Nadřazené téma

Velikonoční triduum - střípky z historie

O Pasše Melitóna ze Sard

Jedním z nejstarších liturgických velikonočních textů je spis "O Pasše" biskupa Melitóna ze Sard z poloviny 2. století. Melitón patřil do skupiny křesťanů, která Velikonoce na základě židokřesťanské palestinské praxe slavila v noci ze 14. na 15. nisanu, tj. v den židovské Paschy (kvatordecimáni). Večer 14. nisanu po západu slunce se komunita sešla k postu a četbě Písma, příběhu o přechodu Rudým mořem a dalších starozákonních textů. Následovala homilie spojené s modlitbami a hymny. V noci se konala společná hostina s kvazi eucharistickým charakterem, napodobující židovský seder, během níž se četla křesťanská verze peschaové hagady. Po rituální části následovalo agapé. 

První část ukázky je vzata z "homiletické části", jejímž základem je typologický výklad velikonočního exodu a židovského beránka jako předobrazu Krista. Čtení z knihy Exodus je dodnes povinnou součástí velikonoční vigilie. Druhá část ukázky, z "křesťanské hagady" obsahuje výčitky (Improperia). Ty byly převzaty ze židovské tradice (viz Mich 6,2-4), staly se součástí křesťanské liturgie a přes Byzanc se v 9. století dostaly na Západ. V 15. století byly převzaty do Misálu římské kurie jsou dodnes součástí liturgie Velkého pátku.

Český překlad včetně úvodních informací je převzat z vydání Pavla Mervarta 2010, překl. Monika Recinová.

(44-45)
Kdysi totiž mělo cenu obětování ovce, nyní ztratilo cenu prostřednictvím Pánova života;
cenu měla smrt ovce, nyní ztratila cenu prostřednictvím Pánovy spásy;
cenu měla krev ovce, nyní ztratila cenu prostřednictvím Pánova Ducha;
cenu měl beránek bez hlesu, nyní ztratil cenu prostřednictvím Syna bez poskvrny;
cenu měl Chrám, který je dole, nyní ztratil cenu prostřednictvím Krista shůry;
cenu měl Jeruzalém, který je dole, nyní ztratil cenu prostřednictvím Jeruzaléma shůry
cenu mělo "úzké" dědictví, nyní ztratilo cenu prostřednictvím "široké milosti".

(83-88)
To je ten, který tě vyvolil a vedl tě od Adama po Noema, od Noema po Abrahama, od Abrahama po Izáka a po Jákoba a po dvanáct patriarchů. 
To je ten, kdo tě vedl do Egypta a střežil tě a živil tě tam.
On byl ten, který tě vedl v ohnivém sloupu a zastiňoval tě v oblaku,
který rozdělil Rudé moře a převedl tě a zničil tvého nepřítele. 
To je ten, který ti dal manu z nebe, který tě napojil ze skály, 
který ti dal Zákon na Chorebu, který ti dal podíl v zemi,
který ti posílal proroky, který ti vzbudil tvé krále. 
to je ten, který k tobě přišel, který uzdravil tvé trpící a vzkřísil tvoje mrtvé.

To je ten, vůči kterému se provinil;
to je ten, na kterém ses dopustil křivdy; 
to je ten, kterého jsi zabil;
to je ten, na němž jsi vymáhal peníze, když jsi žádal peníz za jeho hlavu. 
Nevděčný Izraeli, pojď sem a buď přede mnou souzen za svoji nevděčnost.

Na kolik jsi ocenil, že jsi jím byl vytvořen?
Na kolik jsi ocenil vyvolení svých otců?
Na kolik jsi ocenil sestup do Egypta a zaopatření tam prostřednictvím dobrého Josefa?
Na kolik jsi ocenil oněch deset ran?
Na kolik jsi ocenil onen noční sloup ohně a denní oblak a přechod Rudým mořem?
Na kolik jsi ocenil darování many z nebe a poskytnutí vody ze skály
a předání Zákona na Chorebu a úděl v zemi a dary, které ti tam byly dány?

 

Nejstarší svědectví 

Tertulián na přelomu 2. a 3. století svědčí o tom, že Velikonoce jsou vhodným termínem pro udílení křtu, i že velikonoční vigilie trvala dlouhou dobu. Velikonoční hymnus ze 3. století obsahuje aklamaci inspirovanou 1 Kor 11,26, kterou najdeme v anafoře sv. Jakuba, a dnes v přepracované podobě také v římské liturgii jako aklamaci po slovech ustanovení (která spojuje dění na oltáři s velikonoční událostí). Římský církevní Otec a vychovatel císaře Konstantina Lactantius ukazuje dvojí význam slavení Velikonoc: připomínka Kristova vítězství nad smrtí, ale také očekávání jeho druhého příchodu. Ze spisu církevního historika Eusebia je jasné, proč byl spor o datum Velikonoc tak důležitý: Bylo nutné přesně vědět, kdy má Kristus přijít ve slávě, bdít a očekávat vzkříšení z mrtvých. Spor o to, zda se Velikonoce mají slavit 14. nisanu nebo v Den vzkříšení (tj. v neděli) podle Eusebia (píše to na jiném místě) rozhodl Nicejský koncil ve prospěch římské praxe, tedy ve prospěch neděle. U Eusebia také vidíme, že dny bezprostředně předcházející Veliké noci byly dnem postu.

2. stol. - Epistula apostolorum (kap. 15)

 

But do ye commemorate my death. Now when the Passover (Easter, pascha) cometh, one of you shall be cast into prison for my name's sake; and he will be in grief and sorrow, because ye keep the Easter while he is in prison and separated from you, for he will be sorrowful because he keepeth not Easter with you. And I will send my power in the form of mine angel Gabriel, and the doors of the prison shall open. And he shall come forth and come unto you and keep the night-watch with you until the cock crow. And when ye have accomplished the memorial which is made of me, and the Agape (love-feast), he shall again be cast into prison for a testimony, until he shall come out thence and preach that which I have delivered unto you. And we said unto him: Lord, is it then needful that we should again take the cup and drink? (Lord, didst not thou thyself fulfil the drinking of the Passover? is it then needful that we should accomplish it again? Eth.) He said unto us: Yea, it is needful, until the day when I come again, with them that have been put to death for my sake (come with my wounds, Eth.).

But do ye commemorate my death. Now when the Passover (Easter, pascha) cometh, one of you shall be cast into prison for my name's sake; and he will be in grief and sorrow, because ye keep the Easter while he is in prison and separated from you, for he will be sorrowful because he keepeth not Easter with you. And I will send my power in the form of mine angel Gabriel, and the doors of the prison shall open. And he shall come forth and come unto you and keep the night-watch with you until the cock crow. And when ye have accomplished the memorial which is made of me, and the Agape (love-feast), he shall again be cast into prison for a testimony, until he shall come out thence and preach that which I have delivered unto you. And we said unto him: Lord, is it then needful that we should again take the cup and drink? (Lord, didst not thou thyself fulfil the drinking of the Passover? is it then needful that we should accomplish it again? Eth.) He said unto us: Yea, it is needful, until the day when I come again, with them that have been put to death for my sake (come with my wounds, Eth.).

2./3. stol. - Tertulián

 

De baptismo (kap. 17)

 

Nejslavnostnějším dnem pro křest jsou Velikonoce, neboť tehdy se završuje utrpení Páně, do něhož jsme pokřtěni. Jako na předobraz křtu můžeme také pohlížet na příkaz, který dal Pán učedníkům ohledně přípravy poslední večeře, kterou s nimi chtěl slavit: Najdete, říká, muže nesoucího vodu: znamením vody jim ukazuje místo slavení Velikonoc.

Diem baptismo sollemniorem pascha praestat, cum et passio domini in qua tinguimur adimpleta est. nec incongruenter adfiguram interpretabitur quod cum ultimum pascha dominus esset acturus, missis discipulis ad praeparandum, Convenietis,inquit, hominem aquam baiulantem: paschae celebrandae locum de signo aquae ostendit.

Ad uxorem (2,4)

 

Konečně, kdo by v klidu snesl její nepřítomnost po celou dlouhou noc velikonoční slavnosti? 

... Quis denique sollemnibus Paschae abnoctantem securus sustinebit? ...

