Nový překlad Římského misálu

Papež František obdržel 28. srpna 2020 první výtisk nově vydaného překladu Římského misálu do italského jazyka. Přinášíme výňatky z obšírného a podrobného článku liturgisty Goffreda Boselli, mnicha z Bose. Ten popisuje proces překladu misálu a analyzuje změny oproti předchozí edici. Misál je v italských farnostech možné používat ihned, závazný se bude od Velikonoc 2021.

Cesta ke třetí italské edici Římského misálu

Pouze dva roky od publikace třetího typického vydání latinského Missale Romanum (2002) započaly kompetentní organismy Italské biskupské konference dlouhou cestu překladu s cílem vydat italský misál. Biskupové členové biskupských komisí pro liturgii spolu s mnoha odborníky na liturgii, Písmo, patrologii, italský jazyk a hudbu vypracovávali od roku 2002 nový překlad, který byl poté – ve více krocích a různým způsobem – předložen k posouzení jednotlivým biskupům a regionálním episkopátům. Na všech úrovních byla každému biskupovi dána možnost navrhnout opravy a představit vlastní mínění a doporučení. To následně vyhodnotila biskupská komise pro liturgii za pomoci úzkého počtu odborníků. Od roku 2010 byl misál vícekrát představován na plenárním zasedání biskupů kvůli společné diskusi a kvůli hlasování o každé jednotlivé části misálu. Na plenárním zasedání v květnu 2012 biskupové schválili drtivou většinou celek překladu třetí edice Římského misálu (189 pro, 4 proti).

Dalším krokem bylo nezbytné prozkoumání Svatým stolcem (recognitio), jak předpokládala tehdy platná instrukce Liturgiam authenticam. Tato instrukce, vydaná Kongregací pro bohoslužbu a svátosti v r. 2011, určila nové normy pro překlad latinských textů s očividnou snahou usměrnit a upravit překlady třetího typického vydání misálu Pavla VI. do živých jazyků. Instrukce fakticky zrušila normy, které platily od Druhého vatikánského koncilu, a požadovala přehodnocení způsobu překladu liturgických textů z latiny do moderních jazyků, používaného v pokoncilních letech. Liturgiam authenticam vyžadovala „nejvyšší možnou integritu a přesnost bez zavádění parafrází a glos“ (č. 20). Italští překladatelé stáli před nutností revidovat misál z roku 1983 a v některých případech texty přeložit zcela nově. Měli připravit překlad do italštiny, který měl být jistě přesnější a pečlivější co se týče jednotlivých slov, typicky latinské frazeologie a syntaxe, ale méně působivý, lehký a dokonce z literárního hlediska méně hodnotný, někdy obsahující přespříliš složitou syntaktickou konstrukci, obtížněji pochopitelnou a méně umožňující modlitbu v našem jazyce.

Po těžkostech ohledně aplikace norem Liturgiam authenticam, kterým čelily některé biskupské konference hlavních jazyků i Svatý stolec, po kritikách, které vyjadřovali mnozí liturgisté a lingvisté a kvůli slepé uličce, do níž se situace během let probíhajícího procesu překladu a revize textů dostala, papež František v srpnu 2017 vyhlásil motu proprio Magnum principium, jímž změnil kánon 838 Kodexu kanonického práva. Tím nově definoval vztahy mezi Svatým stolcem a biskupskými konferencemi v této delikátní a citlivé oblasti. Biskupským konferencím vrátil „právo a povinnost“ (ius et munus) překladu liturgických knih. Jinými slovy, překlady liturgických textů do živých jazyků už nyní nepotřebují revizi (recognitio) Svatého stolce, který je naopak povolán stvrdit (confermatio) překladatelské práce biskupských konferencí. Papež František následně adresoval kardinálu Robertu Sarahovi, prefektu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dopis, v němž upřesnil, že překlady musejí zachovávat trojí věrnost: (1) věrnost originálnímu textu, (2) věrnost jazyku, do něhož jsou překládány, a konečně (3) věrnost srozumitelnosti pro ty, jimž je text určen.

