Papež František: Být formováni liturgií

Papežský liturgický institut sv. Anselma slaví 60. let od svého založení. V následujícím článku přinášíme překlad projevu papeže Františka k vyučujícím, studentům a exalumnům institutu.

Drazí bratři a sestry, přeji dobrý den a vítejte!

Děkuji Vám, otče opate primasi, za Vaše úvodní slova. Vaše italština se zlepšila! To je dobře. Zdravím otce rektora, otce děkana, profesory a vás všechny, milí studenti a bývalí studenti Papežského liturgického institutu.

Jsem rád, že vás mohu pozdravit u příležitosti 60. výročí jeho založení. Vznikl jako odpověď na rostoucí potřebu Božího lidu žít liturgický život církve a intenzivněji se na něm podílet; tato potřeba nalezla zářné potvrzení na II. vatikánském koncilu v konstituci Sacrosanctum Concilium. V současné době je již dobře známo, že se vaše instituce věnuje studiu liturgie. Odborníci vyškolení ve vašich učebnách podporují liturgický život mnoha diecézí ve velmi odlišných kulturních kontextech.

Ze snahy koncilu o obnovu liturgického života jasně vyplývají tři aspekty. Prvním je aktivní a plodná účast na liturgii; druhým je církevní společenství oživované slavením eucharistie a svátostmi církve; a třetím je podnět k evangelizačnímu poslání, který vychází z liturgického života, do něhož jsou zapojeni všichni pokřtění. Papežský liturgický institut slouží této trojí potřebě.

Předně je to výchova k prožívání a podpoře aktivní účasti na liturgickém životě. Důkladné a odborné studium liturgie by vás mělo povzbudit k tomu, abyste tento základní rozměr křesťanského života rozvíjeli, jak si to přál koncil. Klíčové je vychovávat lidi k tomu, aby vstoupili do ducha liturgie. A abychom věděli, jak to udělat, je třeba být prodchnuti tímto duchem. Řekl bych, že v Anselmianu by se mělo dít právě toto: být prostoupen duchem liturgie, vnímat její tajemství, a to se stále novým úžasem. Liturgie se nedá vlastnit, ne, není to rutina: liturgii je třeba se učit, liturgii je nezbytné slavit. Dospět k tomuto postoji – slavit liturgii. A člověk se aktivně účastní jen do té míry, do jaké se do tohoto ducha slavení zapojí. Nejde o obřady, ale o tajemství Krista, který jednou provždy zjevil a naplnil posvátno, oběť a kněžství. Uctívejte v duchu a v pravdě. To vše je třeba ve vašem institutu meditovat, vstřebat, řekl bych „vdechnout“. Ve škole Písma, Otců, Tradice a svatých. Jen tak se může účast promítnout do jednoho z největších významů církve, která nás nutí žít evangelijně v každé době a za každých okolností. A i tento postoj slavení trpí pokušeními. Na tomto místě bych rád zdůraznil nebezpečí, pokušení liturgického formalismu: jít spíše za formami, formalitami než za opravdovostí, jak to dnes vidíme v hnutích, která se snaží navrátit zpět a popírají II. vatikánský koncil. Slavení se tak stává recitací, něčím bez života a bez radosti.

Díky své oddanosti liturgickému studiu, ze strany učitelů i studentů, také rostete v církevním společenství. Liturgický život nás totiž otevírá druhým, těm, kteří jsou církvi nejblíže, i těm, kteří jsou jí nejvzdálenější, v naší společné příslušnosti ke Kristu. Vzdávání chvály Bohu v liturgii nachází svou odezvu v lásce k bližnímu, v závazku žít jako bratři a sestry v každodenních situacích, ve společenství, v němž se nacházím, s jeho přednostmi i omezeními. To je cesta k pravému posvěcení. Proto je formace Božího lidu základním úkolem pro plně eklesiální liturgický život.

