Památka Panny Marie, Matky církve

Závazná památka Panny Marie, Matky církve byla vložena do všeobecného římského kalendáře 11. 2. 2018 (Prot. N. 10/18). 

Překlad textů do češtiny připravila Liturgická komise ČBK (č. j. 12/2018), schválila Česká biskupská konference a potvrdila Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (Prot. N. 241/18).


Direktář 

Datum: pondělí po slavnosti Seslání Ducha svatého

Stupeň slavení: památka; pořadí v tabulce liturgických dnů: 10.

Barva: bílá.

Ke mši: formulář votivní o Panně Marii Matce církve, preface o Panně Marii v dějinách církve, nelze použít 4. anafory, lekce vlastní.
K liturgii hodin: vlastní hymnus modlitby se čtením, ranních chval a nešpor, 2. čtení, antifony k Benedictus a Magnificat a kolekta, vše ostatní feriální nebo ze společných textů.


Římské martyrologium

Památka Panny Marie, Matky církve, kterou Kristus svěřil svým učedníkům, abysetrvávali v modlitbách a spolupracovali s Duchem Svatým při hlásání evangelia.


Denní modlitba církve

Úvodní poznámka 

Blahoslavené Panně Marii byl udělen titul Matka církve, protože porodila Krista, hlavucírkve, a předtím, než Syn na kříži odevzdal svého ducha, se stala matkou vykoupených.Blahoslavený papež Pavel VI. toto pojmenování slavnostně potvrdil v promluvě k otcům II. vatikánského koncilu 21. listopadu 1964; jeho záměrem bylo, »aby celý křesťanský lid tímto velmi jemným titulem právě teď ještě více projevoval úctu k Bohorodičce«.

Modlitba se čtením

Hymnus

Panenská matko, dcerou jsi
Synáčka svého božského,
skromná vždy, i když vzácnější
nad tvory světa celého.

Bůh ve svém úradku tě měl,
by uskutečnil to, co chtěl:
vrcholem krásy, chloubou jsi
smrtelné přirozenosti.

A tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze Tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.

V tvém svatém lůně panenském
se oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál
.

Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
Matkou jsi církve a právem
Syn zahrnul tě milostí. Amen.

Druhé čtení 

Z promluvy blahoslaveného papeže Pavla VI. na závěr třetího jednacího období II.vatikánského koncilu

(21. listopadu 1964: AAS 56 [1964], 1015–1016)

Maria je Matka církve

Uvažujeme o úzkých vztazích, kterými jsou spojeny Maria a církev, a k slávě blahoslavené Panny i k naší útěše prohlašujeme převelice svatou Marii Matkou církve, to znamená veškerého křesťanského lidu, jak věřících, tak pastýřů, kteří Marii nazývajíláskyplnou Matkou. A naším záměrem je, aby celý křesťanský lid tímto velmi jemným titulem právě teď ještě více projevoval úctu k Bohorodičce a předával jí své prosby.

Nejde, ctihodní bratři, o titul, který by byl v křesťanské zbožnosti neobvyklý — naopak, když křesťané a celá církev Marii vzývají, nejraději volí právě titul Matka.Tento titul má ve skutečnosti vztah k pravému důvodu zbožné úcty k Marii, protože sepevně opírá o samotnou důstojnost, kterou byla Maria obdařena jako Matka VtělenéhoBožího Slova.

Jako je totiž božské mateřství příčinou, proč má Maria jedinečné vztahy s Kristema je přítomna v díle spásy, které vykonal Kristus Ježíš, tak vyplývají z božského mateřství zvláště vztahy, které existují mezi Marií a církví. Když je Maria Matkou Kristovoua ten ihned a ještě v jejím panenském lůně přijal lidskou přirozenost, spojil tehdy se sebou Kristus jako Hlava své mystické tělo, kterým je církev. Maria má tudíž být považována jak za Matku Kristovu, tak za Matku všech věřících a všech pastýřů, tedy církve.

