Žehnání

Několik evangelních příběhů popisujících, jak Pán Ježíš žehnal, je svědectvím o tom, že On sám je Ten Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, že On je Syn Požehnaného (Mk 14, 61), který přináší plnost požehnání od Boha. Sám Pán vybízel své učedníky, aby žehnali, a církev tento úkol dodnes věrně plní: dobro-řečí (lat. benedicere = žehnat) Bohu za jeho stvoření, za lidi i věci, a vyprošuje pro ně Boží milost.

Žehnání je svátostinou, tedy viditelným znamením neviditelné, ale reálné Boží milosti, kterou Bůh dává na prosbu své církve a která připravuje člověka na přijetí svátostí a posvěcuje různé životní situace. Na základě svého křtu je každý křesťan povolán být požehnáním pro druhé a sám žehnat, některým liturgickým požehnání mohou proto předsedat také laici (KKC, č. 1669).