3. stol. - Velikonoční hymnus

 

Ten, který žije v lůně Otce, Slovo-Bůh, dnes byl jako člověk, z vlastní vůle, ukřižován a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých a obveselil nás svým velkým milosrdenstvím. Tvou smrt zvěstujeme a tvé slavné vzkříšení oslavujeme, Kriste. Byli jsme učiněni hodnými tvého tajemného a nevýslovného stolu a neohroženě přijímáme předložené duchovní dary. S anděly voláme a tvůj vítězný hymnus: Aleluja! 

Qui in sinu Patris vivit, Verbum-Deus hodierno die crucifixus et sepultus est, ut homo, propria voluntate, tertio die a mortuis resurrexit, nosque magna sua misericordia laetificavit. Morte tuam annuntiamus et sanctam resurrectionem tuam glorificamus, Christe! Digni effecti sumus mysticae et ineffabilis mensae tuae, fidenterque sumimus dona pneumatica proposita, cum angelis dicimus dicentes hymnum tuum triumphalem: Alleluia!

4. stol. - Lactantius (Institutiones 7,19)

 

To je ta noc, která se u nás slaví v bdělosti kvůli příchodu našeho Krále a Boha. Slavení této noci má dvojí důvod: v ní On získal život, když byl umučen, a získá též království světa. 

Haec est nox quae a nobis propter adventum Regis ac Dei nostri privilegio celebratur, cuius noctis duplex est ratio: quod in ea tum et vitam tum recepit, cum passus est, et postea regnum orbis terrae recepturus est 

4. stol. - Eusebius (Hist.E. 5, 23-24)

 

V tehdejší době vznikl ne bezvýznamný spor. Křesťanské obce celé Asie totiž věřily, jak vyplývá ze staré tradice, že slavnost velikonočního vykoupení se musí slavit čtrnáctého dne v měsíci, ve kterém bylo Židům přikázáno zabít beránka. Proto i v tento den, který je vždy dnem všedním, že mají skončit s postem. Naproti tomu u obcí po celém ostatním světě nebylo zvykem toto zachovávat, nýbrž podle apoštolské tradice zachovávali i nyní vládnoucí zvyk, že půst nesmí skončit v žádném jiném dni než v den zmrtvýchvstání našeho Spasitele. Kvůli této záležitosti se konaly synody a porady biskupů. Všichni však jednomyslně prohlásili dopisem za církevní pravidlo pro věřící na všech místech, že ne jiný den, ale v neděli má být slaveno tajemství zmrtvýchvstání Pána a jen v tento den že má skončit u nás velikonoční půst. [...] V čele asijských biskupů, kteří tvrdili, že zvyk odedávna jim předaný musí být zachován, byl Polykrates. On sám v dopise Viktorovi a římské obci vyložil až do dneška zděděnou tradici těmito slovy: "My nyní slavíme den nezfalšovaně, bez jakéhokoli přídavku a bez zkracování. Vždyť i v Asii odpočívají světla, která vstanou v den příchodu Pána, až přijde z nebe a vzkřísí všechny svaté. 

A question of no small importance arose at that time. For the parishes of all Asia, as from an older tradition, held that the fourteenth day of the moon, on which day the Jews were commanded to sacrifice the lamb, should be observed as the feast of the Saviour's passover. It was therefore necessary to end their fast on that day, whatever day of the week it should happen to be. But it was not the custom of the churches in the rest of the world to end it at this time, as they observed the practice which, from apostolic tradition, has prevailed to the present time, of terminating the fast on no other day than on that of the resurrection of our Saviour. Synods and assemblies of bishops were held on this account, and all, with one consent, through mutual correspondence drew up an ecclesiastical decree, that the mystery of the resurrection of the Lord should be celebrated on no other but the Lord's day, and that we should observe the close of the paschal fast on this day only. [...] But the bishops of Asia, led by Polycrates, decided to hold to the old custom handed down to them. He himself, in a letter which he addressed to Victor and the church of Rome, set forth in the following words the tradition which had come down to him: We observe the exact day; neither adding, nor taking away. For in Asia also great lights have fallen asleep, which shall rise again on the day of the Lord's coming, when he shall come with glory from heaven, and shall seek out all the saints.

 

Egérie a liturgie města Jeruzaléma

Latinská poutnice Egérie popisuje obřady Jeruzalémské církve na konci 4. století, jak je zažila během své pouti.

Na Zelený čtvrtek (kromě ranních modliteb patřících ke Svatému týdnu) se především koná odpolední eucharistická bohoslužba "za Křížem", která tak propojuje tajemství eucharistie a kříže. Modlitby se konají na místech, která odpovídají tomu, co se slaví: místo poslední večeře (čtvrteční noc), místo Kristovy noční modlitby a zajetí (páteční kuropění), připomínka Pilátova soudu u Kříže (páteční ráno).

Uctívání kříže se koná na Velký pátek dopoledne, protože Pán byl v devět hodin ukřižován a v poledne nastala tma po celém kraji. Ze spisu je vidět, že uctívání se děje políbením (zde má taky původ slovo adorace - ad orem = k ústům). Od dvanácti do tří, kdy Kristus zemřel, se koná bohoslužba slova: čte se ze Starého Zákona a z Pašijí, konají se modlitby.

Na Bílou sobotu se koná běžná modlitba hodin a v noci velikonoční vigilie se křtem katechumenů. Slavnost Velikonoc trvá osm dní a každý den se čtou evangelia, která odpovídají události, která se slaví. 

Čtvrtek Velkého týdne

 

Ve čtvrtek se od kuropění konají obřady, jaké jsou obvyklé v Anastasi až do rána; podobně o třetí a o šesté. O osmé hodině se všechen lid podle zvyku schází v Martyriu, avšak dříve než v ostatní dny, protože je třeba skončit pobožnost dříve. A tak když se sejde všechen lid, konají se obřady, které se mají konat; toho dne se v Martyriu koná obětování a pobožnost je zde ukončena asi o desáté hodině. Dříve než skončí pobožnost, arcijáhen pozvedne hlas a řekne: "Sejděme se všichni o první hodině noční v kostele, který je na Eleoně, dnes v tuto noc nás totiž čeká největší námaha."

Item quinta feria aguntur ea de pullo primo, quae consuetudinis est usque ad mane ad Anastase; similiter ad tertia et ad sexta. Octaua autem hora iuxta consuetudinem ad Martyrium colliget se omnis populus, propterea autem temporius quam ceteris diebus, quia citius missa fieri necesse est. Itaque ergo collecto omni populo aguntur, quae agenda sunt; fit ipsa die oblatio ad Martyrium et facitur missa hora forsitan decima ibidem. Antea autem quam fiat missa, mittet uocem archidiaconus et dicet: 'Hora prima noctis omnes in ecclesia, quae est in Eleona, conueniamus, quoniam maximus labor nobis instat hodie nocte ista'.

Po skončení pobožnosti v Martyriu se jde za Kříž, zde se odříká pouze jeden hymnus, vykoná se modlitba a biskup přináší oběť a všichni jdou k přijímání. S výjimkou tohoto jednoho dne se po celý rok nikdy neobětuje za Křížem, pouze v tento jediný den. Po ukončení pobožnosti zde sejde do Anastase, koná se modlitba, je požehnáno podle zvyku katechumenům a pak pokřtěným věřícím a pobožnost končí. A pak každý spěchá domů, aby se najedl, a ihned jakmile se najedí, všichni jdou na Eleonu do kostela, ve kterém je jeskyně, ve které toho dne byl Pán s apoštoly.

Facta ergo missa Martyrii uenitur post Crucem, dicitur ibi unus ymnus tantum, fit oratio et offeret episcopus ibi oblationem et communicant omnes. Excepta enim ipsa die una per totum annum nunquam offeritur post Crucem nisi ipsa die tantum. Facta ergo et ibi missa itur ad Anastase, fit oratio, benedicuntur iuxta consuetudinem cathecumini et sic fideles et fit missa. Et sic unusquisque festinat reuerti in domum suam, ut manducet, quia statim ut manducauerint, omnes uadent in Eleona in ecclesia ea, in qua est spelunca, in qua ipsa die Dominus cum apostolis fuit.

Zde asi do páté hodiny noční se stále říkají buď hymny nebo antifony vhodné ke dni a místu, a podobně i čtení; mezitím se konají modlitby; čtou se též místa z evangelia, v nichž Pán oslovil toho dne žáky, sedě v jeskyni, která je v kostele.

Et ibi usque ad hora noctis forsitan quinta semper aut ymni aut antiphonae apte diei et loco, similiter et lectiones dicuntur; interpositae orationes fiunt; loca etiam ea de euangelio leguntur, in quibus Dominus allocutus est discipulos eadem die sedens in eadem spelunca, quae in ipsa ecclesia est.

