Nadřazené téma

Biskupské, kněžské a jáhenské svěcení - střípky z historických pramenů

V Nové zákoně máme nemálo záznamů o tom, jakým způsobem apoštolové vybírali a pověřovali službou své spolupracovníky a nástupce a jak se v církvi již od počátku vytvářela varieta služeb. Také z mnoha spisů nejstarších křesťanských autorů z prvního a druhého století lze poznat, jaké dary a úřady v církvi krystalizovaly. První uváděná citace z poloviny třetího století tak samozřejmě není nestarším svědectvím o svěcení v církvi, dokonce ani není ve vlastním smyslu svědectvím liturgii svěcení. Těmito svědectvími jsou ukázky následující, z Apoštolské tradice a z římských pramenů 6. - 10. stol. Pozdější prameny, až dodnes pouze rozvíjejí vytvořený obřad, budou přidány později. 

kol. r. 248 - Cyprián z Kartága, Dopis

Následující ukázka není přísně vzato svědectvím o liturgii svěcení. Cyprián z Kartága píše do své diecéze list, v němž bez svěcení připojuje ke kněžskému společenství  vyznavače Numidica, který přežil mučení, a na něhož tak již není třeba ruce vkládat. Tento list dosvědčuje úzkou spojitost mezi kněžstvím a mučednictvím. 

 

Nejmilejší bratři, musím vám oznámit něco, co vám všem způsobí radost a bude velikou slávou pro naši církev. Vězte, že Pán nás uznal hodnými, abychom zvěděli, že Numidicus smí být zapsán jako kněz do seznamu kartaginských kněží a sedět s námi na místech vyhrazených pro klérus, neboť velkolepého titulu dosáhl svým zářícím vyznavačstvím a vznešeného a čestného místa svou odvážnou vírou. Jeho skutky předchází slavný zástup mučedníků, zabitých kameny nebo ohněm. Když viděl, jak je po jeho boku spolu s ostatními upalována jeho žena – ale spíše než upalována bych řekl zachována pro Boha – jeho tvář zůstala jasná. On sám, napůl upálen a zavalen kamením, byl pohozen jako mrtvý. Jeho dcera pak s hlubokým soucitem hledala otcův hrob, a brzy zjistila, že ještě dýchá. Byl vyhrabán a vzkříšen a zůstal tak proti své vůli na živu, na rozdíl od ostatních, kteří jej předešli. Ale nyní vidíme důvod, proč on zůstal mezi námi: Pán jej chtěl připojit k našemu kléru.

Nuntiandum vobis fuit, fratres charissimi, quod pertineat et ad communem laetitiam et ad ecclesiae nostrae maximam gloriam. Nam admonitos nos et instructos sciatis dignatione divina ut Numidicus presbyter adscribatur presbyterorum Carthaginensium numero et nobiscum sedeat in clero, luce clarissima confessionis illustris, et virtutis ac fidei honore sublimis; qui hortatu suo copiosum martyrum numerum, lapidibus et flammis necatum, ante se misit; quique uxorem adhaerentem lateri suo concrematam simul cum caeteris, conservatam magis dixerim, laetus aspexit. Ipse semiustulatus et lapidibus obrutus et pro mortuo derelictus, dum postmodum filia sollicito pietatis obsequio cadaver patris inquirit, semianimis inventus et extractus et refocillatus, a comitibus quos ipse praemiserat remansit invictus. Sed remanendi, ut videmus, haec fuit causa ut eum clero nostro Dominus adjungeret.

 

3.-4. stol. Apoštolská tradice

Apoštolská tradice je asi řecký nebo syrský spis (mylně připisovaný papeži Hippolytovi) pocházející ze 3. či 4. století, jeho překlad do latiny ale ukazuje také na jeho velký vliv na Západě. 

V případě biskupského svěcení je užitečné si všimnout, že svěcení se udílí v neděli, za přítomnosti lidu, kněží a biskupů. Volba biskupa musí být potvzena souhlasem církve. Svěcení se udílí vzkládáním rukou všech přítomných biskupů a tichou modlitbou všech, z níž se rodí konsekrační modlitba (ta se používá při biskupském svěcení také dnes). Svěcení je uzavřeno pozdravením pokoje, nově vysvěcený biskup předsedá následující eucharistické bohoslužbě. 

Kněžské svěcení se udílí také vzkládáním rukou a modlitbou, ruce vzkládá biskup a přítomní kněží, kteří ovšem nesvětí: nemají moc kněžství udělit (viz odstavec o svěcení jáhnů), ale ruce vzkládájí na znamení jednoty. 

Při jáhenském svěcení vzkládá ruce pouze biskup, neboť jáhen není svěcen ke kněžství, ale k (téměř osobní) službě biskupovi. 

Každá konsekrační modlitba obsahuje epiklezi - prosbu o vylití Ducha svatého nad svěceným služebníkem, v níž je zároveň specifikováno, jaké je zaměření jeho služby. Jak je vidět v závěru citovaného výběru, konsekrační modlitby v Apoštolské tradici (podobně ovšem jako konsekrační modlitba v eucharistii) jsou uvedeny pouze jako vzor, předpkokládá se, že celebrant se bude modlit "podle svých možností".

Tak jako Cyprián, také Apoštolská tradice ukazuje blízkost mučednictví a svěcení - proto se na vyznavače ruce nevkládají.

 

Za biskupa ať je vysvěcen ten, kdo je zvolen vším lidem a je bezúhonný. Když bylo vyhlášeno jeho jméno a všichni souhlasí, shromáždí se v Den Páně lid spolu s presbyteriem a přítomnými biskupy. Když všichni přisvědčí, ať na něj biskupové vloží ruce. kněží potichu stojí. Všichni ať mlčí a modlí se v srdci za seslání Ducha. Pak ať jeden z přítomných biskupů na žádost všech vloží na svěceného biskupa ruce, modlí se a říká:

Episcopus ordinetur elec­tus ab omni populo, qui­que cum nominatus fuerit et placuerit omnibus, conueniet populum` una cum praesbyterio et his qui praesentes fuerint episcopi, die dominica. Consentientibus omnibus, inponant super eum manus, et praesbyterium ad­stet quiescens Omnes autem silentium habeant, orantes in corde propter discensionem spi­ritus. Ex quibus unus de praesentibus episcopis, ab omnibus rogatus, inpo­nens manum ei qui ordi­atur episcopus, oret ita dicens:

Bože, Otče Pána našeho, Ježíše Krista, Otče milosrdenství a Bože veškeré útěchy, Ty přebýváš na výsostech a shlížíš k nepatrným. Ty znáš všechno (dříve), než se stane. Ty jsi určil pravidla v církvi slovem své milosti. Ty jsi znal od počátku spravedlivý rod Abrahámův a ustanovil jsi (mu) vůdce a kněze. Svoji svatyni jsi nenechal bez posvátné Svoji svatyni jsi nenechal bez posvátné služby. Od počátku věků jsi nalezl zalíbení ve svých vyvolených, které jsi oslavil.

