v moderním Českém ekumenickém překladu, od roku 1988 vydávaném i ve variantě s deuterokanonickými knihami a církevním schválením. Zájemci kromě toho sledovali postupně zpřístupnované sešity překladu Jeruzalémské bible a nekatolické překlady. Na nejednotu ve znění Písma mezi liturgickými úryvky a domácí četbou si mnozí zvykli, jiní se omezili na četbu »bognerovského« Nového zákona a ještě jiní rozdíly nevnímali. K dispozici byla samozřejmě i bohatá překladová práce české biblistiky 20. století, která nabízela nejrůznější překladové styly (překlady popsal ve svých knihách Josef Bartoň).

»Bognerovský« text tedy zůstal jednak nedokončený, jednak v různém stupni schválení pro liturgické užití. Celý Nový zákon a perikopy vydané v liturgických knihách (v lekcionářích, v knihách pro jednotlivé obřady a taky v liturgii hodin, breviáři, v němž je nemálo starozákonních textů pro officium lectionis) mají římské církevní schválení pro použití v liturgii. Komentované edice jednotlivých starozákonních knih pak mají místní církevní schválení. Není to však bible celá a text je neprakticky rozptýlen v mnoha knižních publikacích, které nejsou pro všechny snadno dostupné.

Ideální stav to nebyl. Jak jsme poznamenali, všímaví účastníci liturgie byli stavěni do situace, kdy mohli starozákonní pasáže slyšené v liturgii číst doma většinou v jiném překladu, než je slyšeli v kostele. Pokusem vyjít vstříc jejich potřebě a dokončit dílo Václava Bognera a dalších, byl projekt Českého katolického překladu (ČKP), iniciovaný v Karmelitánském nakladatelství Janem Fatkou OCarm. Hlavním plodem snahy, jejíž principy shnul v krátkém článku Josef Hřebík (2009), byl detailně komentovaný Pentateuch (2006), navazující na Bognerovy perikopy, ale celkově revidovaný. ČKP byl explicitně zamýšlen jako překlad »liturgický«, ale byl v něm akcentován i program textologický a do jisté míry exegetický, realizovaný v rozsáhlém poznámkovém aparátu. Práce na ČKP však postupně ustaly.

Izaiáš (2018) a doslov

V roce 2018 vydala Česká biblická společnost s podporou České biskupské konference starozákonní knihu Izaiáš. Bylo to jakési doznění ČKP: intenzivně komentovaný překlad, v jádře kdysi už knižně vydaný překlad Václava Bognera v přepracování Josefa Hřebíka. V komentářích se k dílu přidal Jaroslav Brož a v úvodu Pavel Jartym. Protože se v té době už intenzivně vedla jednání a začínaly se práce na novém díle, do kterého i tento překlad Izaiáše po jistých úpravách vstoupí, byl k vydání knihy přidán doslov, v kterém jsme vysvětlili pozici tohoto překladu v počínajícím díle. Na tento doslov teď navazujeme a budeme o kolektivní práci na překladu Písma pro použití v katolické liturgii pravidelně informovat.

Záměr a název díla

Je jasné, že obsáhle komentovaná vydání biblických překladů, jakkoliv přínosná, jsou časově náročné podniky, a to jak po odborné stránce (překlady, komentář), tak po stránce technické (sazba výsledného vydání) a organizační (finanční podpora a řízení celého díla, v němž hrozí mnoho zdržení a věcných problémů). To se ukazovalo i na postupně zpomalovaném tempu příprav ČKP. Navíc nejde jen o dílo biblistů: má-li se překlad používat v liturgii, klade to na něj mnohé specifické věcné, stylistické a jazykové nároky, které mohou mít jinou váhu než v překladech jiného typu (studijních, mířících k parafrázi, vysloveně literárních, určených pro soukromou tichou četbu, parciálních apod.). V roce 2016 tedy vznikl v rámci práce liturgické komise ČBK plán revidovat stávající překlad užívaný v liturgii a připravit i zbylé texty Písma tak, aby výsledkem byl jednotně působící překlad primárně tvořený pro užití v liturgii a přihlížející k nárokům takového užití i souvisejícím instrukcím, které popisují vlastnosti textů pro liturgii. Dále se zmíníme o jednotlivých dosavadních krocích celého projektu. Na jaře 2019 dostal připravovaný překlad s ohledem na primární využití v liturgii a na podobu zkratek některých jiných českých překladů bible, název »Český liturgický překlad« a zkratku ČLP.