Odtud asi o šesté hodině noční se jde s hymny nahoru na Imbomon na místo, odkud Pán vystoupil na nebesa. A zde opět se říkají čtení a hymny a antifony příhodné k tomu dni; též jakékoli modlitby, které se konají a které říká biskup, říká vždy příhodné ke dni i k místu.

Et inde iam hora noctis forsitan sexta itur susu in Imbomon cum ymnis in eo loco, unde ascendit Dominus in caelis. Et ibi denuo similiter lectiones et ymni et antiphonae aptae diei dicuntur; orationes etiam ipsae quecumque fiunt, quas dicet episcopus, semper et diei et loco aptas dicet.

Pátek Velkého týdne

 

Když začnou zpívat kohouti, sestupuje se s hymny z Imbomonu dolů a dojde se na místo, kde se Pán modlil, jak je psáno v evangeliu: "A vzdálil se, co by kamenem dohodil, a modlil se" a tak dále. Na tom místě je krásný kostel. Biskup a všechen lid tam vstoupí, říká se modlitba příhodná k místu a dni, říká se také jeden vhodný hymnus a je čteno to místo z evangelia, kde říká svým žákům: "Bděte, abyste neupadli v pokušení". Celé to místo je zde přečteno a opět se koná modlitba.

Ac sic ergo cum ceperit esse pullorum cantus, descenditur de Imbomon cum ymnis et acceditur eodem loco, ubi orauit Dominus, sicut scriptum est in euangelio: Et accessit quantum iactum lapidis et orauit et cetera. In eo enim loco ecclesia est elegans. Ingreditur ibi episcopus et omnis populus, dicitur ibi oratio apta loco et diei, dicitur etiam unus ymnus aptus et legitur ipse locus de euangelio, ubi dixit discipulis suis: Vigilate, ne intretis in temptationem. Et omnis ipse locus perlegitur ibi et fit denuo oratio.

A již odtud všichni až po nejmenší dítě s biskupem sestupují pěšky s hymny do Getsemane, a vzhledem k tomu, že je celý tak velký dav unaven bděním a zesláblý každodenním půstem a mají sestoupit z tak velké hory, jde se pomalu, pomalu s hymny na Getsemane. Kvůli světlu pro všechen lid jsou pohotově kostelní pochodně.

Et iam inde cum ymnis usque ad minimus infans in Gessamani pedibus cum episcopo descendent, ubi prae iam magna turba multitudinis et fatigati de uigiliis et ieiuniis cotidianis lassi, quia tam magnum montem necesse habent descendere, lente et lente cum ymnis uenitur in Gessamani. Candelae autem ecclesiasticae super ducente paratae sunt propter lumen omni populo.

Když se dojde na Getsemane, nejprve se koná vhodná modlitba, pak se říká hymnus; poté se čte místo z evangelia, kde Pán byl jat. Když bylo to místo přečteno, je takový pláč a nářek a slzy celého lidu, že úpění všeho lidu je slyšet snad až do města. V tu dobu se pěšky vyjde do města s hymny a dojde se k bráně v dobu, kdy člověk začíná téměř rozeznávat člověka; odtud jdou všichni do jednoho přes celé město, staří i mladí, bohatí i chudí, všichni jsou přítomni; toho dne obzvláště nikdo neodchází z vigilií před ránem. Tak je biskup doveden z Getseman až k bráně a odtud přes celé město až ke Kříži.

Cum ergo peruentum fuerit in Gessamani, fit primum oratio apta, sic dicitur ymnus; item legitur ille locus de euangelio, ubi comprehensus est Dominus. Qui locus ad quod lectus fuerit, tantus rugitus et mugitus totius populi est cum fietu, ut forsitan porro ad ciuitatem gemitus populi omnis auditus sit. Et iam ex illa hora hitur ad ciuitatem pedibus cum ymnis, peruenitur ad portam ea hora, qua incipit quasi homo hominem cognoscere; inde totum per mediam ciuitatem omnes usque ad unum, maiores atque minores, diuites, pauperes, toti ibi parati, specialiter illa die nullus recedit a uigiliis usque in mane. Sic deducitur episcopus a Gessemani usque ad portam et inde per totam ciuitate usque ad Crucem.

Jakmile se dojde ke Kříži, již začíná být jasné světlo. Zde se opět čte ono místo z evangelia, kde je Pán přiveden k Pilátovi, a vše, co je psáno, že řekl Pilát Pánovi a Židům, to celé je čteno.

Ante Crucem autem at ubi uentum fuerit, iam lux quasi clara incipit esse. Ibi denuo legitur ille locus de euangelio, ubi adducitur Dominus ad Pilatum, et omnia, quaecumque scripta sunt Pilatum ad Dominum dixisse aut ad Iudeos, totum legitur.

Poté osloví biskup lid a povzbudí jej, protože se celou noc namáhali a ještě se budou toho dne namáhat, aby se nepoddávali únavě, ale měli důvěru v Boha, který jim za tuto námahu dá větší odměnu. A tak je utěšuje, jak může, a osloví je řka jim: "Teď jděte zatím všichni pěkně do svých domečků a trochu si odpočiňte, a ke druhé hodině buďte všichni přítomni zde, abyste od té hodiny až do šesté mohli jeden každý z vás s vírou, že to bude k jeho blahu, uvidět svaté dřevo kříže. Neboť od šesté hodiny se musíme všichni sejít zde na tomto místě, to jest před Křížem, abychom se až do noci věnovali modlitbám a čtením."

Postmodum autem alloquitur episcopus populum confortans eos, quoniam et tota nocte laborauerint et adhuc laboraturi sint ipsa die, ut non lassentur, sed habeant spem in Deo, qui eis pro eo labore maiorem mercedem redditurus sit. Et sic confortans eos, ut potest ipse, alloquens dicit eis: 'Ite interim nunc unusquisque ad domumcellas uestras, sedete uobis et modico, et ad horam prope secundam diei omnes parati estote hic, ut de ea hora usque ad sextam sanctum lignum crucis possitis uidere ad salutem sibi unusquisque nostrum credens profuturum. De hora enim sexta denuo necesse habemus hic omnes conuenire in isto loco, id est ante Crucem, ut lectionibus et orationibus usque ad noctem operam demus'.

Když skončí pobožnost u Kříže, to jest dříve než vyjde slunce, ihned všichni horlivě kráčí na Sion pomodlit se k onomu sloupu, u kterého byl Pán bičován. Potom se vrátí domů a trochu si odpočinou a hned jsou všichni zase přítomni. Pak se na Golgotě postaví biskupské křeslo, to jest za Křížem, kde nyní je biskup; biskup se posadí na křeslo před něj je umístěn stůl pokrytý plátnem; kolem stolu stojí jáhnové a je přinesena skříňka z pozlaceného stříbra, v níž je svaté dřevo kříže, je otevřena a vystavena, a na stůl se položí dřevo kříže i nápis.

Post hoc ergo missa facta de Cruce, id est antequam sol procedat, statim unusquisque animosi uadent in Syon orare ad columnam illam, ad quem flagellatus est Dominus. Inde reuersi sedent modice in domibus suis et statim toti parati sunt. Et sic ponitur cathedra episcopo in Golgotha post Crucem, quae stat nunc; residet episcopus in cathedra; ponitur ante eum mensa sublinteata; stant in giro mensa diacones et affertur loculus argenteus deauratus, in quo est lignum sanctum crucis, aperitur et profertur, ponitur in mensa tam lignum crucis quam titulus.

Když je položeno na stole, sedící biskup uchopí rukama konce svatého dřeva a jáhnové, kteří stojí kolem, hlídají. Hlídá se tak proto, že je zvykem, že všechen lid přichází jeden po druhém, jak pokřtění věřící, tak katechumenové, u stolu se pokloní, políbí svaté dřevo a odejdou. A protože se říká, že kdysi se někdo do svatého dřeva zakousl a kousek ho ukradl, proto je nyní tak hlídáno od jáhnů, aby se nikdo z příchozích znovu neodvážil to udělat.

Cum ergo positum fuerit in mensa, episcopus sedens de manibus suis summitates de ligno sancto premet, diacones autem, qui in giro stant, custodent. Hoc autem propterea sic custoditur, quia consuetudo est, ut unus et unus omnis populus ueniens, tam fideles quam cathecumini, acclinantes se ad mensam osculentur sanctum lignum et pertranseant. Et quoniam nescio quando dicitur quidam fixisse morsum et furasse de sancto ligno, ideo nunc a diaconibus, qui in giro stant, sic custoditur, ne qui ueniens audeat denuo sic facere.