Deus et pater domini nostri Iesu Christi, pa­ter misericordiarum et deus totius consolationis, qui in excelsis habitas et humilia respices, qui cognoscis omnia antequam nascantur, to qui dedisti terminos in eccle­sia per uerbum gratiae tuae, praedestinans ex principio genus iustorum Abraham, principes et sa­cerdotes constituens, et sanctum tuum sine ministerio non derelin­quens, ex initio saeculi bene tibi placuit in his quos elegisti dari

I nyní vylij sílu, která pochází od Tebe, sílu svrchovaného Ducha, kterého jsi dal svému milovanému Synu Ježíši Kristu a kterého On dal Tvým svatým apoštolům. Ti zbudovali církev na jednotlivých místech jako Tvou svatyni ke slávě a neutuchající chvále Tvého jména. Otče, který znáš srdce (všech), dej tomuto svému služebníku, kterého sis vyvolil k biskupské službě, aby pásl Tvé svaté stádce, vykonával pro Tebe velekněžskou službu bez hany, aby Ti sloužil ve dne i v noci, bez ustání usmiřoval Tvou tvář a přinášel Ti dary Tvé svaté církve. Dej, aby měl velekněžského ducha, moc odpouštět hříchy podle Tvého pověření, aby uděloval služby podle Tvého příkazu a rozvazoval všechno, co bylo svázáno, mocí, kterou jsi dal apoštolům. Dej mu, aby Ti byl příjemný mímostí a čistotou srdce, aby Ti (tak) přinášel libou vůni, skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána. V něm Ti (patří) sláva, moc a čest s Duchem svatým, nyní i na věky věků. Amen.

nunc effunde eam uirtutem, quae a to est, principa­lis spiritus, quem dedisti dilecto filio tuo Iesu Christo, quod donauit sanctis apostolis, qui constituerunt ecclesiam per singula loca sanctificationem tuam, in gloriam et laudem indeficientem nomini tuo. Da, cordis cognitor pater, super hunc seruum tuum, quem elegisti ad episco­patum, pascere gregem sanctam tuam, et primatum sacerdotii tibi exhi­bere sine repraehensione, seruientem noctu et die, in­cessanter repropitiari uul­tum tuum et offerre dona sanctae ecclesiae tuae, spiritum primatus sacerdotii habere potestatem dimittere peccata secundum mandatum tuum, dare sortes secundum praeceptum tuum, soluere etiam omnem collegationem secundum potestatem quam dedisti apostolis, placere autem tibi in mansuetudine et mundo corde, offerentem tibi odorem suauitatis, per puerum tuum Iesum Christum, per quem tibi gloria et potentia et honor, patri et filio cum spiritu sancto et nunc et in saecula saeculorum. Amen.

Kdykoli bude vysvěcen biskup, všichni ať (ho) políbí na znamení pokoje a prokáží tak, že je hoden (této služby).

Qui cumque factus fuerit episcopus, omnes os offe­rant pacis, salutantes eum quia dignus effectus est.

(Svěcení kněží)

 

Když je pak svěcen kněz, ať mu biskup vloží ruce na hlavu a také kněží ať se (ho) dotýkají. Ať se modlí, jak jsme řekli a přikázali pro svěcení biskupa, a pronáší slova modlitby:

Cum autem praesbyter or­dinatur, inponat manum super caput eius episcopus, contingentibus etiam praesbyteris, et di­cat secundum ea quae praedicta sunt, sicut praediximus super episcopum, orans et dicens

Bože - Otče našeho Pána, Ježíše Krista, shlédni na tohoto svého služebníka a uděl Ducha milosti a (ducha) kněžského sboru, aby vedl a spravoval Tvůj lid s čistým srdcem. Neboť Tys shlédl na svůj vyvolený národ a přikázal jsi Mojžíšovi, aby vybral kněze, které jsi naplnil svým Duchem daným Tvému služebníku.

Deus et pater domini nostri lesu Christi, respice super seruum tuum istum et inpartire spiri­tum gratiae et consilii praesbyteris ut adiubet' et gubernet plebem tuam in corde mundo, sicuti respexisti super populum electionis tuae et praece­pisti Moysi ut elegeret praesbyteros quos replesti de spiritu tuo quod to donasti famulo tuo.

A nyní, Pane, uchovej v nás neporušeného Ducha své milosti a učiň (nás) hodnými sloužit Ti věrně s upřímným srdcem, abychom Tě chválili skrze Tvého Syna, Krista Ježíše. Skrze něj Ti (patří) sláva a moc, Otci i Synu s Duchem svatým ve svaté církvi, nyní i na věky věků. Amen.

Et nunc, domine, praesta indeficienter conseruari in nobis spiritum gratiae tuae et dignos eflice ut credentes tibi ministremus in simplicitate cordis, lau­dantes to per puerum tuum Christum Iesum per quem tibi gloria et uirtus, patri et filio cum spiritu sancto in sancta ecclesia et nunc et in saecula saeculorum. Amen.

(Svěcení jáhna)

 

Když je pak svěcen jáhen, vybraný podle toho, co bylo řečeno, podobně ať (na něj) vkládá ruce pouze biskup, jak jsme nařídili. Při jáhenském svěcení vkládá ruce biskup sám, protože (jáhen) není svěcen ke kněžství, ale k službě biskupu, aby konal to, co on sám (biskup) přikáže. (Jáhen) není totiž účasten sboru kněží, ale (je určen), aby pečoval (o nemocné) a připomínal biskupovi, co je potřeba. Nepřijímá takového ducha kněžství, na jakém mají účast kněží, ale to, co je (mu) mocí biskupa svěřeno. Proto uděluje jáhenství biskup sám.

Diaconus uero cum ordinatur, eligatur secundum ea quae praedicta sunt, similiter inponens manus episcopus solus sicuti praecipimus. In diacono ordi­nando solus episcopus in­ponat manus, propterea quia non in sacerdotio ordinatur, sed in ministerio episcopi, ut faciat ea quae ab ipso iubentur. Non est enim particeps consilii in clero, sed curas agens et indicans episcopo quae oportet, non acci­piens communem praes­byteri(i) sp(iritu)m eum cuius participes praesbyteri sunt, sed id quod sub potestate episcopi est creditum. Qua de re episcopus solus diaconum faciat ;

Na kněze však vkládají ruce i ostatní kněží, neboť mají společného a téhož ducha kněžství. Kněz sice má moc ducha kněžství přijmout, ale nemá moc ho dát. Proto kněz nesvětí. Při kněžském svěcení světí biskup, kněz (vkládá ruce) pouze na znamení.

Quapropter clerum non ordinat; super praesby­teri uero ordinatione con­signat episcopo ordinante.

Nad jáhnem se pronáší:

Super diaconum autem ita dicat

Bože, který jsi všechno stvořil a uspořádal skrze Slovo, Otče našeho Pána, Ježíše Krista, kterého jsi poslal, aby sloužil a naplnil Tvou vůli a zjevil nám Tvou touhu. Dej Ducha svatého, Ducha milosti, starostlivosti a píle tomuto svému služebníku, kterého sis vyvolil k službě své církvi, aby přinášel do Tvé velesvatyně to, co je Ti obětováno ustanoveným veleknězem k slávě Tvého jména. Dej, ať slouží bez hany a v čistotě mravů, ať si získá důstojné postavení, ať Tě chválí a oslavuje skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Skrze něj Ti (patří) sláva, moc a chvála, s Duchem svatým, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.

