Svátostná povaha Božího slova v liturgii
Novinka z pera papeže Benedikta XVI.
Svatý Otec Benedikt XVI. ve své exhortaci Verbum Domini, navazující na synodu o Božím slově, poprvé v rámci církevního magisteria používá pojem svátostná povaha Božího slova (qualitas sacramentalis Verbi Dei):
Na počátku svátostné povahy Božího slova stojí skutečnost vtělení. "Slovo se stalo tělem" (Jan 1,14), skutečnost zjeveného tajemství se nám podává v "těle" Syna.Boží slovo činí samo sebe vnímatelným pro víru skrze "znamení" lidksých slov, jímž se nám ono samo představuje. [...]
Svátostnou povahu slova je tak možno pochopit v analogii ke Kristově reálné přítomnosti pod konsekrovanými způsobami chleba a vína. Když přistupujeme k oltáři a účastníme se eucharistické hostiny, máme skutečný podíl na těle a krvi Kristově. Hlásání Božího slova při slavení eucharistie s sebou nese uznání, že je to sám Kristus, který je zde přítomen a obrací se k nám, abychom ho přijali. Svatý Jeroným tvrdí o žádoucím postoji jak k eucharistii, tak i k Božímu slovu:
"Čteme svatá Písma. Myslím, že evangelium je Kristovým tělem; myslím, že svatá Písma jsou jeho naukou. A když říká: Kdo nebude jíst mé tělo a pít mou krev (Jan 6,53), přestože se tato slova mohou vztáhnout také na eucharistické Tajemství, Kristovým tělem a jeho krví je opravdu slovo Písma, Boží nauka. Když přistupujeme k eucharistickému Tajemství, spadne-li z něj drobeček, ocitáme se v nebezpečí. A když nasloucháme Božímu slovu a do uší nám proudí Boží slovo a Kristovo tělo i jeho krev, a my myslíme na něco jiného, do jak velkého nebezpečí to upadáme?"
Kristus, reálně přítomný pod způsobami chleba a vína, je obdobným způsobem přítomen také ve slově hlásaném při liturgii. Prohloubení smyslu pro svátostnou povahu slova může tedy usnadnit celistvější pochopení tajemství Zjevení v "činech a událostech, které navzájem vnitřně souvisí" a prospět duchovnímu životu věřících i pastorační činnosti církve.
(Benedikt XVI.: Postsynodní apoštolská exhortace o Božím slově v životě a poslání církve Verbum Domini ze dne 30. 9. 2010, č. 56).
Celý dokument je možné najít v češtině či v jiných jazycích.
Předchozí vyjádření Magisteria
Žádné učení církve není nové, ale vždy pouze rozvíjí to, co církev vždy učila, vrhá nové světlo na skutečnost, kterou církev dávno zná. Zde je několik úryvků z předcházejících církevních dokumentů, které se svátostné povahy Božího slova týkají:
- [Kristus] je přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté.
(Druhý Vatikánský koncil, konstituce Sacrosancrum concilium, č. 7.)
- Všichni dobře víme, že jsou rozličné způsoby, jimiž je Kristus přítomen ve své církvi. [...] Je přítomen ve své církvi, která hlásá, neboť radostnou zprávou, kterou oznamuje, je Boží slovo a toto Slovo je hlásáno ve jménu a z autority Krista, vtěleného Božího Slova. [... Přítomnost Krista v eucharistii] nazýváme reálnou nikoli exkluzivně, jakoby jiné přítomnosti nebyly reálné...
(Pavel VI.: Encyklika Mysterium fidei)
- Boží slovo není v liturgii hlásáno jenom jedním způsobem, ani nemá vždy stejný účinek na srdce posluchačů. Vždycky však je ve svém slově přítomen Kristus, který uskutečňuje tajemství spásy, posvěcuje lidi a vzdává Otci dokonalou poctu. [...] Proto Boží slovo předkládané v liturgii je působením Ducha svatého stále plné života a síly a zvěstuje Otcovu lásku, kterou on stále mocně prokazuje lidem.
(Všeobecný úvod k mešnímu lekcionáři)