A tak všechen lid prochází jeden po druhém a všichni se pokloní, nejprve se dotknou čelem a pak očima kříže a nápisu, pak políbí kříž a odejdou, nikdo však nevztáhne ruku, aby se dotkl. Když políbí kříž, jdou dál, a tam stojí jáhen, drží Šalamounův prsten a nádobku z rohoviny, z níž byli pomazáváni králové. Lidé políbí nádobku, vzdají poctu prstenu ... všichni lidé procházejí až do šesté hodiny, vstupujíce jedním vchodem, vycházejíce druhým, a to se děje na tom místě, kde se den předtím, to jest ve čtvrtek, konala oběť.

Ac sic ergo omnis populus transit unus et unus toti acclinantes se, primum de fronte, sic de oculis tangentes crucem et titulum, et sic osculantes crucem pertranseunt, manum autem nemo mittit ad tangendum. At ubi autem osculati fuerint crucem, pertransierint, stat diaconus, tenet anulum Salomonis et cornu illud, de quo reges unguebantur. Osculantur et cornu, attendunt et anulum [........] minus secunda [........] usque ad horam sextam omnis populus transit, per unum ostium intrans, per alterum [per alterum] perexiens, quoniam hoc in eo loco fit, in quo pridie, id est quinta feria, oblatio facta est.

A jakmile přišla šestá hodina, jde se před Kříž, ať je déšť nebo horko; to místo je pod širým nebem, je to jakési hodně veliké a velmi krásné atrium, které je mezi Křížem a Anastasí. Zde se tedy shromáždí všechen lid, takže ani nejdou otevřít dveře.

At ubi autem sexta hora se fecerit, sic itur ante Crucem, siue pluuia siue estus sit, quia ipse locus subdiuanus est, id est quasi atrium ualde grandem et pulchrum satis, quod est inter Cruce et Anastase. Ibi ergo omnis populus se colliget, ita ut nec aperiri possit.

Biskupovi je postaven trůn před Křížem, a od šesté do deváté se konají jenom čtení, a to takto: nejprve se čte z žalmů, kde se mluví o utrpení, čte se ze spisů apoštola nebo z listů apoštolských nebo ze skutků, kde co řekli o utrpení Páně; jakožto i z evangelií se čtou místa, kde trpí; též se čte z proroků, kde předpověděli utrpení Páně; také se čte z evangelií, kde se mluví o utrpení.

Episcopo autem cathedra ponitur ante Cruce, et de sexta usque ad nona aliud nichil fit nisi leguntur lectiones sic: id est ita legitur primum de psalmis, ubicumque de passione dixit; legitur et de apostolo siue de epistolis apostolorum uel de actionibus, ubicumque de passione Domini dixerunt: nec non et de euangeliis leguntur loca, ubi patitur; item legitur de prophetis, ubi passurum Dominum dixerunt; item legitur de euangeliis, ubi passionem dicit.

A tak od šesté hodiny až do deváté se stále takto čtou čtení nebo říkají hymny, aby se ukázalo všemu lidu, že cokoli řekli proroci o utrpení Páně, že se stane, se také stalo, jak je ukázáno skrze evangelia a spisy apoštolů. A tak po ty tři hodiny se všechen lid učí, že se nestalo nic, co by dříve nebylo řečeno, a nic nebylo řečeno, co by se zcela nesplnilo. Vždy jsou vkládány modlitby, kteréžto modlitby jsou vhodné ke dni.

Ac sic ab hora sexta usque ad horam nonam semper sic leguntur lectiones aut dicuntur ymni, ut ostendatur omni populo, quia, quicquid dixerunt prophetae futurum de passione Domini, ostendatur tam per euangelia quam etiam per apostolorum scripturas factum esse. Et sic per illas tres horas docetur populus omnis nichil factum esse, quod non prius dictum sit, et nichil dictum esse, quod non totum completum sit. Semper autem interponuntur orationes, quae orationes et ipsae apte diei sunt.

Při jednotlivých čteních a modlitbách je takové pohnutí a takový nářek lidu, že je to neuvěřitelné. Není nikdo ani starý ani mladý, kdo by toho dne v těch třech hodinách neplakal tolik, že se to nedá vypovědět, protože Pán pro nás tolik vytrpěl. Když začíná devátá hodina, čte se to místo z evangelia podle Jana, kde Pán odevzdal ducha;l po přečtení se koná modlitba a propuštění věřících.

Ad singulas autem lectiones et orationes tantus affectus et gemitus totius populi est, ut mirum sit; nam nullus est neque maior neque minor, qui non illa die illis tribus horis tantum ploret, quantum nec extimari potest, Dominum pro nobis ea passum fuisse. Post hoc cum coeperit se iam hora nona facere, legitur iam ille locus de euangelio cata Iohannem, ubi reddidit spiritum; quo lecto iam fit oratio et missa.

A jakmile skončí obřad před Křížem, ihned se všichni sejdou ve velkém kostele, v Martyriu, a konají se obřady jako obvykle v tom týdnu od deváté hodiny do večera, kdy se lid schází v Martyriu. Po propuštění věřících se jde z Martyria do Anastase. Když se tam dojde, čte se to místo z evangelia, kde Josef žádá od Piláta tělo Páně a uloží ho do nového hrobu. Po přečtení se koná modlitba, je požehnáno katechumenům i pokřtěným věřícím a pak je propuštění věřících.

At ubi autem missa facta fuerit de ante Cruce, statim omnes in ecclesia maiore ad Martyrium [procedunt et] aguntur ea, quae per ipsas septimana de hora nona, qua ad Martyrium conuenitur, consueuerunt agi usque ad sero per ipsa septimana. Missa autem facta de Martyrium uenitur ad Anastase. Et ibi cum uentum fuerit, legitur ille locus de euangelio, ubi petit corpus Domini Ioseph a Pilato, ponet illud in sepulcro nouo. Hoc autem lecto fit oratio, benedicuntur cathecumini, sic [fideles ac sic] fit missa.

Ale toho dne se nevyhlašuje, že se má bdít v Anastasi, protože se ví, že lid je unaven; ale je zvyk, že se tam bdí. A tak kdo z lidu chce, nebo aspoň ti, kteří mohou, bdí; ti, kteří nemohou, nebdí tam až do rána; ale klerikové tam bdi, to jest ti, kteří jsou silnější a mladší; celou noc se říkají hymny a antifony až do rána. Bdí tam převeliký dav, někteří od večera, jiní uprostřed noci, jak kteří mohou.

Ipsa autem die non mittitur uox, ut peruigiletur ad Anastase, quoniam scit populum fatigatum esse; sed consuetudo est, ut peruigiletur ibi. Ac sic qui uult de populo, immo qui possunt, uigilant; qui autem non possunt, non uigilant ibi usque in mane, clerici autem uigilant ibi, id est qui aut fortiores sunt aut iuueniores; et tota nocte dicuntur ibi ymni et antiphonae usque ad mane. Maxima autem turba peruigilant alii de sera, alii de media nocte, qui ut possunt.

Sobota Velkého týdne

 

Další den v sobotu se děje o třetí hodině dle zvyku a rovněž tak o šesté hodině; o deváté se neděje jako v sobotu, ale připravují se velikonoční vigilie ve velkém kostele, to jest v Martyriu. Velikonoční vigilie se konají tak jako u nás. Jediná věc se děje navíc, že novokřtěnci, když jsou pokřtěni a oblečeni, jakmile vyjdou od pramene, společně s biskupem jsou nejprve dovedeni do Anastase.

Sabbato autem alia die iuxta consuetudinem fit ad tertia, item fit ad sexta; ad nonam autem iam non fit sabbato, sed parantur uigiliae paschales in ecclesia maiore, id est in Martyrium. Uigiliae autem paschales sic fiunt, quemadmodum ad nos; hoc solum hic amplius fit, quod infantes, cum baptidiati fuerint et uestiti, quemadmodum exient de fonte, simul cum episcopo primum ad Anastase ducuntur.

Biskup vstoupí dovnitř mřížoví v Anastasi, je řečen jeden hymnus, a pak se biskup za ně pomodlí a jde s nimi do velkého kostela, kde podle zvyku všechen lid bdí. Zde se děje tak, jak je zvykem i u nás, a po vykonání oběti je propuštění věřících. A po propuštění z vigilie ve velkém kostele se ihned s hymny jde do Anastase a tam se opět čte místo z evangelia o vzkříšení, koná se modlitba a potom zde biskup znovu koná oběť; ale vše se děje rychle kvůli lidu, aby nebyl příliš dlouho zdržován, a pak již je lid propuštěn. Propuštění z vigilií se ten den koná ve stejnou dobu jako u nás.