A třetí aspekt. Každé liturgické slavení vždy končí misií/vysláním. To, co prožíváme a slavíme, nás vede k tomu, abychom vyšli vstříc druhým, abychom se setkali se světem kolem nás, abychom vyšli vstříc radostem a potřebám mnoha lidí, kteří možná žijí, aniž by znali Boží dar. Skutečný liturgický život, zejména eucharistie, nás vždy podněcuje k lásce, která je především otevřeností a pozorností vůči druhým. Tento postoj vždy začíná modlitbou a je na ní založen, zejména té liturgické. A tento rozměr nás také otevírá dialogu, setkání, ekumenickému duchu, přijetí.

Krátce jsem se zastavil u těchto tří základních aspektů. Znovu zdůrazňuji, že liturgický život a jeho studium musí vést k větší jednotě církve, nikoli k rozdělení. Když se liturgický život stane praporem rozdělení, je v něm zápach ďábla, svůdce. Není možné uctívat Boha a zároveň dělat z liturgie bitevní pole pro otázky, které nejsou podstatné, ba dokonce pro otázky již překonané, a stavět se, počínaje liturgií, na stranu ideologií, které rozdělují církev. Evangelium a tradice církve nás vyzývají, abychom byli pevně sjednoceni ve všem podstatném a sdíleli legitimní rozdíly ve svornosti Ducha. Proto si koncil přál hojně připravovat stůl Božího slova a Eucharistie, aby umožnil přítomnost Boha uprostřed jeho lidu. Církev tak prostřednictvím liturgické modlitby prodlužuje Kristovo působení uprostřed mužů a žen každého věku a také uprostřed stvoření, kde rozdává milost jeho svátostné přítomnosti. Liturgii je třeba studovat ve věrnosti tomuto tajemství církve.

Je pravda, že každá reforma vyvolává odpor. Vzpomínám si, byl jsem kluk, když Pius XII. začal s liturgickou reformou, nejprve: před přijímáním se můžeš napít vody, půst držet jednu hodinu... „Ale to je proti posvátnosti Eucharistie!“, jako by si někteří roztrhli roucho. Pak večerní mše svatá: „Ale jak by to bylo možné, vždyť mše svatá je ráno!“. Dále reforma velikonočního tridua: „Ale přeci Pán musí vstát v sobotu, teď to odkládají na neděli, na sobotní večer, v neděli nezvoní zvony... A kam se podělo těch dvanáct proroctví?“. Všechny tyto věci pobuřovaly uzavřené myšlení. Stává se to i dnes. Tito uzavření myslitelé totiž používají liturgická schémata k obhajobě svého vlastního názoru. Zneužití liturgie: to je drama, jež zažíváme v církevních skupinách, které se vzdalují církvi, zpochybňují koncil, autoritu biskupů..., aby zachovaly tradici. K tomu se u nich zneužívá liturgie.

Výzvy našeho světa a současnosti jsou velmi naléhavé. Církev dnes jako vždy potřebuje žít liturgií. Otcové koncilu se o to velmi zasloužili. Musíme pokračovat v tomto úkolu formovat k liturgii, přesněji být formováni liturgií. Panna Maria se spolu s apoštoly modlila, lámala chléb a žila lásku se všemi. Na jejich přímluvu ať liturgie církve dnes i vždy zpřítomňuje tento vzor křesťanského života.

Děkuji vám za službu, kterou prokazujete církvi, a povzbuzuji vás, abyste v ní pokračovali v radosti Ducha. Z celého srdce vám žehnám. A prosím vás, abyste se za mě modlili. Děkuji.

Překlad z italštiny: P. Ondřej Talaš.

Originál v italštině: https://www.vatican.va/content/francesco/it/speeches/2022/may/documents/20220507-pont-istituto-liturgico.html

Zdroj fotografií: Vatican news (https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2022-05/papez-kdyz-je-liturgicky-zivot-delicim-praporcem-zavani-dablem.html)