To je důvod, proč k ní máme pozvedat oči — nejsou toho hodné a jsou slabé, nicméně planou důvěrou a synovskou láskou. Ta, která nám kdysi dala Ježíše, pramen nebeské milosti, určitě nemůže upírat církvi svou mateřskou péči, zvlášť v této době, vníž se Kristova Nevěsta s větším úsilím snaží plnit svůj úkol v díle spásy.

Velmi úzké vztahy, které existují mezi touto naší nebeskou Matkou a lidským rodem, nás pak vedou k tomu, abychom tuto důvěru ještě živili a upevňovali. I když Bůh zahrnul Marii velmi četnými a podivuhodnými dary, aby ji učinil důstojnou Matkou Vtěleného Slova, je nám velmi blízko. Tak jako my je i ona dcera Adamova, a proto jeto také díky stejné lidské přirozenosti naše sestra; s ohledem na budoucí Kristovy zásluhy byla sice uchráněna dědičné poskvrny, ale k darům přijatým od Boha sama připojila příklad své vlastní dokonalé víry, takže si zasloužila pochvalu v evangeliu: Blahoslavená, která jsi uvěřila.1

V tomto smrtelném životě uskutečnila dokonalý vzor Kristova učedníka, byla zrcadlem všech ctností a plně do svého chování promítla ta blahoslavenství, která hlásal Kristus Ježíš. Celá církev, když rozvíjí svůj mnohotvárný život a horlivou aktivitu, si proto bere od Panny Bohorodičky ten nejlepší příklad, jak má dokonale následovat Krista.

1 Lk 1,45

Zpěv po druhém čtení - srov. Lk 1,35

Duch Svatý sestoupil na Marii,* moc Nejvyššího ji zastínila.
V. Znova ji naplnil, když sdílela utrpení svého syna jako Matka vykoupených, * moc Nejvyššího.

Ranní chvály 

Panno, ty hvězdou lásky jsi
blažených v říši nadhvězdné,
zdroj naděje vždy prýštící
pro všechny tvory smrtelné.

Syn dal ti, Paní vznešená,
nad srdcem svým moc veškerou,
tak každý jistě získává
to, oč tě prosí s důvěrou.

Ty dáváš z dobrotivosti
nejen to, oč tě prosíme,
ba předcházíš svou štedrostí
přání, jež nevyslovíme.

V tobě je milosrdenství,
jsi velkodušných srdcí vzor,
jsi poklad všeho bohatství,
jímž kdy se zaskvěl Boží tvor.

Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
Matkou jsi církve a právem
Syn zahrnul tě milostí. Amen.

Antifona k Zachariášovu kantiku

Učedníci jednomyslně setrvávali v modlitbách s Ježíšovou matkou Marií.

Nešpory

Hymnus

Panno, ty Matkou církve jsi
a věčnou branou do slávy.
Útočištěm buď u Syna,
u Otce, kde vše začíná.

Bohu jsi Matka slavná, syn
je však i otcem všech i tvým.
Přímluvu tvou teď žádáme,
když tvou památku slavíme.

Jsi hvězdou mořskou, záříš tmou,
jsi svatou Matkou, Královnou.
Pros Otce i Syna stále,
ať nám dá Utěšitele.

Laskavá Panno, předobrá,
jsi Panna sladká, Maria,
vyslyš prosby, dej naději
těm, kdo dnes k tobě volají.

Sděl prosby Synu milému,
na kříži umučenému,
pro nás i bičovanému,
trním, žlučí trápenému.

Jsi Matka krále velkého
a brána nebe zářného.
Nakloň se k prosbám ubohých,
slyš pláč a vzdechy prosících.

Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
Matkou jsi církve a právem
Syn zahrnul tě milostí. Amen.

Nebo: Zdrávas, hvězdo mořská.