Intrat episcopus intro cancellos Anastasis, dicutur unus ymnus, et sic facit orationem episcopus pro eis, et sic uenit ad ecclesiam maiorem cum eis, ubi iuxta consuetudinem omnis populus uigilat. Aguntur ibi, quae consuetudinis est etiam et aput nos, et facta oblatione fit missa. Et post facta missa uigiliarum in ecclesia maiore statim cum ymnis uenitur ad Anastase et ibi denuo legitur ille locus euangelii resurrectionis, fit oratio et denuo ibi offeret episcopus; sed totum ad momentum fit propter populum, ne diutius tardetur, et sic iam dimittetur populus. Ea autem hora fit missa uigiliarum ipsa die, qua hora et aput nos.

Neděle

 

Tyto svátky velikonoční se slaví po osm dní stejně jako u nás a obřady se konají po osm dní obvyklým způsobem, jako se děje všude od velíkonoc až do oktávy. Po osm dní velikonočních je zde táž skvělá výzdoba a týž průběh obřadů jako na epifanie, a to jak ve velkém kostele, tak v Anastasi i u Kříže i na Eleoně, ale i v Betlémě, jakožto i v Lazariu a všude jinde, protože jsou velikonoční svátky.

Octo autem illi dies paschales sic attenduntur, quemadmodum et ad nos, et ordine suo fiunt missae per octo dies paschales, sicut et ubique fit per pascha usque ad octauas. Hic autem ipse ornatus est et ipsa compositio et per octo dies paschae, quae et per epiphania, tam in ecclesia maiore quam ad Anastase aut ad Crucem uel in Eleona, sed et in Bethleem nec non etiam in Lazariu uel ubique, quia dies paschales sunt.

Během osmi dní velikonočních každodenně po obědě biskup se vším klérem a všemi neofyty, to jest kteří byli pokřtěni, a všemi, kteří jsou aputaktité, muži i ženy, jakožto i s těmi z lidu, kteří chtějí, vystoupí na Eleonu. Říkají se hymny, konají se modlitby jak v kostele, který je na Eleoně, ve kterém je jeskyně, ve které učil Ježíš žáky, tak na Imbomonu, to jest na tom místě, z kterého Pán vystoupil na nebesa.

Ipsis autem octo diebus paschalibus cotidie post prandium episcopus cum omni clero et omnibus infantibus, id est qui baptidiati fuerint, et omnibus, qui aputactitae sunt uiri ac feminae, nec non etiam et de plebe quanti uolunt, in Eleona ascendent. Dicuntur ymni, fiunt orationes tam in ecclesia, quae in Eleona est, in qua est spelunca, in qua docebat Iesus discipulos, tam etiam in Imbomon, id est in eo loco, de quo Dominus ascendit in caelis.

A když jsou odříkány žalmy a vykonána modlitba, sestoupí se odtud s hymny v hodině lucerny až k Anastasi: toto se děje po všech osm dní. Ale o velikonoční neděli po skončení nešpor, to jest v Anastasi, všechen lid vede biskupa s hymny na Sion.

Et posteaquam dicti fuerint psalmi et oratio facta fuerit, inde usque ad Anastase cum ymnis descenditur hora lucernae: hoc per totos octo dies fit. Sane dominica die per pascha post missa lucernarii, id est de Anastase, omnis populus episcopum cum ymnis in Syon ducet.

Když se tam přijde, říkají se hymny vhodné ke dni a k místu, koná se modlitba a je čteno ono místo z evangelia, kde téhož dne Pán na témže místě, kde je na Sionu nyní kostel, zavřenými dveřmi vstoupil mezi žáky, když jeden z žáků tam nebyl, to jest Tomáš; když tam pak opět přišel a ostatní apoštolové mu říkali, že viděli Pána, on řekl: "Neuvěřím, jestliže neuvidím". Po přečtení se koná opět modlitba, je požehnáno katechumenům, pak pokřtěným věřícím, a všichni se vracejí do svých domovů večer, asi dvě hodiny po setmění.

Ubi cum uentum fuerit, dicuntur ymni apti diei et loco, fit oratio et legitur ille locus de euangelio, ubi eadem die Dominus in eodem loco, ubi ipsa ecclesia nunc in Syon est, clausis ostiis ingressus est discipulis, id est quando tunc unus ex discipulis ibi non erat, id est Thomas, qua reuersus est et dicentibus ei aliis apostolis, quia Dominum uidissent, ille dixit: Non credo, nisi uidero. Hoc lecto fit denuo oratio, benedicuntur cathecumini, item fideles, et reuertuntur unusquisque ad domum suam sera hora forsitan noctis secunda.

 

Starověké Velikonoce v Římě

Nejstarší prameny, které ukazují kompletní velikonoční triduum slavené papežem v Římě pocházejí až z 8. století. Jedná se o tzv. Gregoriánský sakramentář, tedy papežskou knihu, která především obsahuje modlitby pro kněze (biskupa) a dále o Římské ordo, které si v 8. století poznamenal Franský poutník-liturgista na základě svého zážitku z Říma. Ze sakramentáře jsou zde uvedeny pouze rubriky a začátky modliteb; ordo je naopak uvedeno celé. 

Papežská mše na Zelený čtvrtek večer je slavena s předstihem, aby se později večer mohlo konat slavení v titulárních (farních) kostelích v Římě a je spojena s žehnáním olejů. Eucharistická modlitba má hodně částí přizpůsobených slavené události. Žehnání olejů se koná v závěru eucharistické modlitby, v tuto chvíly bývaly kdysi žehnány i další produkty. Při svěcení křižma koncelebrují všichni kněží. Modlitba, která promění olej s vonným balzámem v nástroj působení Ducha svatého je "eucharistická modlitba". Proto podobně jako eucharistická modlitba nad chlebem a vínem, také modlitba nad olejem začíná dialogem a výzvou vzhůru srdce. Olej i eucharistie se z papežské bohoslužby roznáší do římských kostelů. 

Římská církev z Jeruzaléma převzala zvyk slavit některé bohoslužby na místech, které se lépe vztahovaly k připomínanému tajemství z Kristova života. Velkopáteční obřady se tedy konaly v bazilice postavené za účelem uchovávání relikvie svatého kříže. Papež jde do ní bos; skutečnost, že nese v ruce kadidelnici, ukazuje na byzantský vliv. Jáhen, který za papežem nese relikviář s kusem svatého kříže jej snad nese tak, aby vyniklo, že papež následuje Krista nesoucího svůj kříž na Golgotu. Paralely mezi Římem a Jeruzalémem jsou zřejmé: bohatě zdobený relikviář, kříž položený na oltář (aby vynikla jeho spojitost s eucharistií), skutečnost, že uctívání kříže předchází bohoslužbu slova. Na rozdíl od Jeruzaléma ovšem bohoslužba slova začíná už během uctívání kříže lidem, evidentně kvůli úspoře času, evidentně ale také bez ohledu skutečnost, že Písmu bude věnována pouze malá pozornost. Čtou se dvě čtení ze Starého zákona a jim odpovídají starozákonní trakty, bohoslužba slova končí Pašijemi podle Jana. Následují slavnostní modlitby s výzvou jáhna, prostrací a orací papeže. (Orace neobsahuje ordo, ale právě sakramentář). Věřící původem z Řecka vyžadovali v tento den svaté přijímání; bylo jim tedy vyhověno, ale papež a služebníci z papežského domu zachovávali starší tradici Velkého pátku bez přijímání eucharistie. 

Na Bílou sobotu dopoledne se konají obřady katechumenů. 