Časové okolnosti a zadání ČBK

Od roku 2014 jsou v liturgické komisi připravovány reedice schválených českých liturgických knih, kterých je v pastorační praxi nedostatek. Jako první byla takto připravena reedice Českého misáluv roce 2015 (srov. náš článek z roku 2016). Po vydání instrukce Liturgiam authenticamje však jasné, že v jistém časovém horizontu musí dojít nejen k reedicím (opakovaným vydáním) liturgických knih, ale v nějaké míře i k revizím stávajících překladů (srov. pasáž o práci na misálu v knize Pavla Kopečka z roku 2016). Obnovená liturgie v živých jazycích bude takový periodický překladatelský servis potřebovat s ohledem na jazykové změny, ale i s ohledem na vývoj překladatelských teorií. Při studiu instrukce v létě 2016 bylo stále zřejmější, že v základu překladu nebo revize liturgických knih stojí překlad Písma, které se v nich používá v množství perikop (tedy přímých citátů) i jako zdroje mnoha obratů v euchologických částech knih napsaných manu ecclesiastica. Křesťanská modlitba a bohoslužba je přirozeně prosycena jazykem, obraty, obrazy, výroky, písněmi, odstavci a slovy Nového i Starého zákona. Je tedy předčasné spěchat s revizí překladu liturgických knih, když v českém prostředí jednak není k dispozici celý překlad Písma pro liturgický úzus, jednak je tento překlad složen z různě starých částí a stárne. Po konzultacích s arcibiskupy pražským a olomoucký — s Dominikem kardinálem Dukou a Janem Graubnerem — a s biblisty z původního týmu ČKP v Olomouci (Ladislav Tichý, Petr Chalupa) i v Praze (Josef Hřebík, Jaroslav Brož, Mlada Mikulicová) dostala liturgická komise od pléna České biskupské konference v lednu 2017 za úkol předložit metodiku překladu. Tuto metodiku předtsavili v dubnu 2017 (na svatého Marka) při plenárním zasedání České biskupské konference v Krkonoších Jan Šlégr a Jaroslav Brož (jde o níže popsaný dokument Agendi ratio). Přijali výzvu, aby zúčastnění předložili biskupské konferenci pracovní ukázky textů. Při 111. plenárním zasedání České biskupské konference v Praze byl projekt práce na překladu 24. října 2017 schválen a uveden do chodu. Jako zmíněné ukázky práce byly předloženy: Sd 6–8 (pracovní podoba překladu Mlady Mikulicové a Josefa Hřebíka redigovaná Ondřejem Koupilem) a Mk 3 a 6 a 14 (pracovní podoba stávajícího liturgického překladu po revizi Ladislava Tichého).

Agendi ratio

Obecnou představu o koordinované kolektivní práci na překladu bylo potřeba realisticky popsat v uskutečnitelném plánu. Dokument vypracovaný jako »cestovní mapa« projektu nese název Agendi ratio. Název je vypůjčený z instrukce Liturgiam authenticam(132). Záštita České biskupské konference poskytne finanční i autorskoprávní rámec díla. Dokument předpokládá, že s organizační podporou sekretáře liturgické komise ČBK budou pracovat dvojice překladatelů/překladatelek a jejich práci doplní bohemistický redaktor: dohromady tvoří »revizní pracovní skupinu pro Nový zákon« nebo »revizní a překladatelskou pracovní skupinu pro Starý zákon«. Shoda mezi biblisty/biblistkami a jejich reakce na první bohemistickou redakci povedou k první, zatím úzké shodě nad podobou textu vždy jedné biblické knihy. »Recenzní skupina«, sestavená opět z biblistů a odborníků na další hlediska důležitá pro budoucí znění překladu (pohled dogmatické teologie, liturgiky, bohemistiky) a doplněná zástupcem liturgické komise ČBK a členem ČBK, si vytvoří svůj společný názor a nabídne první skupině alternativy. Nakonec se obě skupiny mají přesvědčivě shodnout na společném textu bez variant. Struktura práce předpokládá shodu získávanou ve stále širším kruhu spolupracovníků. Nejde tedy o překlad autorský, poznamenaný výraznou individualitou jednoho původce. Předpokládáme, že to je cesta, na jejímž konci může stát překlad přijatelný pro liturgické užívání a mající potenciál stability na delší dobu. Měl by se stát společným překladem jedné nebo dvou generací účastníků českých katolických bohoslužeb.

První praktické zkušenosti: texty a lidé

Teoretický model podaný v dokumentu se postupně probouzí k životu. Povaha práce se v něm v jednotlivých stupních mění. Je jasné, že ať se první stupeň práce týká revize dosud užívaného celku té které biblické knihy, nebo nového překládání, jde o práci tvořivou, která má ve dvojici biblistů a při dialogu s bohemistou vést k soustředění na jednolitý výsledek. Druhý stupeň práce, čtení textu v recenzní skupině, využívá jinou schopnost zúčastněných: skupina kontroluje, staví alternativy, hlídá jednotlivé »oborové« zájmy. Když se všichni zúčastnění sejdou, z nezbytné konfrontace stanovisek vychází závěrečná syntéza. Snaží se zužitkovat nejen individuální přínosy aktérů a výsledky předchozích stupňů práce, ale také interakce grémií při jejich společných jednáních. Práce tedy neprobíhá jen kabinetně, v oddělených pracovnách, ale i u oválného stolu, kde se o ní společně diskutuje. Vznikají řešení, která by jednotlivci sami asi nepřinesli.