Předsednictvo italské biskupské konference a biskupská komise pro liturgii konstatovaly, že motu proprio Magnum principium navrátilo plnou zodpovědnost za podobu liturgických textů biskupským konferencím. Bylo rozhodnuto, že překlad misálu, který byl již předtím schválen plenárním zasedáním biskupů, ale který za celých pět let nezískal definitivní vyjádření Svatého stolce, bude znovu pečlivě přehlédnut. Biskupové z biskupské liturgické komise na sebe vzali břímě pozorně prozkoumat nový překlad, srovnat jej s překladem misálu z roku 1983 a takříkajíc ponechat to nejlepší z jedné i druhé verze. Výsledek byl zaslán k posouzení všem biskupům a na mimořádném plenárním zasedání v listopadu 2018 byla definitivní podoba italského překladu třetí edice Římského misálu schválena (195 pro, 5 proti).

Toto nové vydání Římského misálu z největší části potvrzuje předchozí vydání misálu z roku 1983. Nabízí lepší a pozornější překlad některých výrazů a jednotlivých slov tehdy, když se zdálo, že je nezbytné zasáhnout kvůli věrnosti latinskému textu, bohatosti obsahu, literární kvalitě, srozumitelnosti a použitelnosti pro slavení a zpěv.

Hlavní novinky ve třetí edici Messale romano

Struktura misálu zůstala nezměněna kromě nového řazení eucharistických modliteb za smíření a eucharistické modlitby za různé potřeby. Podle třetího typického latinského vydání se tyto eucharistické modlitby nacházejí v „dodatku k mešnímu řádu“ a nikoli – jak tomu bylo v r. 1983 – na konci misálu v sekci „nové formuláře a dodatky“. Tato volba (v linii typického latinského vydání) nezařadit zmíněné anafory do mešního řádu ale do dodatku, má za cíl potvrdit, že vlastní a privilegované eucharistické modlitby římského misálu Pavla VI. zůstávají ony čtyři, které byly přítomné již v jeho první edici. Jejich typičnost nicméně nevylučuje, aby k nim nebyly přidány další. Podle principu přejatého ze třetího latinského vydání Římského misálu nic nebrání představit si, že v některé budoucí edici budou zařazeny další. Existuje totiž asi dvacítka eucharistických modliteb, které byly od koncilu schváleny Svatým stolcem, ale nebyly vloženy do misálu. […]

Mešní řád

[…] První novinka týkající se částí, které recituje celé shromáždění, se týká úkonu kajícnosti, „Vyznávám se…“. Zde za dva výskyty slova „bratři“ bylo zařazeno také „a sestry“: „Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám, bratři a sestry… Proto prosím Matku Boží, Pannu Marii, všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry,…“ Přídavek „sestry“, který chybí v editio typica latinského misálu z r. 2000 i 2008, odpovídá jednoduchému kritériu pravdivosti lidské reality a také principu veritas liturgica, který byl tak drahocenný pro koncilní reformu, a který musí respektovat také každá formule a liturgická modlitba, aby byla plně autentická. […]

Jiná novinka spočívá ve trojím zvolání Kyrie eleison, Christe eleison, které nahrazují Pane, smiluj se a Kriste smiluj se (a to i v tropované formě). Tak se i při recitaci vracíme ke starému zvyku římské liturgie, který po liturgické reformě v mnoha moderních jazycích zůstal pouze ve zpívané formě.

V hymnu Sláva na výsostech Bohu se nachází změna, která bude mít významný dopad. Věta „a na zemi pokoj lidem dobré vůle“, který literárně překládá latinský text „et in terra pax hominibus bonae voluntatis“, je nahrazena větou „a na zemi pokoj lidem, v nichž má Pán zalíbení“ (uomini amati dal Signore). Smyslem této změny je poskytnout věrnější překlad bohatého významu slova eudokias z řeckého textu zpěvu andělů ve třetím evangeliu (Lk 2,14), které doslovně znamená „jeho benevolence“. Bible Italské biskupské konference to překládá výrazem „které Bůh miluje“ (che egli ama). Je ihned patrné, že výraz „v nichž má Bůh zalíbení“ neodpovídání přesně původnímu řeckému textu a že biblická verze je správnější. Nicméně po pozorném posouzení byla pro misál dána přednost výrazu „v nichž má Bůh zalíbení“. Kvůli počtu slabik a důrazů může totiž při zpěvu za použití existujících a rozšířených nápěvů tohoto hymnu jednoduše a bez problémů nahradit až dosud používaný text.