Velikonoční vigilie začíná rozsvícením světel, ale chybí žehnání ohně i jedna velikonoční svíce - tyto prvky byly do římské liturgie přejaty později. Předchůdcem paškálu jsou nicméně dvě velké bílé svíce, které se na začátku zapalují a při žehnání křestního pramene se noří do vody. Při bohoslužbě slova se čtou čtyři čtení ze Starého zákona (některá se svými kantiky) a jim odpovídají orace doprovázené prostrací. Kvůli mezinárodnímu charakteru účastníků bohoslužby, a také proto, že papežové 7. století pocházeli z Východu, se čte řecky a latinsky. Po čteních následuje procesí do baptisteria za zpěvu žalmu s křestní tematikou: Jako laň prahne po vodách bystřin. Když byl tento žalm zakomponován do bohoslužby slova, průvod doprovodil jiný procesní zpěv: litanie ke všem svatým. Modlitba, která promění vodu v nástroj spásy, je "eucharistickou modlitbou", proto podobně jako eucharistická modlitba nad chlebem a vínem začíná dialogem Pán s vámi a výzvou Vzhůru srdce. Při křtu papeži pomáhají kněží a jáhni, papež novokřtěnce ihned biřmuje. Za zpěvu litanií se procesí vrací zpět do baziliky, kde chvalozpěve Sláva na výsostech začíná velikonoční mše. V bohoslužbě slova jsou typické velikonoční prvky: samostatné aleluja a velikonoční žalm 118. Eucharistická modlitba má vlastní čísti přizpůsobené slavené události. 

Protože vigilie začala již v předvečer a skončila v noci, koná se v den slavnosti ještě jedna mše svatá. Večer jsou slaveny "křestní nešpory" s průvodem do baptisteria.  

8. stol. – Gregoriánský sakramentář

 

[Zelený čtvrtek]

 

Modlitby ke mši na památku Večeře Páně

Oratio in cena Domini ad missam

Vstupní modlitba: Bože, od něhož Jidáš...

Deus a quo et iudas…

Nad dary: Prosíme tě, ...

Super oblata. Ipse tibi quaesumus

V tomto společenství...

Communicantes…

Přijmi tedy...

Hanc igitur…

Neboť on večer...

Qui pridie…

O tomto dni je na konci mše posvěceno křižma před tím, než se říká Skrze něho toto všechno stále tvoříš a je to dobré. Vyleje se z nádobek, které přinesl lid, a požehná je papež a všichni kněží.

In hoc ipso die ita conficitur chrisma in ultimo ad missa, antequam dicatur per quem haec omnia domine semper bona ureas, leuantur de ampullis quas offerunt populi, et benedicat tam dominus papa quam omnes presbiteri.

Bože, sešli Ducha...

Emmite domine spiritum…

Hlavní část žehnání křižma

Incipit benedictio chrismae principalis

Vzhůru srdce

Sursum corda

Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.

Gratias agamus domino deo nostro.

V pravdě je důstojné a spravedlivé...

Vere dignum et iustum est…

Exorismus oleje

Exorcismus olei

Bože, mocí Svatého Ducha

Deus uirtute sancti spiritus…

Modlitba po přijímání. Občerstveni životodárným pokrmem

Ad completa. Refecti uitalibus alimentis

[Velký pátek]

 

Modlitby, které se říkají na Velký pátek v bazilice sv. Kříže Jeruzalémského

Orationes quae dicendae sunt VI feria maiore in hierusalem

Modleme se za svatou církev Boží...

Oremus dilectissimi nobis pro ecclesia sancta dei…

Modleme se. Všemohoucí věčný Bože, který jsi v Kristu všem národům zjevil svou slávu...

Oremus. Omnipotens sempiterne deus, qui gloriam tuam omnibus in christo gentibus reuelasti…

Modleme se na našeho papeže N.,...

Oremus pro beatissmo papa nostro ill., …

Modleme se. Všemohoucí věčný Bože, ve tvém rozhodnutí má vše svůj základ...

Oremus. Omnipotens sempiterne deus, cuius iudicio universa fundantur…

[následují další modlitby Velkého pátku]

 

[Bílá sobota]

 

Požehnání soli

Benedictio salis

Modlitba nad katechumeny

Oratio ad catechumenum faciendum

Modlitba nad dětmi při obřadu předání čtveroevangelia

Orat. super infantes, in quadragesima ad quattuor euangelia

[Velikonoční vigilie]

 

Modlitby na bílou sobotu

Orat. in sabbato paschae

 

 

Modlitby ke čtením v kostele

Orationes quae dicuntur ad lectiones in ecclesia

Čtení z první knihy Mojžíšovy. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Gn 1,1-2,12)

Lectio libri genesi. In principio fecit deu caelum et terram.

Bože, tys nás nejen stvořil...

Deus qui mirabiliter creasti hominem…

Čtení ze druhé knihy Mojžíšovy. Když nadešla doba ranní hlídky. (Ex 14,23-15,1)

Lectio libri exodi. Factum est autem in uigilia matutina.

Bože, to, o čem jsme nyní slyšeli ze Starého zákona ...

Deus, cuius antiqua miracula…

Čtení z knihy proroka Izaiáše. Sedm žen se bude chápat jednoho muže (Iz 4,1-6)

Lectio esaiae prophetae. Et adpraeheden VII mulieres unum hominem.

Bože, ty nám svým slovem, uloženým ve svatých knihách...

Deus, qui nos ad caelebrandum paschale sacramentum…

Čtení z knihy proroka Izaiáše. Toto je dědictví věřících v Pána (Iz 54,17.55,1-11)

Lectio esaiae prophetae. Est hereditas credentibus in domino.

Bože, ty stále povoláváš do církve lidi...

Deus qui ecclesiam tuam semper gentium uocatione…

O žalmu 42. Jako laň prahne.

De psalmo xli. Sicut ceruus desiderat.

Všemohoucí Bože, prosíme, dej...

Concede quaesumus omnipotens deus…

Jiná modlitba k témuž žalmu 42. Všemohoucí věčný Bože...

Alia oratione in eodem psalmo xli. Omnipotens sempiterne deus respice propitius…

Požehnání křestního pramene

Benedictio fontis

Pán s vámi. I s tebou

Dominus uobiscum. Et cum spiritu tuo.

Stůj při nás, všemohoucí věčný Bože, svými tajemstvími, svými svátostmi...

Omnipotens empiterne deus adesto propitius tuae mysteriis, adesto sacramentis…

Pán s vámi. I s tebou.

Dominus uobiscum. Et cum spiritu tuo

Vzhůru srdce. Máme je u Pána.

Sursum corda. Habemus ad dominum.

Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci. Je to důstojné a spravedlivé.

Gratias agamus domino deo nostro. Dignum et iustum est.

Všemohoucí věčný Bože, tvá neviditelná moc působí...

Deus qui inuisibili potentia sacramentorum tuorum mirabiliter operaris effectum…

Modlitba k označení dětí

Oratn. ad infantes consignandos

Všemohoucí věčný Bože, tys tyto služebníky a služebnice obnovil...

Omnipotens sempiterne deus qui regenerare dignatus es hos famulos et famulas…

 

 

Modlitby na Bílou sobotu v noci ke mši

Oratio in sabbato sancto nocte ad missam

Děkujeme ti, Bože, že nám dáváš účast na slávě této veliké noci vzkříšení...

Deus qui hanc sacratissimam noctem gloria dominica…

Nad dary. Vyslyš, Bože, modlitby svého lidu ...

Super oblata. Suscipe domine quaesumus praeces populi tui…

Preface. V pravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné...

Praefatio. VD et iustum est equum et salutare…

V tomto společenství slavíme posvátnou noc...

Communicantes et noctem sacratissimam celebrantes

Přijmi tedy, milostivě, Bože...

Hang igitur oblationem seruitutis nostrae

Po přijímání. Naplň nás, Bože, svým Duchem ...

Ad complendum. Spiritum in nobis domine tuae caritatis infunde...

 

 

Modlitby na svatou neděli ke mši

Oratn. in dominica santa ad miss.

Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt...

Deus qui hodierna die per unigenitum tuum aeternitatis nobis deuicta morte reserasti…

Nad dary. Vyslyš, Bože, modlitby svého lidu ...

Super oblata. Suscipe domine quaesumus preces populi tui …

Preface. V pravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné...

Prefatio. VD et iustum est aequum et salutare…

V tomto společenství slavíme posvátný den

Communicantes et diem scratissimum caelebrantes…

Přijmi tedy milostivě, Bože, ...

Hanc igitur oblationem seruitutis nostrae…

Po přijímání. Naplň nás, Bože, svým Duchem ...

Ad completa. Spiritum in nobis domine tuae caritatis infunde…

 

 

K nešporám u Sv. Jana. Všemohoucí Bože, prosíme dej...

Ad sanctum iohannem ad uespr. Concede quaesumus omnipotens deus…

Modlitba u křtitelnice. Všemohoucí Bože, dej...

Ad fontes. Praesta quaesumus omnipotens deus…

U sv. Ondřeje. Všemohoucí Bože, prosíme, dej...