Deus, qui omnia creasti et uerbo perordinasti, pater domini nostri Iesu Christi, quem misisti ministrare tuam uoluntatem et ma­nifestare nobis tuum desiderium, da spiritum sanctum gratiae et sol­ licitudinis et industriae in hunc seruum tuum, quem elegisti ut diaconus sit in tua ecclesia et offerat in sancto sanctorum tuo quod tibi offertur a constitute principe sacerdotum tuo ad gloriam nominis tui, ut sine reprehensione et puro more ministrans, gradum maioris ordinis assequatur, et laudet to et glorificet to per filium tuum lesum Christum dominum nostrum, per quem tibi gloria et potentia et laus, cum spiritu sancto, nine et semper et in saecula saeculorum. Amen.

(O vyznavačích)

 

Na vyznavače, který byl v okovech pro jméno Pána, se ke službě jáhna nebo kněze ruce nevkládají. Má totiž hodnost kněžství už pro své vyznavačství. Jestliže však má být ustanoven biskupem, jsou na něj ruce vkládány. Vyznavač, který nebyl předveden před úřední moc, ani nebyl vězněn v okovech, jinak odsouzen do vězení, ani nebyl jinak souzen, ale bylo jím někdy pohrdáno pro jméno našeho Pána a byl trestán doma vyznal-li tak (víru) a je-li hoden pro nějakou službu, ať se na něj ruce vloží.

Confessor autem, si fuit in vinculis propter nomen domini, non imponetur manus super eum ad diaconatum vel presbyteratum. Habet enim honorem presbyteratus per suam confessionem. Si autem instituitur episcopus, imponetur ei manus. Si autem confessor est qui non est ductus coram potestate neque castigatus est in catenis, neque inclusus est in carcere, neque damnatus est alia poena, sed per occasionem despectus est tantum propter nomen domini nostri et castigatus est castigatione domestica, si autem confessus est, quocumque officio sit dignus, imponatur manus super eum.

Biskup vzdá díky tak, jak jsme řekli. Není nutné, aby při díkůvzdání Bohu užil stejná slova, která jsme uvedli, jako by je opakoval zpaměti, ale každý ať se modlí podle svých možností. Jestliže je někdo schopen pronášet dlouhou a slavnostní modlitbu, je to dobré. Jestliže se však někdo modlí stručněji, nebraňte mu (v tom). Jen ať se modlí ve zdravé a pravé víře.

Episcopus autem gratias agat secundurn quod praediximus. Nullo modo necessarium est. ut proferat eadem verba quae praediximus, quasi studens ex memoria, gratias agens deo ; sed secundum suam potestatem unusquisque oret. Si quidem aliquis habet potestatem orandi cum sufficientia et oratione solemni, bonum est. Si autem aliquis, dum orat, profert orationem in mensura, ne impediatis eum. Tantum oret quod sanum est in orthodoxia.

 

6. stol. Veronský sakramentář

Veronský sakramentář je nejstarší sbírka modliteb, které se používaly v Římě především pro mše svaté a částečně také pro další obřady. Obsahuje také nejstarší známé konsekrační modlitby, které pocházejí prokazatelně z Říma. Modlitbu pro svěcení kněží a jáhnů církev používá dodnes (v českém překladu tedy vycházíme z textů, které uvádí český překlad současného pontifikálu), modlitba pro svěcení biskupa byla v dnešních liturgických knihách nahrazena modlitbou z Apoštolské tradice.

 

Biskupské svěcení

 

Bože všech milostí, Bože všech úřadů a služeb, které slouží tvé slávě v posvýtných úřadech.

Deus honorum omnium, deus omnium dignitatum quae gloriae tuae sacratis famulantur ordinibus,

deus qui Mosen famulum tuum, secreti familiaris adfatu, inter cetera caelestis documenta culturae de habitu quoque indumenti sacerdotalis instituens

deus qui Mosen famulum tuum, secreti familiaris adfatu, inter cetera caelestis documenta culturae de habitu quoque indumenti sacerdotalis instituens

electum Aharon mystico amictu uestiri inter sacra iussisti, ut intellegentiae sensum de exemplis priorum caperet secutura posteritas, ne eruditio doctrinae tuae ulli deesset aetati;

electum Aharon mystico amictu uestiri inter sacra iussisti, ut intellegentiae sensum de exemplis priorum caperet secutura posteritas, ne eruditio doctrinae tuae ulli deesset aetati;

cum et aput ueteres reuerentiam ipsa significationum species optineret, et aput nos certiora essent experimenta rerum quam enigmata figurarum.

cum et aput ueteres reuerentiam ipsa significationum species optineret, et aput nos certiora essent experimenta rerum quam enigmata figurarum.

Illius namque sacerdotii anterioris habitus nostrae mentis ornatus est, et pontificalem gloriam non iam nobis honor commendat uestium, sed splendor animorum: quia et illa, quae tunc carnalibus blandiebantur obtutibus, ea potius quae in ipsis erant intellegenda poscebant.

Illius namque sacerdotii anterioris habitus nostrae mentis ornatus est, et pontificalem gloriam non iam nobis honor commendat uestium, sed splendor animorum: quia et illa, quae tunc carnalibus blandiebantur obtutibus, ea potius quae in ipsis erant intellegenda poscebant.

Et idcirco his famulis tuis, quos ad summi sacerdotii ministerium deligisti, hanc, quaesumus, domine, gratiam largiaris, ut quidquid illa uelamina in fulgore auri, in nitore gemmarum, in multimodi operis uarietate signabant, hoc in horum moribus actibusque clariscat.

Et idcirco his famulis tuis, quos ad summi sacerdotii ministerium deligisti, hanc, quaesumus, domine, gratiam largiaris, ut quidquid illa uelamina in fulgore auri, in nitore gemmarum, in multimodi operis uarietate signabant, hoc in horum moribus actibusque clariscat.

Conple in sacerdotibus tuis mysterii tui summam, et ornamentis totius glorificationis instructos caelestis unguenti fluore sanctifica.

Conple in sacerdotibus tuis mysterii tui summam, et ornamentis totius glorificationis instructos caelestis unguenti fluore sanctifica.

Hoc, domine, copiosae in eorum caput influat, hoc in oris subiecta decurrat, hoc in totius corporis extrema descendat, ut tui spiritus uirtus et interiora horum repleat et exteriora circumtegat. Abundet in his constantia fidei, puritas dilectionis, sinceritas pacis.

Hoc, domine, copiosae in eorum caput influat, hoc in oris subiecta decurrat, hoc in totius corporis extrema descendat, ut tui spiritus uirtus et interiora horum repleat et exteriora circumtegat. Abundet in his constantia fidei, puritas dilectionis, sinceritas pacis.

Tribuas eis cathedram episcopalem ad regendam aeclesiam tuam et plebem uniuersam. Sis eis auctoritas, sis eis potestas, sis eis firmitas. Multiplices super eos benedictionem et gratiam tuam, ut ad exorandam semper misericordiam tuam tuo munere idonei, tua gratia possint esse deuoti.

Tribuas eis cathedram episcopalem ad regendam aeclesiam tuam et plebem uniuersam. Sis eis auctoritas, sis eis potestas, sis eis firmitas. Multiplices super eos benedictionem et gratiam tuam, ut ad exorandam semper misericordiam tuam tuo munere idonei, tua gratia possint esse deuoti.

Kněžské svěcení

 

Pane, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, původce všech darů a dárce všech úřadů. Skrze tebe se všechno rozvíjí a upevňuje, amplificatis semper in melius naturae rationabilis incrementis per ordinem congrua ratione dispositum.