V obřadech přijímání nacházíme nejznámější novinku tohoto třetího vydání misálu, totiž nový překlad modlitby Otče náš. O něm se mnoho mluvilo a psalo. Tato změna byla také prvkem, o kterém biskupové v různých plenárních zasedáních věnovaných misálu nejvíce diskutovali. Jednalo se o výběr mezi možností ponechat až dosud užívanou verzi „neuveď nás v pokušení“ (non ci indurre in tentazione) nebo přijmout do liturgie verzi episkopátem již schválenou v roce 2008 u příležitosti nového překladu Bible „a neponech nás pokušení“ (non abbandonarci alla tentazione). Po mnoha debatách, při nichž byly navrhovány ještě další varianty, biskupové schválili uvedení verze z Bible do misálu. Volba biskupů neodpovídá nutnosti materiální věrnosti řeckému textu, ale má pastorální charakter. Řecké slovo evangelií (eisphero) přeložené v předchozí verzi Otčenáše jako „neuveď“ ve skutečnosti znamená „nést k“, „nést do“. Může být také vyjádřeno jako „nedovol, abychom vstoupili“, „nenech nás vejít“. Každopádně bylo správně uznáno, že výraz „uvést do pokušení“ vede naše moderní ucho k myšlence, že Otec – který je podmětem věty – působí nebo nějakým způsobem zapříčiňuje pokušení. Tím se předává obraz Boha, který není plně evangelní, jak při více příležitostech upozornil také papež František. Když se v nové italské verzi říká „neponech nás pokušení“ (non abbandonarci alla tentazione), pak ten, kdo se modlí, prosí Otce, aby byl jím uchráněn od pokušení, a zároveň, aby jím v náporu pokušení nebyl zapomenut.

Musíme též zmínit druhou změnu zavedenou do Otčenáše. Kvůli věrnosti jak řeckému tak latinskému textu byla vložena spojka „i“, která v až dosud používané verzi chyběla: „Jako i my odpouštíme našim viníkům“ (come anche noi li rimettiamo).

V obřadech přijímání byla také upravena formule, která následuje po Beránku Boží:

Misál 1983: Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Páně. Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. (Beati gli invitati alla Cena del Signore. Ecco l’Agnello di Dio che toglie i peccati del mondo).

Misál 2019: Hle, Beránek Boží, hle ten, který snímá hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově. (Ecco, l’Agnello di Dio, ecco colui, che toglie i peccati del mondo. Beati gli invitati alla cena dell’Agnello).

Nový misál zvolil věrnost latinské edici Missale romanum, v níž stojí: Ecce Agnus Dei, ecce qui tolit peccata mundi. Beati, qui ad cenam Agni vocati sunt. […]

V závěrečných obřadech byla vložena nová formule propuštění, která je přítomná v typické latinské verzi misálu: „Jděte a hlásejte evangelium Páně“ (Andate e annunciate il Vangelo del Signore). […]

Eucharistické modlitby

Texty eucharistických modliteb jako celek zachovaly překlad misálu z r. 1983. Byly učiněny změny tam, kde větší věrnost latinskému textu přinášela větší přesnost obsahu a obohacení významu.

Slova Páně v naraci ustanovení, která jsou, jak je známo, stejná ve všech eucharistických modlitbách, zůstala nezměněná [v italštině tedy zůstalo nad kalichem „…která se prolévá za vás a za všechny, per tutti“ – pozn. překl.]. Naopak byla změněna formule, která po slovech Páně na chlebem uvádí slova nad kalichem. V misále 1983 stojí: Po večeři, stejným způsobem (Dopo la cena, allo stesso modo); nyní se říká: Stejným způsobem, po večeři… (Allo stesso modo, dopo aver cenato) v latině Simili modo, postquam cenatum est.

Veresanctus, což je typická formule, jíž se v latinské anaforické tradici označuje část, která následuje po zpěvu Svatý, až dosud překládaná „Otče vpravdě svatý“ (Padre veramente santo) nyní zní „Vpravdě jsi svatý, Otče“. (Veramente santo sei tu, o Padre). Je zde evidentní úmysl respektovat vlastní funkci latinského příslovce vere, které slouží jako most mezi zpěvem Svatý a posvěcením darů.

Do Římského kánonu byly vloženy dvě nejdůležitější změny. Věta z postsanctus, která v misále z r. 1983 zní „přijmi tyto dary, požehnej tyto obětní dary, tuto oběť svatou a neposkvrněnou (accettare questi doni, di benedire queste offerte, questo santo e immacolato sacrificio) nyní zní: „přijmi a požehnej tyto dary, tento obětní dar, tuto oběť čistou a svatou“ (accettare e benedire questi doni, queste offerte, questo sacrificio puro e santo). Latinský termín „illibata“ je nově přeložen přídavným jméno „čistý“ na místo dřívějšího „neposkvrněný“.