Ad sanctum andream. Praesta quaesumus omnipotens deus…

8. stol. – Ordo romanus XXIII

 

[Zelený čtvrtek]

 

Podobně ke mši přibližně ve jednu hodinu odpoledne vyjde papež z Lateránského paláce a sejde do sakristie Lateránské baziliky, jdu před ním jáhni a podjáhni s vély až do sakristie.

Item ad missa hora quasi septima egreditur apostolicus de Lateranis et descendit per santum Iohannem ad secretarium et diaconi et subdiaconi cum planetis ante ipsum usque ad secretarium.

Když později vycházejí ze sakristie, jdou podjáhni v albách a jáhni v dalmatikách, a před papežem jde sedm akolytů se sedmi svícny.

Postea quam de secretario exeunt, subdiaconi cum albis vestibus procedunt et diaconi cum dalmaticis et ante domnum apostolicum et VII acoliti cum VII candelabris.

Po Kyrie papež řekne: Sláva na výstostech Bohu a vše pokračuje jako o jiných svátcích s výjimkou aleluja a s výjimkou toho, že se tento den žehná křižma.

Et post Kirieleyson, domnus apostolicus dicit: Gloria in excelsis Deo, et omnia sicut in aliis festis, praeter Alleluia et chrisma quod eo die benedicitur.

Když papež říká: Pokoj Páně, ať zůstává vždycky s vámi, rozlomí jednu hostii na dvě části a dá ji arcijáhnovi a ten ji položí na paténu, kterou drží přisluhující.

Et cum dicit: Pax domini sit semper, confringit unam oblatam in duas partes et dat eam archidiacono et ille mittit eam in patenam quam tenet minister.

Ostatní hostie sám arcijáhen rozdělí kněžím a spolu s nimi je láme.

Reliquas vero oblationes ipse archidiaconus expendit per presbiteros et postea frangit ipse quam omnes presbiteri.

A když jsou hostie rozlámány, přijímá pouze papež a žehná křižma. Dá také pokyn, aby se z něj rozdělilo pro titulární i jiné kostely.

Et, cum tota oblatio fracta fuerit, communicat solus apostolicus et sic benedicit chrisma et iubet de ipso aut de annotino ablationario aut sub ambe expandere per titulos et per alias eclesias.

Podobně rozdělí také eucharistii, kterou v kostelích uchovají na Velký pátek, kdy lidé přijímají ve svých farnostech.

Similiter et de sancto sacrificio quod servant in sexta feria communicant et vadunt in tabernacula sua.

[Velký pátek]

 

Na Velký pátek, přibližně ve dvě hodiny odpoledne sestoupí papež z paláce do Lateránské baziliky. Je bos on i někteří služebníci svaté církve, a přistoupí před oltář.

Feria VI, hora quasi VIII, descendit domnus apostolicus de Lateranis in sanctum Iohannem, verumtamen discalciatus, tam ipse quam reliqui ministri sanctae ecclesiae, et veniunt ante altare.

Papež přikáže zažehnout světlo z olejové lampy, a z tohoto ohně se zapálí dvě bílé fakule, které dva klerici z papežova domu nesou před papežem.

Et precipit domnus apostolicus ascendere lumen ex ungiario et ascendit ex ipso lumen cui ipse iusserit dua faculas albas, quae portent duo clerici de cubiculo ante domnum.

Jdou z Lateránské baziliky a při tom zpívají žalm Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná (Žl 119). Arcijáhen drží levou ruku papeže a sám papež v pravé ruce nese v pravé ruce kadidelnici s kadidlem a jiný jáhen nese za papežem [jako by jej papež tedy nesl na zádech] dřevo převzácného kříže ve zlaté schráně zdobené kameny. Samotná kříž ze vzácného dřeva seshora ze zlata s kameny má vevnitř upravenou dutinu s hezky vonícím balzámem.

Et procedent de sancto Iohanne psallendo. Beati immaculati, archidiacono tenente sinistram manum domini apostolici et ipso pontifice in dextera sua portante turibulum cum incenso et alio diacono post dorsum domini apostolici portante lignum pretiosae crucis in capsa de auro cum gemmis ornata: crux vero ipsa de ligno pretioso desuper ex auro cum gemmis, intus cavam habens confectionem ex balsamo satis bene olentem.

Když přijdou do baziliky sv. Kříže Jeruzalémského, vstoupí do kostela a jáhen položí schránu s křížem na oltář a papež ji otevře.

Et, dum perveniunt ad Hierusalem, intrant aecclesiam et ponit diaconus ipsam capsam ubi est crux super altare et sic aperit eam domnus apostolicus.

Potom papež padne na tvář před oltářem k modlitbě, a když povstane, políbí kříž a jde k sedadlu.

Deinde prosternit se ante altare ad orationem et, postquam surgit, osculatur eam et vadit et stat circa sedem.

A na jeho pokyn uctívají kříž na oltáři políbením biskupové, kněží, jáhni a podjáhni.

Et per eius iussionem osculantur episcopi, presbiteri, diaconi, subdiaconi super altare ipsam crucem.

Potom položí kříž na schránku na mřížku a ji uctívá políbením ostatní lid.

Deinde ponunt eam super arcellam ad rugas et ibi osculatur illam reliquus populus.

Ženy tam ale nevstupují, jim kříž později přinesou jáhni určení pro dary a jiní podjáhni.

Tamen feminae ibi non introeunt, sed postea portant eam oblationarii et alii subdiaconi et osculatur a feminis.

Po té, co papež políbil kříž, vystoupá na ambon podjáhen a začne číst čtení z proroka Ozeáše. Když sestoupí z ambonu, vystoupí na něj zpěvák a zpívá kantikum Hospodine, slyšel jsem tvůj hlas (Hab 3) s jeho verši.

Verumtamen, ut a domno apostolico fuerit osculata, statim ascendit subdiaconus in ambonem et incipit legere lectionem Oseae prophetae, post cuius descensum ascendit cantor et canit gradale Domine audivi, cum versibus suis.

Po tom opět na ambon vystoupí podjáhen a čte druhé čtení z 5. knihy Mojžíšovy, po něm vystoupí zpěvák a začne zpívat traktus Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího (Žl 91).

Et iterum ascendit subdiaconus et legit aliam lectionem Deuteronomii, post quem cantor ascendens incipit tractatum Qui habitat.

Když je zpěv u konce, přijde jáhen, bos, s evangeliem a s ním dva podjáhni a čte Pašije podle Jana.

Quo completo vadit diaconus discalciatus cum evangelio et cum eo duo subdiaconi et legit passionem domini secundum Iohannem.

Po pašijích řekne papež modlitbu: Modleme se za svatou církev Boží. Arcijáhen řekne: Klekněme k modlitbě, a pak: Povstaňte, a vše podle obyvklého pořádku. Na konci pouze řekne: Pán s vámi, a všichni odpoví: I s tebou.

Et, dum completa fuerit, dicit domnus apostolicus orationem: Oremus pro aeclesia sancta Dei, et dicit archidiaconus: Flectamus genua, et postea dicit: Levate, et reliqua omnia in ordine suo, et ad finem tantum dicit: Dominis vobiscum et respondent: Et cum spiritu tuo.

A vracejí se do Lateránské baziliky a zpívají žalm Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná (Žl 119)

Et procedent iterum ad Lateranis, psalendo Beati immaculati.

Ale papež ani jáhni zde nepřijímají eucharistii. Kdo však chce jít k přijímání, přijímá eucharistii, která byla uchována ze Zeleného čtvrtka. A kdo nechce přijímat zde, jde do jiných kostelů Říma neboli titulárních bazilik a přijímá zde.

Attament apostolicus ibi non communicat nec diaconi. Qui vero communicare voluerit communicat de capsis de sacrificio quo V feria servatum est. Et qui noluerit ibi communicare, vadit per alias aecclesias Romae seu per titulos et communicat.

[Velikonoční vigilie]

 

Na bílou sobotu asi o jedné hodině odpoledne přijde klérus do kostela; papež ale nikoli.

Sabbato sancto, hora quasi VII, ingreditur clerus aeclesiam, nam domnus apostolicus non.

Jáhni a podjáhni ve vélech jdou do sakristie a dva notáři zapálí každý jednu svíci ze stejného světla, které bylo od Velkého pátku skryto, a přijdou k oltáři.

Et vadunt ad secretarium diaconi scilicet et subdiaconi in planetis et accendent duo regionarii per unumquemque faculas de ipso lumine, quod de VI feria absonditum est, et veniunt ad altare.