Domine, sancte pater, omnipotens aeterne deus, honorum omnium et omnium dignitatum quae tibi militant distributor; per quem proficiunt uniuersa; per quem cuncta firmantur, amplificatis semper in melius naturae rationabilis incrementis per ordinem congrua ratione dispositum.

Proto jsi ustanovil posvátné úřady kněžských řádů a úřadů levitů a vyvolil jsi velekněze, aby vedli tvůj lid a podřizoval jsi jim pomocníky, aby spolupracovali na tvém díle. Když Izrael putoval pouští, dal jsi Mojžíšova ducha sedmdesáti starším, aby s jejich pomocí snáze vedl tvůj vyvolený lid.

Unde sacerdotales grados et officia leuitarum sacramentis mysticis instituta creuerunt; ut cum pontifices summos regendis populis praefecisses, ad eorum societatis et operis adiumentum sequentis ordinis uiros et secundae dignitatis elegeris. Sic in heremo per septuaginta uirorum prudentium mentes Mose spiritum propagasti; quibus ille adiutoribus usus in populo, innumeras multitudines facile gubernauit.

Na Árónově důstojnosti jsi dal účast i jeho synům, aby podle Zákona konali před tebou kněžskou službu a ve stánku ti přinášeli oběti. Ve své prozřetelnosti jsi apoštolům svého syna, učitelům víry, dal pomocníky.

Sic in Eleazaro et Ithamar, filiis Aharon, paternae plenitudinis abundantiam transfudisti, ut ad hostias salutares et frequentiores officii sacramenta sufficeret meritum sacerdotum. Ac prouidentia, domine, apostolis filii tui doctores fidei comites addedisti, quibus illi orbem totum secundis praedicatoribus impleuerunt.

Také nám dej, Bože, tyto pomocníky, ať nám v naší nedostatečnosti pomáhají, neboť čím jsme slabší, tím více je potřebujeme.

Quapropter infirmitati quoque nostrae, domine, quaesumus, haec adiuuenta largire; qui quanto magis fragiliores sumus, tanto his pluribus indigemus.

Uděl, prosíme, všemohoucí Bože, těmto svým služebníkům důstojnost kněžskou; obnov v jejich nitru Ducha svatosti; ať od tebe, Bože, přijmou druhý stupeň svěcení a příkladem svého života ať upevňují mravní řád.

Da, quaesumus, pater, in hos famulos tuos presbyterii dignitatem. Innoua in uisceribus eorum spiritum sanctitatis. Acceptum a te, deus, secundi meriti munus obtineant, censuramque morum exemplo suae conuersationis insinuent.

Ať se svým biskupem poctivě spolupracují, ať v nich září veškerá spravelnost ut bonam rationem dispensationis sibi creditae reddituri aeternae beatitudinis praemia consequantur.

Sint probi cooperatores ordinis nostri. Eluceat in eis totius forma iustitiae, ut bonam rationem dispensationis sibi creditae reddituri, aeternae beatitudinis praemia consequantur

Jáhenské svěcení

 

Stůj při nás, Bože všemohoucí, dárce milostí, ty, který všemu dáváš řád a rozděluješ služby. Ty zůstáváš bez proměny a obnovuješ všechno. Ty všechno řídíš a v každé době rozdáváš potřebné dary skrze našeho Pána, Ježíše Krista, neboť on je tvé slovo, moc a moudrost.

Adesto, quaesumus, omnipotens deus, honorum dator, ordinum, distributor officiorumque dispositor. Qui in te manens innouas omnia, et cuncta disponis per uerbum, uirtutem sapientiamque tuam Iesum Christum filium tuum dominum nostrum, sempiterna prouidentia praeparas et singulis quibusque temporibus aptanda dispensas.

Jeho tělo, svou církev, zahrnuješ množstvím nejrůznějších milostí, aby v rozličnosti svých údů rostla v jediný a podivuhodný svazek. Buduješ svou církev, aby rostla v nový chrám. Povoláváš do ní své služebníky, které církev pověřuje trojím stupněm posvátné služby, jako jsi v době starozákonní vyvolil syny Leviovy, qui mysticis operationibus domus tuae fidelibus excubiis permanentes, hereditatem benedictionis aeternae sorte perpetua possederent

Cuius corpus aeclesiam tuam, caelestium gratiarum uarietate distinctam suorumque conexam discretione membrorum, per legem, totius mirabilem conpagis unitam, in aumentum templi tui crescere dilatarique largiris; sacri muneris seruitutem trinis gradibus ministrorum nomini tuo militare constituens, electis ab initio Leuiti filiis, qui mysticis operationibus domus tuae fidelibus excubiis permanentes, hereditatem benedictionis aeternae sorte perpetua possederent

Shlédni, prosíme, Bože, milostivě také na tyto své služebníky, které ustanovujeme k jáhenské službě, aby přisluhovali ve tvé svatyni.

Super hos quoque famulos tuos, quaesumus, domine, placatus intende, quos tuis sacrariis seruitoros in officium diaconii suppliciter dedicamus.

Et nos quidem tamquam homines diuini sensus et summae rationis ignari, horum uitam quantum possumus aestimamus. Te autem, domine, quae nobis sunt ignota non transeunt, te occulta non fallunt.

Et nos quidem tamquam homines diuini sensus et summae rationis ignari, horum uitam quantum possumus aestimamus. Te autem, domine, quae nobis sunt ignota non transeunt, te occulta non fallunt.

Tu cognitor peccatorum, tu scrutator es animorum, tu ueraciter in eis caeleste potes adhibere iudicium, et uel indignis donare quae poscimus. Prosíme, Pane, sešli na ně Ducha svatého, ať je posiluje, aby darem tvé sedmeré milosti, věrně vykonávali posvátnou službu.

Tu cognitor peccatorum, tu scrutator es animorum, tu ueraciter in eis caeleste potes adhibere iudicium, et uel indignis donare quae poscimus. Emitte in eos, domine, quaesumus, spiritum sanctum, quo in opus ministerii fideliter exequendi munere septiformi tuae gratiae roborentur.

Ať mají hojnost všech ctností, skromnou autoritu, pudor constans, ryzost a čistotu, věrnost a duchovní kázeň. IAť celým svým životem jdou za světlem tvých přikázání, a jejich bezúhonnost ať získává tvůj lid, aby je následoval; ať je jejich chloubou svědectví dobrého svědomí, ať jsou pevní a stálí, ať jsou hodni successibus z nejižšího stupně tvou milostí capere potiora mereantur.

Abundet in eis totius forma uirtutis, auctoritas modesta, pudor constans, innocentiae puritas et spiritalis obseruantia disciplinae. In moribus eorum praecepta tua fulgeant, ut suae castitatis exemplo imitationem sancte plebis adquirant, et bonum conscientiae testimonium praeferentes in Christo firmi et stabiles perseuerent, dignisque successibus de inferiori gradu per gratiam tuam capere potiora mereantur.

 

8. stol. - Ordo romanus XXXIV

Římské ordo necituje texty modliteb (ty jsme viděli výše, používají se modlitby zaznamenané ve Veronském sakramentáři), ale ukazuje jiné liturgické prvky svěcení: To se odehrává v rámci eucharistie, mezi žalmem po prvním čtení (graduale) a zpěvem před evangeliem (aleluja či pouhým veršem), přičemž Kyrie se ve vstupních obřadech vynechává, neboť se zpívá při litaniích. Součástí svěcení jáhna a kněze je oblečení posvátných rouch jako předznamenání toho, co svěcení způsobí a litanie s prostrací, při níž leží tváří k zemi nejen kandidát, ale také biskup. Samo svěcení je udíleno kosekrační modlitbou a je završeno políbením pokoje. 