První praktické zkušenosti ze setkání zmíněných grémií od prosince 2018 dávají tušit, že právě tohle je největší přínos zvoleného modelu práce. Nacházení shody a společného stylu, jak to žádá pro překlad užívaný v bohoslužbě nejen instrukce Liturgiam authenticam, ale sama podstata věci daná funkcí vznikajícího překladu, je doprovázeno ochotou zúčastněných připustit změnu osobního přínosu — má-li být výsledek přijat jako společný, musí být každý ochoten nechat svou práci měnit ostatními a zároveň, z pozitivního úhlu pohledu, může očekávat, že jí ostatní dodají přesažnou kvalitu, které by sám nebyl schopen. Přípravná práce individuální a písemná je korunována teprve interakcí, nejlíp osobním jednáním. Je to jakási forma lectio divina, v každé stupni jiná.

První texty, které se dostaly na stůl společného projednávání, zastupují dva základní typy. U evangelia podle Marka (Mk) se jednalo o revizi překladu Václava Bognera a jeho spolupracovníků, založeného samozřejmě na starší tradici. Práce se ujali Ladislav Tichý a Jaroslav Brož jako biblisté, Ondřej Koupil provedl bohemistickou redakci textu. U knihy Soudců (Sd) šlo naopak o text, z kterého se v liturgických knihách užívají jen některé perikopy. Prvopřeklad provedla Mlada Mikulicová a spolu s ní pracoval jako druhý biblista Josef Hřebík; bohemistickou lekturu měl na starosti Ondřej Koupil. Takto připravené texty pročetla a prodiskutovala recenzní skupina: v abecedním pořadí dogmatický teolog Prokop Brož, biblista Petr Chalupa (Sd), biblista Pavel Jartym, biblista Marek Kozák (Mk), bohemista Pavel Mareš, sekretář LK ČBK Jan Šlégr, liturgista Radek Tichý, biskup Zdenek Wasserbauer. Text evangelia podle Marka už prošel i závěrečným jednáním všech zúčastněných.

V roce 2019 se v různých stupních pracuje na čtrnácti starozákonních knihách, rozpracováno je několik dalších spisů novozákonních.

První setkání recenzní skupiny: zprava členové Marek Kozák, Radek Tichý, Pavel Jartym, Zdenek Wasserbauer, Prokop Brož, Pavel Mareš, Jan Šlégr a zapisovatel Ondřej Koupil

Obr.: První setkání recenzní skupiny: zprava členové Marek Kozák, Radek Tichý, Pavel Jartym, Zdenek Wasserbauer, Prokop Brož, Pavel Mareš, Jan Šlégr a zapisovatel Ondřej Koupil

Izaiáš, Nehemiáš a podpora díla modlitbou

Doslov k vydání proroka Izaiáše jsme v roce 2018 uvedli mottem z knihy Izaiáš (Iz 6,8): Koho mám poslat, kdo nám půjde?Mělo tlumočit první starost celého projektu: najdou se lidé ochotní něco pro zčeštění Božího slova obětovat a vydat se na dlouhou pouť k cíli? Když je už letos jasné, že se práce mohly rozběhnout a že se lidé sešli a snad ještě přijdou další, mohli bychom odpovědět jiným veršem z Izaiáše (Iz 60,4): Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přicházejí k tobě…Nicméně u vědomí toho, že většina vlastní práce je po období příprav ještě před námi a evokace nebeského Jeruzaléma jako obrazu cíle je předčasná, používáme jiné motto, z knihy Nehemiáš (Neh 8,8). S prosbou o modlitbu za práci na ČLP, kterou adresujeme všem, připomínáme chvíli, kdy »překládání a vykládání« Písma, které před Vodní branou přednášel znalec Písma Ezdráš bylo významnou součástí obnovy vyvoleného národa po období rozvratu, prohry a vyhnanství.

Název a značka

Zmíněný název »Český liturgický překlad« si spolupracovníci na díle vybrali v anketě na jaře 2019. Sleduje názvy známých biblických překladů do češtiny (Český ekumenický překlad, Český studijní překlad), drží se tří písmen v iniciálové zkratce a jako základní informaci nese primární určení výsledného díla: má zaznívat při katolické liturgii v češtině. Plynule navazuje na běžné označení »liturgický překlad« pro texty používané v liturgii dnes. Z praktických důvodů dokonce s těmito stávajícími texty bude spojen už teď, ve chvíli, kdy je v červenci 2019 dána k dispozici veřejnosti aplikace ČLP s biblickými texty z liturgických knih. Až bude jednou dokončena revizní a překladatelská práce a ČLP bude schválen k užívání v liturgii Českou biskupskou konferencí, textový obsah aplikace ČLP bude moci být aktualizován.