Jáhni stojí u papežova sedadla a biskupové sedí v chóru.

Diaconi stant ad sedem et episcopi sedent in choro.

Lektor vystoupí na ambon a čte řecky čtení z 1. knihy Mojžíšovy (Gn 1,1-2,12)

Et ascendit lector in ambonem et legit lectionem grecam.

Následuje stejné čtení v latině a modlitby s výzvami Klekněme k modlitbě a Povstaňte a traktus.

Sequitur In principio et orationes et Flectamus genua et tractum.

A když je toto vše skončeno, sestoupí ke křestnímu prameni a schola zpívá litanii: třikrát Kriste, vyslyš nás a vše ostatní.

Et dum hoc completum fuerit, descendent ad fontes et dicit scola cantorum laetania III vicibus Christe audi nos, et reliqua.

Potom papež žehná křestní pramen a když když se dostane k místu, kde se říká: Ať sestoupí... , notáři ponoři svíce do vody a drží je tam.

Postea benedicit domnus papa fontem et dum venit in eo loco, ubi dicit: Descendat in hanc plenitudinem, deponent faculas regionarii qui illas tenent in fontes.

Potom papež pokropí vodou lid a začne křtít.

Et dum complet, sparget de aqua super populum et sic initiat baptizare.

Po té, co pokřtí čtyři nebo pět dětí, vyjde ven a ve křtu pokračují kněží a dva jáhni. Papež novokřtěnce biřmuje a maže křižmem.

Et postquam baptizat IIII aut V infantes, exiet foras et baptizant presbiteri et duo diaconi et ille postea consignat et chrismat.

Klerus zpívá druhé litanie a ve třetí, kdy je již večer, začne mše. Klerus zpívá Sláva na výsostech Bohu a Aleluja a traktus Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý (Žl 118).

Postea facit clerus laetanias II et in tertia intrant ad missam iam sero et dicit Gloria in excelsis Deo et Alluluia, Confitemini domino et tractum Laudate dominum.

Schola zpívá Beránku Boží a odpovídají čtyři akolyté, kteří stojí u mřížek a v rukou drží nádoby, které pak drží, když lid přijímá krev Páně.

Et Agnus Dei cantat scola cantorum et respondent IIII accoliti stantes ad rugas tenentes sciphos et gimellares, quae postea tenent ad confirmandum populum.

 

Původ jednotlivých prvků bohoslužeb velikonočního tridua

Zelený čtvrtek, mše na památku Večeře Páně

Bohoslužba slova

Dnešní biblické lekce máme na Zelený čtvrtek doložené již od 6./7. století. Jen první čtení se až do 20. století četlo na Velký pátek. 

Umývání nohou 

Má svůj původ ve Španělsku v 7. století mimo eucharistickou bohoslužbu, ve 12. století doloženo také v Římě (stále mimo bohoslužbu); původně závazné pro biskupské a opatské kostely. Pius XII. jej včlenil do mše po homilii a rozšířil na všechny kostely (pokud k tomu radí pastorační důvody). 

Přenesení Svátosti oltářní 

Má svůj původ ve starověku jako jednoduché uložení eucharistie pro svaté přijímání na Velký pátek. Od středověku století jako slavnostní uložení doprovázené specifickými rity; případně spojené s upravením místa uložení jako Božího hrobu. (V současné době není možné místo uložení eucharistie upravit jako Boží hrob).

 

Velký pátek, památka Umučení Páně

Bohoslužba slova

Současné neevangelní lekce byly do liturgie Velkého pátku zařazeny po Druhém vatikánském koncilu (nahradily čtení z Oz; Ex byl přesunut na Zelený čtvrtek). Pašije podle sv. Jana jsou doloženy od 7. století. 

Velkopáteční přímluvy

Doloženy jsou od 7. století. 

Uctívání kříže

Doloženo v Jeruzalémě od 4. století, v Římě od 7./8. století. 

Trojí pozvedání kříže nebo jeho odhalování a trojí prostrace pochází z 8.9. století ze Španělska / Galie, v Římě od 12. století. 

Antifona "Hle kříž, na kterém umřel…" je z 8./9. stol. 

Výčitky mají Biblický původ, jejich zárodek ve 2. století v Malé Asii, na Západě nejprve ve Francii v 9. století, v Římě dosvědčeny v 11. stol. 

Svaté přijímání

Původně součástí římské velkopáteční liturgie nebylo, do Říma se dostalo díky byzantskému vlivu v 7./8. století. Ve středověku se rozvinula jeho ritualizace a zároveň začalo být postupně vyhrazeno pouze knězi. Pius V. v 16. stol. přijímání věřících zakázal, Pius XII. ve 20. stol. opět povolil. 

 

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - velikonoční vigilie

Žehnání nového ohně 

Zapalování nového světla o velikonoční vigilii snad navazuje na ranně křesťanský zvyk (se židovskými i pohanskými kořeny) zapalovat k večerní modlitbě lampu a modlitbou díků vítat světlo. 

Zapalování a žehnání velikonočního ohně pochází z 7./8. stol. z Franské říše (tento zvyk by mohl být na kontinent přinesen Irskými mnichy; legendy totiž vyprávějí o tom, že sv. Patrik zapálil na Bílou sobotu oheň). Do Římské liturgie zařazeno ve 12. století, tehdy je poprvé doložena i současná modlitba žehnání ohně. 

Příprava velikonoční svíce

Původ jediné velikonoční svíce jako symbol vzkříšeného Krista není jistý, ale lze ho snad vystopovat do 4. století (Jeroným, Ambrož, Augustin). V Římě je dosvědčena v 6. – 8. století. 

Označení svíce znamením křížem, písmeny, letopočtem a vsazením kadidlových zrn má svůj původ ve středověku. Označení křížem a písmeny Alfa a Omega v 7. století ve Španělsku, v 9. století označení letopočtu (snad v Římě), vsazení zrn v Galii. 

Exsultet

Chvalozpěv na svíci zpívaný jáhnem je dosvědčen již ve 4. století (sv. Jeroným, Asterios Sofista). Náš současný Exultet, připisovaný sv. Augustinovi, pochází ze 6./7. století z galikánské liturgie. 

Bohoslužba slova

Nejstaršími čteními z římské velikonoční vigilie jsou pravděpodobně Ex 14 (dnešní 3. čtení), Iz 55 (dnešní 5. čtení), Iz 4 (dnes vynecháno) a Dt 31 (dnes vynecháno). Všechna tato čtení jsou velikonoční typologií a navazují na ně přímo v Písmu kantika, jejichž starořímská melodie (později nahrazena gregoriánským chorálem) ukazuje na velmi starý původ. Do staré vrstvy čtení patří také Gn 1 (dnešní 1. čtení). Počet čtení se v historii měnil a lišil se také podle jednotlivých míst římské liturgie. 

Epištola z listu Římanům po Druhém vatikánském koncilu nahradila epištolu z listu Kolosanům (6. stol.), Evangelium podle Matouše je dosvědčeno v 7. stol. 

Před liturgickou reformou byla mezi čtení ze Starého zákona a epištolu vsunuta křestní bohoslužba, podobně jako v případě vigilií kvatembrových dní se na tomto místě udělovalo svěcení. Vigilie končila starozákonními čteními a udílením svátostí; po ní navazovala oddělená mše s vlastní bohoslužbou slova. 

Aleluja jako typicky velikonoční zpěv nacházíme již ve 4. století na Východě (Acta Matthaei), na Západě včetně Říma v 5. stol. (Sozomenos). 

Litanie ke všem svatým 

Staly se součástí velikonoční vigilie pravděpodobně jako procesní zpěv při průvodu do baptisteria a z baptisteria (nahradily zpěv kantika Jako laň prahne?), podle jiných teorií nebo jako zpěv, který měl vyplnit čas lidu shromážděného v bazilice, zatímco co papež světil vodu a uděloval křest. Setkáváme se s nimi poprvé v raném středověku, v 7. století. 

Modlitba svěcení křestní vody

Modlitby pro žehnání vody před křtem jsou dosvědčeny na Východě poprvé ve 3. století, současná modlitba je doložena v Římě od 7. století. 

Obnova křestního vyznání

Do velikonoční vigilie byla zavedena papežem Piem XII. 

 

Slavnost zmrtvýchvstání Páně - v den slavnosti

Sekvence

Sekvence obecně začaly vznikat v 9. stol. ve Francii. Velikonční sekvenci složil v 11. stol. Wipo Burgundský, kaplan císaře Konráda II.