V případě biskupského svěcení toto ordo připomíná spíše právní spis, než popis liturgie: velkou část zabírá kanonické šetření o vhodni kandidáta. Samo svěcení je udíleno v neděli za přítomnosti zástupců všech vrstev církve, a obsahuje stejné prvky jako předchozí dvě svěcení - oblékání, litanie s prostrací, svěcení a pozdravení pokoje, slavení eucharistie. 

 

(svěcení jáhna)

 

Když má biskup v úmyslu povolat podjáhna k jáhenství, jakmile začne introit, postaví se podjáhen před oltář, oblečen do alby, se štolou v ruce.

Et si ad diaconatus ordinem voluerit eum provocare, dum introitus misse initiatur, ipse subdiacomus, indutus tunicam albam et tenens orarium suum in manu, stat ante crugas altaris.

Nezpívá se Kyrie eleson, ale po skončení vstupního zpěvu se biskup pomodlí modlitbu a čte se čtení z listu apoštola Pavla Timotejovi: Totéž platí o jáhnech: mají to být lidé důstojní, ne obojetní v řeči, až do konce: v Krista Ježíše. A zpívá se žalm.

Non dicitur tunc Kyrieleison sed, completo introitu, dat orationem episcopus et legitur apostolum ad Timotheum: Fratres, diaconoss esse oportet pudicos, non bilingues, usque in finem: quae est in Christo Iesu domino nostro. Et psallitur gradale.

Po té je podjáhen jáhnem svlečen z ornátu. A biskup se takto modlí: Modleme se, nejmilejší bratři, aby Bůh, všemohoucí Otec, milostivě vylil na tohoto svého služebníka, kterého přijímá do posvátného stavu, milost svého požehnání a udělil mu dar svěcení, a aby jej přivedl k věčným odměnám.

Deinde exuitur ipse subdiaconus planeta a diacono. Et episcopus dat orationem hanc: Oremus, dilectissimi, deum patrem omnipotentem, ut super hunc famulum suum, quem ad sacro ordine dignatur adsumere, benedictionis suae gratiam clementer infundat, eique donum consecrationis indulgeat, per quod eum ad praemia aeterna perducat.

Schola začne zpívat Kyrie eleison a biskup padne na tvář před oltářem a za něj také podjáhen.

Et tunc schola initiat Kyrieleison. Et prosternit se episcopus ante altare et post eum ipse subdiaconus.

Když je skončena litanie, biskup povstane ze země a pronáší modlitbu svěcení.

Expleta laetania, surgent a terra et statim dat ei orationem consecrationis.

Když je nový jáhen vysvěcen, pozdraví políbením pokoje biskupa a kněze a postaví se po pravici biskupa oblečen v dalmatice.

Dum vero consecratus fuerit, dat osculum episcopo et sacerdotibus et stat ad dexteram episcoporum iam indutus dalmatica.

Když má biskup v úmyslu vysvětit kněze, vyvede arcijáhen jáhna mimo presbytář, svleče mu dalmatiku, obleče jen do ornátu a přivede k biskupovi.

Si vero voluerit eum consecrare presbyterum, tenens eum archidiaconus ducit foras rugas altaris, exuit eum dalmatica et sic eum induit planeta et ducit iterum ad episcopum.

(svěcení kněze)

 

Biskup se pomodlí jinou modlitbu a vysvětí jej na kněze. Nově vysvěcený kněz pozdraví políbením pokoje biskupa a některé kněze a postaví se mezi kněze.

Et tunc alia illi dante orationem, consecrat illum presbiterum, dans osculum episcopo vel ceteris sacerdotibus, et stat in ordine presbiterii.

Pak se zpívá aleluja nebo verš před evangeliem a tak dále, a mše pokračuje jako obvykle.

Et dicitur Alleluia vel tractus et evangelium et quod sequitur, et completur missa ordine suo.

(příprava na svěcení biskupa)

 

Když zemře biskup nějakého města a místa, obyvateli toho města je vybrán jiný a je zvolen kněžími, klérem a vším lidem. [K papeži, který jej má vysvětit] přinese s sebou návrh, neboli oficiální žádost o svěcení. 

Dum a civitate et loco episcopus fuerit defunctus, a populo civitatis elegitur alius et fiet a sacerdotibus, clero et populo decretus. Et suggestionem, hoc est rogatorias litteras, ut eis episcopum consecret, quam secum deportati sunt.

Papež nařídí kancléři či ceremonáři, aby jej zavedl k arcijáhnovi a prověřil, zda mu církevní právo nebrání v přijetí svěcení, totiž zda není sodomitou, zda nežije se zasvěcenou pannou či zasvěcenou vdovou, zda se nestýká se zvířaty, nebo zda si nevzal ženu jiného, čemuž se u Řeků říká deuterogamie.

Tunc domnus apostolicus praecipit sacellario vel nomenculatori, ut eum ad archidiaconum dirigat et eum inquirat de quattuor capitulis secundum canones, id est: arsenoquita, quod est masculo; pro ancilla Dei sacrata, que a Francis nonnata dicitur; pro IIII pedes et pro muliere viro alio coniuncta; aut si coniugem habuit ex alio viro, quod a Grecis dicitur deuterogamia.

A když si žádné z těchto překážek daný kandidát není vědom, přísahá před arcijáhnem na knihu evangelií. Potom je předán podjáhnovi a spolu přejdou do baziliky sv. Petra, kde na nejsvětější ostatky tohoto apoštola potvrdí, že se ho výše zmiňované překážky netýkají.

Et, dum se nulli horum ipse vir conscius fuerit, evangeliis ad medium deductis, iurat ipse electus archidiacono. Et post haec, tradito subdiacono, pergit cum praefato electo apud aulam beati Petri apostoli, ibique in eius sacratissimum corpus confirmat quod non cognovisset superius nominata capitula.

Další den arcijáhen [papeži] oznámí, výsledek prověřování. Papež oblékne palium, posadí se na trůn, přizve k sobě biskupy či kněze, které chce, aby s ním zasedali, přičemž veškerý klerus stojí [okolo]. Nařídí svému kancléři, aby vešli obyvatelé daného města. Ten když je přivádí, vybere jednoho z nich, to je z kněží, kdo bude papeži odpovídat na otázky.

Alio vero die, nuntiatur ab archidiacono sicut actum est. Tunc domnus apostolicus induit se palleo et sedet in sede et, vocatis ad se episcopos vel presbiteros, iubet eos sibi consedere, stante autem universo clero. Praecipit vero sacellario suo, ut plebs civitatis ingrediatur. Ille dum perrexerit eos introducendum, elegit ex illis, id est ex sacerdotibus, personam qui rationem reddat, dum fuerit interrogatus.