Antifona ke kantiku Panny Marie

Pán řekl své matce: Ženo, to je tvůj syn. Potom řekl učedníkovi: To je tvá matka.


Český misál 

Jedná se o texty obsažené v Českém misále v mešním formuláři o Panně Marii, Matce církve B, str. 939n. 

Vstupní antifona - srov. Sk 1,14

Učedníci jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu s Ježíšovou matkou Marií.

Vstupní modlitba

Bože, milosrdný Otče,
tvůj jednorozený Syn ustanovil na kříži
svou matku, Pannu Marii, také naší matkou;
dej, ať s její láskyplnou pomocí
tvá církev stále roste svatostí svých členů
a shromažďuje v sobě všechny národy.
Prosíme o to skrze tvého Syna…

Modlitba nad dary

Přijmi, Bože, dary, které klademe na oltář,
proměň je ve svátost naší spásy
a dej, ať v nás účast na oběti tvého Syna
přináší svůj užitek:
ať následujeme příklad Panny Marie, Matky církve,
a podobně jako ona s láskou spolupracujeme
na díle vykoupení.
Skrze Krista, našeho Pána.

Preface o Panně Marii

Maria v dějinách spásy

V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky
a abychom tě chválili a velebili
za tvé veliké skutky, kterés pro naši spásu učinil
blahoslavené Panně Marii.

Neboť ona s čistým srdcem přijala tvé Slovo,
ve svém panenském těle počala Krista
a stála u kolébky církve.
Ona je matkou všech:
když Kristus umíral, odkázal jí ty, které miloval,
a všechny, jimž svou smrtí otevřel život věčný.
A když s apoštoly toužebně očekávala
tvého zaslíbeného Ducha,
dala církvi příklad vytrvalé modlitby.
A také ve slávě, kterou má u tebe,
s mateřskou láskou stále bdí nad tvou církví
a provází nás na cestě k tobě,
až do dne, kdy nás Kristus shromáždí v tvém království.

Skrze něho tě společně chválíme
a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, Svatý, Svatý…

Antifona k přijímání - srov. Jan 2,1.11

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka; Ježíš tam zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili.

Nebo: Srov. Jan 19,26–27

Když Ježíš uviděl pod křížem svou matku, řekl učedníkovi, kterého měl rád: »To je tvá matka.«

Modlitba po přijímání

Bože, ty nás posiluješ chlebem života a kalichem spásy;
vyslyš naše prosby
a dej, ať tvá církev s mateřskou pomocí Panny Marie
hlásá evangelium všem národům,
aby celý svět měl účast na plnosti darů Ducha Svatého.
Skrze Krista, našeho Pána.


Mešní lekcionář

1. čtení - Gn 3,9-15.20

Stala se matkou všech živých

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ Bůh řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířa-ty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“ Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých.

Nebo: Sk 1,12-14

Setrvávali v modlitbách s Ježíšovou matkou Marií.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a To-máš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

Mezizpěv - Žl 87(86),2.3+5.6–7 Odp. (v. 3)

Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!

Hospodin miluje, co založil na svatých horách,
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují,
město Boží!
O Siónu se řekne: »Jeden jako druhý se v něm narodil,
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.«-

Hospodin zapíše do knihy národů:
»Tito se tam narodili.«
Při tanci budou zpívat:
»Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.«

Aklamace před evangeliem 

Aleluja. Šťastná Panno, tys porodila Pána;blahoslavená Matko církve, ty nám pomáháš uchovat si Ducha tvého Syna. Aleluja. 

Evangelium - Jan 19,25-34

To je tvůj syn. To je tvá matka.

U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: »Ženo, to je tvůj syn.« Potom řekl učedníkovi: »To je tvá matka.« A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: »Žízním.« Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: »Dokonáno je!« Pak sklonil hlavu a skonal. Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu ‒ tu sobotu totiž byl velký svátek ‒ požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda.