Zpěvy po čteních během velikonočního tridua

Liturgie velikonočního tridua a oktávu je jedinečná v mnoha ohledech. Jednou ze zvláštností je odpověď na Boží slovo, čili zpěv po krátkém čtení v ranních chválách, nešporách a v kompletáři. Jak se tuto antifonu prakticky modlit vysvětluje bratr Filip ze strahovské kanonie premonstrátů.

 

Ti, kdo se účastní mše sv. na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtke a Památky umučení Páně odpoledne či večer na Velký Pátek, neříkají nešpory. Ti, kdo slaví Velikonoční vigilii, vynechávají modlitbu se čtením. Přesto ze studijních důvodů promluvíme i o těchto částech ofícia.

Po formální stránce mají texty odpovědí na Boží slovo v ofíciu ranních chval, nešpor a kompletáře velikonočního tridua a oktávu vždy stejnou formu jednoduché antifony. Nejedná se tedy o responsorium, jak je jindy obvyklé. Tato jedinečnost pochopitelně vyvolává otázku, jak tuto odpověď na Boží slovo vykonat.

Jelikož liturgii je vlastní, že má být dle možností slavena zpěvem, podívejme se na možnosti, které nabízí liturgické knihy, určené pro slavení denní modlitby církve zpěvem. Ty mohou být i návodem pro přednes recitací či lépe zpěvem na jednom tónu.

Kniha Ordo cantus officii (ed. 2015), odkazuje na Antiphonale Romanum, sv. 2 (ed. 2009), a na Antiphonale Monasticum (ed. 1934; dále Antiphonale 34) a na Antiphonale Monasticum, sv. 1 (ed. 2005; dále Antiphonale 05). Budeme tedy dále hledat, co je k tématu antifon po krátkých čteních uvedeno v těchto liturgických knihách. 

Od nešpor Zeleného čtvrtka do nešpor Bílé soboty

Nejprve se podívejme na období od večera Zeleného čtvrtka, kdy triduum začíná, do večera Bílé soboty včetně.

Po krátkém čtení v ranních chválách, nešporách a v kompletáři jako odpověď na Boží slovo nacházíme antifonu, která je vzata z Listu Filipanům, z 2. kapitoly, verše 8 a 9 (tento text je také zpěvem před pašijemi o Velkém pátku).

Zelený čtvrtek nešpory a kompletář Kristus byl pro nás poslušný až k smrti.
Velký pátek ranní chvály, nešpory a kompletář Kristus byl pro nás poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. 
Bílá sobota ranní chvály, nešpory a kompletář Kristus byl pro nás poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povyšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

Část, která je uvedena na Zelený čtvrtek, je jakýsi základ, k němuž se pak další dny jako stupňování a prohlubování přidávají další části. Tyto verše jsou součástí oficia tridua v římském ritu od nepaměti. Původně se nacházely na konci oficia po Zachariášově kantiku: následovala antifona, pak žalm 51(50) „Miserere“ a závěrečná modlitba, kterou daná čát ofícia skončila. 

Text nabízí postupnou reflexi a rozjímavé pronikání do tajemství Kristovy poslušnosti a lásky až do nejzazších mezí, až k jeho potupné smrti na kříži a jeho oslavení v tajemství kříže. Může napomoci i našemu sjednocování se s trpícím Pánem v této poslušnosti Otci, jemuž ve čtení slova nasloucháme a kterým nám Otec zjevuje cestu i k naší účasti na Kristově utrpení a slávě.

Pro období od nešpor Zeleného čtvrtka do nešpor Bílé soboty Ordo cantus oficii s odkazem na Antiphonale monasticum z r. 34 a Antiphonale romanum, resp. Antiphonale monasticum z r. 2005 nabízí zpěv, který odkazuje na graduale po druhém čtení mše na Květnou neděli (srov. Graduale Romanum, Solesmes 1979, str. 148). V Antiphonale monasticum je uvedena nejprve první část, ke které se má další dny přídávat další příslušná část onoho textu.

Kniha Antiphonale romanum podává tento zpěv ve zjednodušené podobě s příslušně doplňovaným textem (str. 185). Text antifony začíná slovy Christus Dominus factus est (Kristus Pán byl pro nás…); oficium na Bílou sobotu má tento zpěv pouze ve složitější formě (dle Graduale Romanum).

Neděle Zmrtvýchvstání Páně a Velikonoční oktáv

Nyní přejděme k velikonoční neděli a k celému velikonočnímu oktávu. O těchto dnech se ve všech částech denní modlitby církve, vyjma modlitby se čtením (o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně nahrazovanou velikonončí vigilií), objevuje jako odpověď na slyšené slovo Boží 24. verš žalmu 118(117): „Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho, aleluja.“, který stručně a výstižně, jako nakonec celý zmíněný žalm, vyjadřuje radost církve a všech, kdo křtem na Kristově smrti a vítězství mají účast, z toho, co se v ty dny slaví, čím „žijeme“.

Ordo cantus oficii (na str. 68 a 69) odkazuje na Antiphonale romanum (str. 204); zde je v notách část graduale "Haec dies" bez verše ze mše neděle Zmrtvýchvstání Páně (srov. Graduale Romanum, Solesmes 1979, str. 196n.)

 

Je jasně řečeno, že se jedná o antifonu, takže přednes má odpovídat obvyklému přednesu antifony. Naznačeno je, že první slova "Haec dies" po asterisk (hvězdičku) přednáší zpěvák/zpěváci, a dále od hvězdičky se přidává lid. Pro nás z toho může vyplývat návod, jak tuto část přednést: zpěvák/zpěváci/představený/předsedající (dle místních zvyklostí a možností) přednese "Toto je den" a dále pokračují s lidem společně "který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Aleluja".

Jednou zajímavostí je, že kniha pro zpěv, Antiphonale romanum, na rozdíl od knihy obsahující pouze texty Liturgia Horarum (sv. 2 pro Půst a Velikonoce), vynechává závěrečné "aleluja". Další zajímavost: kniha Antiphonale romanum 2005 kromě zpěvu z Graduale nabízí i zpěv na způsob obvyklého zpěvu po krátkém čtení:

Haec dies quam fecit Dominus * Alleluia, alleluia.
V.: Exsultemus et laetemur in ea * Alleluia, alleluia
Gloria Patri. Haec dies quam fecit Dominus * Alleluia, alleluia.

Když se podíváme do Antiphonale monasticum z r. 2005, využívaného jako zdroj zpěvů podle Ordo cantus officii, zjistíme, že předkládá (str. 223) výše zmiňovanou a popsanou část velikonočního Graduale Haec dies, a pak jako alternativu nabízí přednes daného textu na způsob verše a odpovědi, jak se také užívá v modlitbě uprostřed dne o neděli Zmrtvýchvstání a po celý oktáv se slavnostím nápěvem:

V.: Haec dies quam fecit Dominus, alleluia (Toto je den, který učinil Hospodin, aleluja).
R.: Exsultemus et laetemur in ea, alleluia (Jásejme a radujme se z něho, aleluja).

Antiphonale Monasticum z r. 2005 pak také nabízí výše zmíněnou formu obvyklého zpěvu po krátkém čtení jako je pak v Antiphonale Romanum.

Závěr – jak tento zpěv vykonat?

Způsoby přednesu by tedy mohli být různé:

- všichni všechno společně;
- nebo zpěv přednese zpěvák;
- nebo lektor či zpěvák  přednese první slovo či dvě slova antifony (např. "Toto je den") a lid pak pokračuje společně ("který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Aleluja").
- nebo lektor nebo zpěvák přednese celou antifonu a lid ji zopakuje.

Každé slavící společenství i jednotlivec si tedy může vybrat a případně obměňovat způsob vykonání tohoto prvku v denní modlitbě církve o těchto tak vzácných a důležitých dnech. Můžeme snad k tomu parafrázovat to, co je ve Všeobecných pokynech pro denní modlitbu církve řečeno o přednesu žalmů: "Může se určit různý způsob jejich přednesu podle toho, jak to vyžaduje literární druh nebo délka jednotlivých žalmů, jakým se říkají jazykem, zda latinským ci národním, a zvlášte také podle toho, zda se modlí jednotlivec či několik lidí nebo celé shromáždení lidu; aby ti, kdo se je modlí, tím snadneji pochopili duchovní náladu a půvab žalmu." (čl. 121).

Zbývá ještě připomenout, že vybereme-li kterýkoli způsob, stane se skutečnou odpovědí na slyšené Slovo a přijetím slova tehdy, když budeme rozvažovat, jací máme být pred tváří Boha a jeho andělů, a tak budeme stát při zpívání, aby naše mysl a srdce byli v souladu s naším hlasem. (srov. Řehole Augustinova II, 3 a Řehole Benediktova kap. 19). K tomu nám jistě pomáhá oživení onoho vroucího a živého zalíbení v Písmu svatém, o němž mluví v apoštolské konstituci Canticum Laudis papež sv. Pavel VI., a v němž nám můžou pomoci různé biblické komentáře (např. Karmelitánské nakladatelství vydalo komentář tohoto textu: Ctirad Václav Pospíšil, Božská Sláva Ukřižovaného, Hymnus Filipanům 2, 6-11, Karmelitánské nakladatelství, Praha 2020.)

frà Filip, OPraem


Citované liturgické knihy: 

Antiphonale Monasticum, Parisiiis – Tornaci – Romae 1934.

Antiphonale Monasticum, sv. 1, Solesmes 2005.

Antiphonale Romanum in cantu gregoriano ad exemplar Ordinis cantus officii dispositum, sv. 2 Ad vesperas in Dominicis et festis, Solesmes 2009.

Ordo cantus officii, ed. typica altera, Typis Vaticanis 2015.