A když jsou přivedeni, ptá se papež následovně: Co vám mám bratři, učinit? Oni odpovědí: Dej nám, pane, ochránce. Papež odpoví: Navrhujete někoho? Odpovědí: Ano. Jakého je stavu? Odp.: Jáhen, kněz, nebo co je. Zeptá se: Kolik let je jáhnem nebo knězem? Odp. Tolik a tolik. Papež říká: Je z vaší diecéze, nebo z jiné? Odp.: Z naší. A pokud řeknou z jiné, řekne papež: Má potvrzení o propuštění od svého biskupa? Odp.: Má. A ukážou mu jej. Papež řekne: Má manželku? Propustil ji ze svého domu? Odp.: Propustil. Papež říká: Co se vám na něm líbí? Odp.: Čistota, pohostinnost, laskavost a vše dobré, v čem Bůh má zalíbení. Papež řekne: Podívejte bratři, neučinil vám žádnou nabídku...? Víte, že svatokupectví je proti církevním zákonům. Odp.: To ať je od nás vzdáleno. Papež řekne: Vos videritis. A pak řekne: Máte dekret? Odp.: Máme.

Et, dum fuerint introducti, interrogantur a domno apostolico sic: Quid est, fratres, quod vos fatigastis? Illi respondent: Ut nobis, domine, concedas patronem. Respondit domnus apostolicus: Habetis vestrum? Respondent Habemus. Quo honore fungitur? Resp: Diaconus, presbiter, aut quod fuerit. Interrogantur: Quantos annos habet in diaconato aut presbiterato? Resp. quantos et quomodo. Domnus apostolicus dicit: De ipsa ecclesia est, an de alia? Resp.: De ipsa. Et, si dixerit: De alia, dicit domnus apostolicus: Dimissoriam habet ab episcopo suo? Resp.: Habet. Et mox offerunt eam. Domnus apostolicus dicit: Coniugem habuit? Disposuit de domo sua? Resp.: Disposuit. Domnus apostolicus dicit: Quid vobis complacuit de eo? Resp.: Et castitas, hospitalitas, benignitas et omnia bona quae Deo sunt placita. Domnus apostolicus dicit: Videte, fratres, ne aliquam promissionem fecisset vobis. Scitis quod simoniacum est et contra canones. Resp.: Absit a nobis. Domnus apostolicus dicit: Vos videritis. Et iterum dicit: Habetis decretum? Resp.: Habemus.

A když mu jej podají, nařídí kancléři, aby jej přečetl. A když je dekret přečten, papež nařídí, aby přivedli vyvoleného kandidáta.

Et, dum eum offerunt, iubet saccellario ut relegatur. Et, dum relectus fuerit, iubet domnus apostolicus introducere electum.

Když je podjáhnem přiveden kandidát, do třetiny místnosti a padne tváří k zemi. Papež řekne modlitbu: Ať nás Pán chrání. Všichni odpovědí: Amen.

Dum vero introductus fuerit electus a subdiacono, a longe tertia vice se in terra prosternet. Tunc domnus apostolicus orationem dicit sic: Protegat nos dominus. Respondent omnes: Amen.

Papež se jej ptá: Bratře, co pro tebe mohu udělat? Odp.: Bratři mne přesvědčili k tomu, k čemu nejsem hoden. Papež řekne: Jaký stupeň svěcení máš? Odpoví: Jáhen, nebo kněz, nebo čím je. Papež se jej ptá: Kolik let jsi jáhnem či knězem? Odp. Tolik. Papež se jej ještě ptá: Měl jsi manželku, nebo jsi ji ze svého domu propustil? On odpovídá, zda měl, nebo ne, a zda ji propustil ze svého domu. A ještě je dotazován papežem, zda učinil nějaký dar nebo slib [aby byl zvolen biskupem]. Odp.: Ne. Papež se dále ptá: Jaké bibilické knihy se čtou ve vaší diecézi? Odp. Knihy zákona, knihy královské, prorcké spisy, skutky apoštolů, evangelia a listy apoštolů.

Domnus apostolicus interrogat eum: Quid te fatigasti, frater? Resp.: Ad quod non sum dignus isti confatnuli mei me adduxerunt. Et dicit: Quod honore fungeris? Respondet: Diaconus, aut presbiter, vel quod est. Et interrogat eum domnus apostolicus: Quantos annos habes in diaconatu aut in presbiteratu? Resp. quantos. Iterum interrogat eum domnus apostolicus: Habuisti coniugium et de domo tua disposuisti? Ille resp. si habuit, aut non, et si de domo sua disposuit. Et iterum interrogatur a domno apostolico si aliquam dationem aut promissionem fecisset. Resp.: Absit. Iterum domnus apostolicus interrogat eum: Quales codices in ecclesia tua leguntur? Resp. Octatheucum, regnorum, prophetarum, actuum apostolorum, euangelium et apostolum.

Papež se táže: Znáš církevní zákony? Odp.: Pouč nás, pane. Papež řekne: Když budeš světit, svěť v řádná období, tj. v březnu, červnu, září a prosinci. Biagimisty nebo městské pověřence nepřipustíš ke svěcení. Nicméně bude ti dána tabulka s ediktem, jak by si máš počínat.

Domnus apostolicus interrogat: Nosti canones? Resp.: Doce nos, domine. Dicit domnus apostolicus: Ordinationem si feceris, aptis temporibus fac, id est primi, quarti, septimi et decimi mensis. Bigamos aut curiales ad sacros ordines ne promoveas. Attamen dabitur tibi aedictum de scrinio quomodo debeas conversari.

Papež pak nařídí jáhnovi, aby přečetl žádost lidu, kterou mu s sebou přinesl sám kandidát. Když je přečtena, řekne papež: Protože hlasy všech se shodly na tobě, dnes se posti a zítra, pokud se Bohu zlíbí, budeš vysvěcen. Odpoví arcijáhen: Jak jsi přikázal, pane. Papež pozdraví kandidáta políbením pokoje a ten je vyveden ven.

Tunc praecipit archidiacono domnus apostolicus et relegit petitionem, quam ipse electus a populo domno apostolico offerreret. Et dum relecta fuerit, dicit domnus apostolicus : Quoniam vota omnium in te conveniunt, hodie te abstinueris et crastino, si placuerit Deo, consecrandus eris. Resp. archidiaconus: Iussisti, domne. Et dat domnus apostolicus ipso electo osculum et egredietur foras.

(svěcení biskupa)

 

Jiný den, tedy v neděli, jde papež do kostela jsou biskupové, kněží a další klerici. Papež vejde do sakristie a pokyne schole, aby začala zpívat. A se vším dekórem jde ze sakristie kostelem, jak je zvykem. 

Alia vero die, quod est dominica, procedit domnus apostolicus in ecclesia, ibique episcopi et presbiteri cum eo vel ceteri ordines clericorum consistunt. Et ingreditur domnus apostolicus secretario et iubet scolam psallere. Et procedit de secretario cum omni decore in ecclesia ipsa, sicut mos est.
Když je skončen vstupní zpěv neříká se Kyrie eleison, ale papež se hned pomodlí vstupní modlitbu. Pak je čteno čtení z listu apoštola Pavla Timotejovi: Nejdražší, věrohodné je to slovo: kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu, atd. 

Completo vero introitu, non dicunt tunc Kyrieleison, sed mox domnus apostolicus dat orationem. Deinde legitur apostolum ad Timotheum: Carissime, fidelis sermo: si quis episcopatum desiderat, bonum opus desiderat, et cetera.

A když se zpívá žalm, vyjde arcijáhen s akolyty a podjáhny a kandidáta obleče do dalmatiky, ornátu a bot a uvede jej.

Et dum psallitur gradale, egreditur archidiaconus cum acolitis et subdiaconis et induit eum dalmatica, planeta et campobos et introducit eum.

Když je uveden, papež jej volá: Klerus a lid onoho města, spolu s přifařenými obcemi, si souhlasně zvolili N., jáhna či kněze, aby byl vysvěcen na biskupa. Modleme se tedy za tohoto muže, aby mu náš Bůh a Pán, Ježíš Kristus, udělil biskupský úřad (katedru), aby vedl svou církev a všechen lid. 

Dumque introductus fuerit, vocat eum domnus apostolicus sic: Clerus et plebs consentiens civitatis talis, cum adiacentibus parrochiis suis, elegerunt sibi Illum talem, diaconum, vel presbiterum, episcopum consecrari. Oremus itaque pro eodem viro, ut Deus et dominus noster Iesus Christus tribuat ei cathedram episcopalem ad regendam ecclesiam suam et plebem universam.

Pak schola začne zpívat Kyrie eleison a litanie a papež, kněží i sám kandidát padnou na tvář před oltářem. 

Deinde scola incipit Kyrieleison, cum laetania, prostrato domno apostolico cum sacerdotibus et ipso electo in terra ante altare.

Po litaniích vstanou a papež jej vysvětí. 

Completa vero laetania, surgent et tunc benedicet eum.

Po konsekrační modlitbě jej papež pozdraví políbením pokoje a arcijáhen jej odvede, aby dal políbení pokoje biskupům a kněžím.

Benedictione expleta, dat osculum domnus apostolicus, et tenens eum archidiaconus deportat eum et sic dat osculum episcopis, presbiteris.

A papež přikáže, aby nově vysvěcený biskup seděl nade všemi biskupy. A když se posadí, říká se aleluja, evangelium a mše pokračuje až do konce obvyklým způsobem. 

Et tunc iubet eum domnus apostolicus super omnes episcopos sedere. Et dum sederit, dicitur Alleluia, deinde evangelium, et expletur missa.

Když přijde k přijímání, papež mu podá dekret o vysvěcení a proměněnou hostii, nově vysvěcený biskup si ji vezme a u oltáře z ní přijme. Část z ní si ponechá pro svaté přijímání během následujících čtyřiceti dnů. 

Dum vero venerit ad communicandum, domnus apostolicus porrigit ei formatam at que sacratam oblationem et, eam suscipiens, ipse episcopus ex ea communicat super altare et caeterum ex ea sibi reservat ad communicandum usque ad dies quadraginta.

 

10. stol. Římsko-germánský pontifikál

Římsko-germánský pontifikál z 10. století kombinuje původně římské zdroje se zaalpskými zvyky a představuje jistý přelom ve slavení liturgie, která bude již navždy kontaminována (či obohacena) franskými prvky. Uvádíme zde pro jednoduchost pouze kněžské svěcení. Zjišťování věrohodnosti kandidáta se dostalo z biskupského svěcení také do kněžského, a bylo formalizováno, stalo se součástí přímo obřadu svěcení. Je zachován starodávný zvyk, že kromě biskupa vzkládají ruce na hlavu svěcenců také kněží. Mezi slovy jáhnových výzev klekněme - povstaňte se pravděpodobně nachází litanie, přestože nejsou explicitně zmíněny. Konsekrační modlitba je stejná jako jsme viděli ve Veronském sakramentáři, je to tatáž modlitba, kterou církev používá dnes. Kromě vzkládání rukou a modlitby je ale svěcení doplněno dalšími obřady: mazáním rukou posvátným olejem (až do Druhého vatikánského koncilu byly ruce kněží mazány nikoli křižmem, ale olejem katechumenů) a předáním darů k eucharistii. Toto traditio instrumentorum, doprovázeno formulí, získalo později takovou váhu, že bylo považováno za samotný moment udílení svátosti. Oblékání rouch se přesunulo až za samotné svěcení a bylo - tak jako všechna liturgická gesta v této době za Alpami - doplněno o slovní formule. Svěcení je podle dávné tradice završeno pozdravením pokoje, po němž následuje zpěv před evangeliem, evangelium a eucharistická bosholužba. 

 

Po čtení, verši před evangeliem a litaniích, je kandidát kněžství, se štolou oblečenou po jáhenském způsobu, přiveden dvěma jáhny ke kněžím a dva kněží jej pak přivedou k biskupskému sedadlu.

Post lectionem et tractum atque letaniam, parato electo quibus presbiter ordinandus est diaconi more cum orario, presentantibus eum atque ducentibus duobus diaconibus usque ad presbiteros, duo presbiteri ducant ad sedem pontificis.

Biskup vstane a ptá se, zda je řádný a zda je svěcení hoden: Je toho hoden? Kněží odpovědí: Hoden. Biskup: Je spravedlivý? Odp: Spravedlivý. Podobně u dalších kandidátů.

Et ipse se erigens interroget si iustus et dignus sit hoc modo: Est dignus? Respondeant presbiteri: Dignus est. Episcopus: Est iustus? Resp: Iustus est. Et sic denuo ac tertio.

Těm, kdo dosvědčili, že kandidáti jsou spravedliví a že jsou hodni Boží milosti, biskup řekne: Ať Bůh učiní, že navždy vytrvají v jeho službě ve spravedlnosti a bez poskvrny.

Illis autem adtestantibus eundem dignum Dei gratia esse et iustum, episcopus dicit: Faciat illum Deus semper in suo servitio dignum et iustum manere.

Pak se biskup ptá [budoucích] kněží těmito slovy:

Deinde interroget episcopus presbiterum his verbis:

Chceš přijmout [druhý] (kněžský) stupeň svěcení ve jménu Páně? Odp. Chci.

Vis presbiterii gradum in domine domini accipere? Resp. Volo.

Vis in eodem gradu quantum praevales et intelligis secundum canonum sanctiones iugiter manere? Odp. Chci.

Vis in eodem gradu quantum praevales et intelligis secundum canonum sanctiones iugiter manere? Resp. Volo.

Chceš svému biskupovi, pro jehož diecézi jsi svěcen, zachovat poslušnost, kterou vyžaduje spravedlnost i sama kněžská služba? Odp. Chci.

Vis episcopo tuo ad cuius parrochiam ordinandus es, obediens et consentiens esse secundum iustitiam et ministerium tuum? Resp. Volo.

Ať Bůh dovede tvou dobrou a upřímnou vůli k dokonalosti, v níž má zalíbení.

Voluntatem tuam bonam et rectam ad perfectionem sibi placitam Deus perducere dignetur.

Odp. A toto Bohu a jeho svatým nyní slibuji a prout scio et implere valeo. Ať mi pomáhá Bůh a jeho svatí.

R: Et hoc Deo et sanctis eius ita in praesenti promitto prout scio et implere valeo. Ita me Deus adiuvet et sancti eius.

Potom se biskup obrátí v promluvě na přítomný lid: Milovaní bratři...

Deinde alloquatur populum sequentibus verbis hoc modo: Quoniam dilectissimi fratres...

Biskup říká těm, kdo jsou povyšováni ke kněžské hodnosti:

Illis etiam profitentibus dicat episcopus his qui ad presbiterii gradum provehendi sunt:

Úkolem vás, kdo máte být vysvěceni na kněze, bude žehnat, vést, kázat, křtít a všude přetékat dobrými skutky, v nichž má Bůh zalíbení.

Qui ordinandi estis presbiteri vos oportet benedicere, preesse et predicare, baptizare et bonis operibus et Deo placitis undique redundare.