Latinské „memento … omnium circumstantium“ proseb za živé, který v italštině zněl původně „pamatuj na všechny přítomné“ (ricordarti di tutti i presenti) bylo nově přeloženo „pamatuj na všechny zde shromážděné“ (ricordati di tutti coloro che sono qui riuniti). Zdálo se, že termín „přítomní“ dostatečně nevystihuje smysl circumstantes, jednoho z nejcharakterističtějších termínů Římského kánonu. Věřící nejsou pouze přítomní, ale doslova stojí okolo, jsou tedy shromážděni.

V epiklézi druhé eucharistické modlitby, která až dosud zněla „posvěť tyto dary vylitím svého Ducha“ (sanctifica questi doni con l’effusione del tuo Spirito) byla navráceno latinské vyjádření Spiritus tui rore sanctifica – „posvěť tyto dary rosou svého Ducha“ (sanctifica questi doni con la rugiada del tuo Spirito), která výstižněji vyjádří obraz příchodu Ducha svatého jako rosy.

Začátek slov ustanovení, „když se svobodně dal svému umučení“ (offrendosi liberamente alla sua passione) se mění na: „když se vydával dobrovolně umučení“ (consegnandosi volontariamente alla passione), která jsou věrnější latinskému textu passioni voluntarie traderetur. To se týká zejména slova tradere, které neznamená pouze „dát se“ – které v tomto kontextu dostává bezpochyby kultovní valenci – ale znamená úkon Ježíšova vydání se do rukou lidí. Jak je známo, slovo tradere se objevuje také ve slovech Páně nad chlebem (quod pro vobis tradetur). Navíc příslovce voluntarie se překládá jako „dobrovolně“, čímž se vyjadřuje úkon vůle ze strany Ježíše. […]

Nové vydání římského misálu - cílový i výchozí bod

Pokud vydání třetího vydání Messale romano představuje cíl cesty, která trvala téměř dvacet let, pak představuje také zahájení cesty, která povede ke čtvrté italské edici misálu. […]

Hluboká proměna světa víry a života z víry jakožto forem duchovního hledání, stále rozličnější a osobnější […] kladou již dnes otázku po způsobu slavení víry neboli žití liturgie a svátostí v církvi, a budou ji klást také v příštích desetiletích. […] Tváří v tvář pomalé a pokračující erozi počtu účastníků nedělních shromáždění, zejména mladých a zejména mladých žen, nebude inkulturace víry pouze otázkou aggiornamenta, ale spíše otázkou přežití v tom, co papež František vícekrát nazval „nikoli epochou změn, ale změnou epochy“. V tomto nevídaném sociálním a kulturním kontextu a v tomto konkrétním období církve dal papež František biskupským konferencím s motu proprio Magnum principium autonomii v liturgické oblasti, kterou nikdy dříve neměly. Nevyužít této příležitosti by znamenalo ztratit možnost danou prozřetelností. Znamenalo by to dát najevo, že nevěříme v základní roli liturgie v životě církve a v její rozhodující úkol v dynamice evangelizace. Bylo by krátkozraké, ne-li nesmyslné myslet si, že je možné inkulturovat evangelium v západních společnostech 21. století a nepoložit si důrazným způsobem otázku po inkulturaci obřadů, gest, textů a obsahů v liturgii. […]

Třetí vydání italského misálu při bližším pohledu ukazuje, jak způsob porozumění přijetí liturgické obnovy Druhého vatikánského koncilu, chvályhodně uskutečněné v těchto padesáti letech s významnými a neoddiskutovatelnými výsledky, bude zítra radikální změnou paradigmatu směrem k hlubšímu a rozhodnějšímu kulturnímu přizpůsobení liturgie. […]

Nová italská verze misálu zve všechny k velké zodpovědnosti nejen za poznání bohatosti této knihy a užívání všech jejích možností, ale v promýšlení misálu, církve a křesťanství, které jsou před námi. To vše s vědomím, že obnova církve se uskutečňuje a bude ještě více uskutečňovat v budoucnu skrze obnovu liturgie.

  

Výběr a volný překlad z italského oroginálu "La ruggiada del tuo Spirito. La nuova edizione italiana del Messale romano, La Rivista del Clero italiano 3/2020, str. 198-219" R. T.

Pro jednoduchost jsou vynechány pasáže o přípravě třetí latinské editio typica o změnách v dalších eucharistických modlitbách a o úpravách orací a prefací. 

Fotografie Ansa a Osservatore Romano.