Papež Lev o liturgii
Portál Crux přinesl úryvky z rozhovoru s papežem Lvem XIV., který v rámci připravované biografie vedla korespondentka Elise Ann Allen. Přinášíme jeden úryvek týkající se liturgie ve vlastním pracovním překladu.
Elise Ann Allen: Ještě jedna rychlá otázka k synodě: kromě studijních skupin, které již byly zřízeny, jste vytvořili dvě nové: jednu pro liturgii a druhou pro biskupské konference a církevní shromáždění. […] Co se týče studijní skupiny pro liturgii, co se studuje? Do jaké míry souviselo její zřízení například s rozdělením ohledně tradiční latinské mše nebo s otázkami typu nový amazonský ritus?
Nakolik tomu rozumím, vznikla tato skupina především na základě otázek, které souvisejí s inkulturací liturgie. Jak pokračovat v procesu, aby liturgie byla výmluvnější v rámci odlišné kultury, v rámci specifické kultury, na konkrétním místě v daném čase. Myslím, že to byla hlavní otázka.
Existuje ještě jedna otázka, která je také velmi citlivá a ke které jsem již obdržel řadu žádostí a dopisů: Otázka ohledně – jak se lidově říká – „latinské mše“. No, mši lze v latině sloužit i dnes. Pokud se jedná o obřad II. vatikánského koncilu, není žádný problém. Evidentně, to, co se týká tridentské mše a jejího vztahu ke mši II. vatikánského koncilu Pavla VI., nejsem si jistý, kam to povede. Je to zjevně velmi komplikované.
Vím, že tento problém se částečně bohužel stal – opět jakožto součást polarizace – záminkou k prosazování jiných témat. Stal se politickým nástrojem, a to je velmi nešťastné. Myslím, že někdy liturgické nešvary v liturgii II. vatikánského koncilu, uškodily lidem, kteří hledají hlubší prožitek modlitby, kontakt s tajemstvím víry, který zdánlivě nacházejí v tridentské liturgii. Na místo toho, aby bylo možné říci: „Pokud slavíme liturgii II. vatikánského koncilu správným způsobem, je opravdu tak velký rozdíl mezi ní a tridentskou liturgií?“, došlo opět k další polarizaci.
Neměl jsem dosud příležitost sednout si se skupinou lidí, kteří obhajují tridentský ritus. Taková příležitost se naskytne brzy, jsem si jist, že pro to bude příležitost. A možná také v rámci synodality bychom si měli sednout a mluvit o této otázce. Stalo se to záležitostí, která je tak polarizovaná, že lidé často nejsou ochotni naslouchat jeden druhému. Slyšel jsem biskupy, jak mi o tom vyprávěli, říkali: „Pozvali jsme je na to a na tamto, ale oni to ani nechtějí slyšet.“ Nechtějí o tom ani mluvit. To je samo o sobě problém. Znamená to, že se nyní zabýváme ideologií, a ne už zkušeností církevního společenství. Je to jedna z otázek na pořadu jednání.
Pracovní překlad: R. T.