Pak se kandidát skloní a biskup vloží ruku na jeho hlavu. A po biskupovi vloží na jeho hlavu ruce všichni přítomní a biskup se nad ním modlí:

Tunc eo inclinato, imponat manum super caput eius, et omnes presbiteri qui adsunt manus suas iuxta manum episcopi super caput illius teneant, et ille det orationem super eum.

Úvod ke kněžskému svěcení. Nejmilejší bratři, prosme Boha, Otce všemohoucího, aby nad v těchto svých služebnících, které vyvolil ke kněžské službě, hojně rozmnožil dary Ducha svatého, a co svěcením získávají, ať je dovršeno jeho pomocí.

Praefatio presbiterorum. Oremus dilectissimi, Deum patrem omnipotentem, ut super hos famulos suos N. quos ad presbiterii munum elegit, caelestia dona multiplicet et quod eius dignatione suscipiunt, ipsius consequantur auxilio.

Modleme se. A jáhen: Klekněme k modlitbě. Vstaňte. Následuje modlitba.

Oremus. Et diaconus: Flectamus genua. Levate. Sequitur oratio.

Vyslyš nás, všemohoucí Bože: Sešli požehnání Svatého Ducha na tyto své služebníky, kteří mají být vysvěcení ke kněžské službě; dej jim potřebnou milost a sílu a neustále jim uděluj své dary. Skrze našeho Pána, Ježíše Krista …

Exaudi nos, quaesumus, Domine Deus noster et super hos famulos tuos benedictionem Sancti Spiritus, et gratiae Sacerdotalis infunde virtutem: ut, quos tuae pietatis aspectibus offerimus consecrandos, perpetua muneris tui largitate prosequaris. Per Dominum. eiusdem.

Svěcení kandidátů. Stůj při nás, všemohoucí Bože...

Consecratio eorundem. Adesto, quesumus, omnipotens deus, honorum auctor et distributor...

Biskup svěcencům upraví štolu kněžským způsobem a každému z nich říká: Přijmi jho Páně, neboť jeho jho netlačí a jeho břemeno netíží.

Hic reflectat orarium super humerum eorum dextrum, dices ad eos per singulos: Accipe iugum domini, iugum enim eius suave est et onus eius leve.

Pak je obléká do ornátu a každému z nich říká: Pán ať tě oděje rouchem nevinnosti. Přijmi kněžský šat, který znamená lásku. Bůh je mocný: ať v tobě rozmnoží lásku a dílo dokonalé.

Hic vestiat eos casula, dicens ad unumquemque: Stola innocentiae induat te dominus. Accipe vestem sacerdotalem per quam caritas intellegitur; potens est enim Deus ut augeat tibi caritatem et opus perfectum. Qui vivit.

Pak biskup ještě promluví k lidu. Bratři, ať je pro nás...

Item allocutio ad populum. Sit nobis...

Dokončení svěcení. Bože, ty jsi původce vešekeré svatosti a od tebe pochází pravé posvěcení a plnost požehnání. Pane, vylej své požehnání na tyto své služebníky, kterým udělujeme kněžskou hodnost: ať se vážností svých mravů přísností svého života prokáží jako starší, vyučení v nařízeních, které Pavel předal Titovi a Timotejovi. Ať o tvé zákoně přemítají dnem i nocí a co čtou, ať věří; co věří, ať učí, co učí ať žijí: ať se v jejich život projeví spravedlnost, stálost, milosrdenství, pevnost, a další ctnosti. Ať dávají dobrý příklad, ať napomínáním posilují, ať uchovají dar své kněžské služby čistý a neposkvrvněný. V ve službě tvému lidu proměňují nesposkrvněným požehnáním chléb a víno v tělo a krev tvého Syna. Ať s neporušenou láskou, čistým svědomím, pravou vírou a naplněni Duchem svatým ať dospějí k dokonalému lidství ve dni spravedlivého a posledního Božího soudu, v plnosti Kristova věku. Skrze téhož Krista, našeho Pána…

Item consecratio. Deus sanctificationum omnium auctor, cujus vera consecratio, plenaque benedictio est, tu, Domine, super hos famulos tuos, quos ad Presbyterii honorem dedicamus, munus tuae benedictionis infunde: ut gravitate actuum, et censura vivendi probent se seniores, his instituti disciplinis, quas Tito et Tymotheo Paulus exposuit; ut in lege tua die ac nocte meditantes, quod legerint, credant; quod crederint, doceant; quod docuerint, imitentur; justitiam, constantiam, misericordiam, fortitudinem, ceterasque virtutes in se ostendant; exemplo praebeant; admonitione confirment; ac purum et immaculatum ministerii sui donum custodiant; et in obsequium plebis tuae, panem et vinum in corpus et sanguinem Filii tui immaculata benedictione transforment; et inviolabili charitate in virum perfectum, in mensuram aetatis plenitudinis Christi, in die justi et aeterni iudicii Dei, conscientia pura, fide vera, spiritu sancto pleni persolvant. Per eundem dominum nostrum. In unitate eiusdem.

Když je tato modlitba skončena, biskup vezme posvátný olej a učiní s ním kříž na dlaních svěcenců a říká při tom:

Expleta autem oratione, accipiens oleum sanctum faciat crucem super ambas manus dicens:

Skrze toto svaté pomazání a naše požehnání, posvěť a požehnej Bože tyto ruce: cokoli posvětí, ať je posvěceno, cokoli požehnají, ať je požehnáno ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista. Odp. Amen.

Consecrare, et sanctificare digneris, Domine, manus istas per istam unctionem, et nostram benedictionem, ut quaecumque recte consecraverint, consecrentur, et quaecumque benedixerint, benedicantur, et sanctificentur in nomine Domini nostri Iesu Christi. R. Amen.

Potom vezme patenu s hostiemi a kalich s vínem, podá jej svěcenci a řekne: Přijměte moc obětovat oběť Bohu a slavit mši pro živé i zesnulé ve jménu Páně. Odp. Amen.

Hoc facto accipiat patenam cum oblatis et calicem cum vino et det eis dicens: Accipite potestatem offerre sacrificium Deo, missamque celebrare, tam pro vivis quam pro defunctis, in nomine domini. R. Amen.

Požehnání pro dovršení kněžského svěcení: Požehnání Boha Otce i Syna i Ducha svatého ať na vás sestoupí, abyste byli požehnání v úřadu kněží a Bohu všemohoucímu obětovali oběti na odpuštění hříchů i přečinů: jemu je čest a sláva na věky věků. Odp. Amen.

Benedictio in consumationem presbiterorum. Benedictio Dei patris et filii et spiritus sancti descendat super vos ut sitis benedicti in ordine sacerdotali et offeratis placabiles hostias pro peccatis atque offensionibus populi omnipotenti Deo, cui est honor et gloria per omnia saecula saeculorum. R. Amen.

Pak každému dá políbení pokoje se slovy: Pokoj Páně ať je vždycky s vámi. A per manus se svěří jejich modlitbám.

Tunc osculetur singulos, dicens: Pax domini sit semper vobiscum. Et per manus commendet se eorum orationibus.

 

Vývoj se samozřejmě nezastavil v 10. století, církev ve své liturgii - podobně jaké ve své víře - stále postupně zraje, nicméně Římsko-germánský pontifikál představuje základní strukturu, která je až dodnes zachována, včetně mnoha modliteb. Pozdější prameny budou doplněny dodatečně.