Pro různá grafická prostředí, pro příležitosti v tisku i při elektronickém publikování, byla na jaře 2019 vytvořena značka ČLP, a to v barevné i černobílé verzi (autory jsou Ondřej Koupil a Jaroslav Vlček). Celkem tedy existuje šest značek, jejichž užití se liší možnostmi při tisku, barevností a grafickým charakterem vizuálního okolí, případně velikostí publikace. Použitá červená barva je ve vzorníku Pantone č. 1805 (ekvivalent při čtyřbarevném tisku: C 20, M 94, Y 80, K 12).

(1) Nejjednodušší je základní varianta s černými písmeny a její barevná verze. Použití barev je limitováno jednak technicky (při tisku), jednak grafickou vhodností v daném kontextu.

                

(2) Další variantou je tatáž kompozice vykreslená negativně v ploše barvy. Barevná podoba této varianty značky bude používána i jako logo aplikace ČLP.

               

(3) Dosud představené značky jsou konstruovány jako poměrně robusní kompozice, které lze zmenšovat například při knižní publikaci. Pro možnost využít větší plochu byly připraveny dvě podoby s celým názvem překladu. Ty naopak pro změnšování vhodné nejsou.

               

Všechny podoby značky ČLP jsou vytvořeny jako jednoduché obrazce, nevyužívají obrázky ani symboly. Nekombinují barvy — jsou tak vhodné nejen pro zmíněný tisk a elektronické znázornění, ale třeba také pro ražbu. Absence výtvarně pojatých symbolů nebo obrazů má jednak zabránit rychlému grafickému antikvování značky, jednak podtrhnout její smysl: jednoduše a přímo ukazovat k dílu, které má při vizuální komunikaci zastupovat.

Značkou, stejně jako texty ČLP bude svobodně disponovat Česká biskupská konference a její liturgická komise.


Zmíněné texty

II. vatikánský koncil. Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium (1963). In Dokumenty II. vatikánského koncilu. Přel. Oto Mádr aj. Praha: Zvon, 1995, s. 125–172.

Josef Bartoň. Pět českých novozákonních překladů: Nové zákony od Českého ekumenického překladu do roku 1989. Praha: Česká biblická společnost, 2013 [= Studijní texty České biblické společnosti].

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): podle ekumenického vydání z roku 1985. Přel. ekumenická komise pro Starý a Nový zákon (pod vedením Miloše Biče, Josefa B. Součka, Jindřicha Mánka a Petra Pokorného). 2. katolické vyd. Praha: Zvon, 1991.

Josef Hřebík. Český katolický překlad — stručná charakteristika překladatelské metody, východisek, záměru a důrazů. Theologia vitae, 2009, roč. 2, s. 161–162.

Izaiáš: revidovaný překlad s výkladovými poznámkami. Přel. Václav Bogner, Josef Hřebík. Praha: Česká biblická společnost, 2018.

Jeruzalémská bible: Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Přel. František X. a Dagmar Halasovi. Praha: Krystal OP; Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009.

Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Liturgiam authenticam (28. března 2001).Acta Apostolicae Sedis, 2001, roč. 93, s. 685–726.

Ondřej Koupil a Jan Šlégr. Reedice Českého misálu: zpráva o vydání v roce 2015. Salve, 2016, roč. 26, s. 103–117. V elektronické podobě zde.

Ondřej Koupil a Jan Šlégr. Na okraj vydání knihy Izaiáš: Písmo a liturgie v češtině. In Izaiáš: revidovaný překlad s výkladovými poznámkami. Přel. Václav Bogner, Josef Hřebík. Praha: Česká biblická společnost, 2018, s. 419–421.

Ladislav Tichý. NOVÝ ZÁKON. Text užívaný v českých liturgických knihách…Teologické texty, 1993, roč. 4, č. 5, s. 175–177. V elektronické podobě zde.

Pavel Kopeček.Liturgické hnutí v českých zemích a pokoncilní reforma. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2016.

Nový zákon: text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Přel. Václav Bogner aj. Praha: Česká liturgická komise, 1989.

Pentateuch: (pět knih Mojžíšových): český katolický překlad. Přel. Václav Bogner, Jaroslav Brož, Josef Hřebík, Petr Chalupa, Pavel Jartym, Mlada Mikulicová a Ladislav Tichý. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.

Starý zákon: knihy prorocké 1: Izaiáš. Přel. Václav Bogner. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1986.

[Starý Zákon: knihy rozjímavé 2:] Žalmy. Přel. Václav Bogner. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973.

Žalmy. Přel. Václav Bogner. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009.