Nezávazná památka Panny Marie Loretánské

Nezávazná památka Panny Marie Loretánské byla vložena do všeobecného římského kalendáře 7. října 2019 (Prot. N. 409/19). Překlad latinských textů připravený Liturgickou komisí ČBK schválila Česká biskupská konference na svém 122. zasedání (28. dubna 2020) a potvrdila Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dne 17. srpna 2021 (Prot. N. 566/20).

Direktář 

Datum: 10. prosince

Římské martyrologium

Blahoslavené Panny Marie uctívané v Loretu v Itálii; úcta k ní vede k tomu, abychom kontemplovali tajemství Vtělení Božího Slova pro naši spásu a učí nás s vnitřním pokojem kladně odpovídat na křesťanské povolání.

Denní modlitba církve

Životopisná poznámka

Počátkem mariánské zbožnosti projevované ve svatyni v Loretu je Svatá chýše, o níž kronika sepsaná roku 1465 říká, že se na vršku, kde je dosud, objevila v noci z 9. na 10. prosince 1294. Je to upomínka na tajemství vtělení a evangelní příklad nazaretské Svaté rodiny. Svatyni Panny Marie Loretánské věnovalo apoštolskou péči mnoho papežů. Benedikt XV. prohlásil loretánskou Pannu za patronku pilotů. Loretánské litanie jsou rozšířeny v celé církvi.

Společné texty o Panně Marii.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z listu svatého Jana Pavla II., papeže, k 700. výročí Svaté chýše v Loretu

(List Mons. P. Macchimu, 15. srpna 1993: Insegnamenti di Giovanni Paolo II XVI/2, 526–537)

Maria je tělesným a duchovním prostorem Vtělení

Svatá chýše v Loretu není jen »relikvie« — je to i vzácná konkrétní »ikona«. Není to »ikona« abstraktních pravd, ale jedné události a jednoho tajemství: Vtělení Slova.

Vtělení, které se v těchto svatých zdech připomíná, dostává v jediném okamžiku svůj pravý biblický smysl; nejedná se totiž o pouhou nauku o sjednocení božského a lidského, ale spíš o událost, která se stala v konkrétním bodě času a prostoru — tak jak to podivuhodně vyjadřují apoštolova slova: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy.¹

Ta žena je Maria; je, abychom tak řekli, »prostorem« tělesným a zároveň duchovním, v němž se událo Vtělení. Tuto konkrétnost jakoby plasticky připomíná i dům, v kterém žila.

Připomínka skrytého života v Nazaretě vyvolává velmi konkrétní otázky, které jsou blízké zkušenosti každého muže a každé ženy. Obnovuje smysl pro svatost rodiny: v jediném okamžiku ukazuje souhrn dnes tak ohrožených hodnot, jako jsou věrnost, úcta k životu, výchova dětí, modlitba. Křesťanské rodiny je mohou znovu najít mezi stěnami této Svaté chýše, první a příkladné »domácí církve« v historii.

Svatá chýše zároveň připomíná velikost povolání k zasvěcenému životu a k panenství pro Království. Toto povolání mělo svůj slavný počátek v osobě Marie, Panny i Matky.

Mladým lidem, kterých putuje do Matčiny Svaté chýše nespočet, pak chci opakovat slova, která jsem jim řekl už kdysi: »Jděte k Marii, jděte s Marií … nechte ve svém srdci znít její ‚fiat‘.« Kéž jsou mladí lidé ve světle toho, co je učí dům v Nazaretě, schopni obnovit své nasazení katolických laiků znovu přinést Krista do srdcí, do rodin, do kultury a do společnosti.

Nanejvýš vhodnou příležitost k prohloubení tady nachází i spravedlivé úsilí naší doby, aby bylo ženě přiznáno místo, které jí v církvi a ve společnosti náleží. Tím, že Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, byla každá žena v Marii povznesena k takové důstojnosti, že nad ni nelze myslet důstojnost větší.

Žádná teoretická úvaha kromě toho nemůže zdůraznit důstojnost lidské práce tak jako prostá skutečnost, že Boží Syn pracoval v Nazaretě a chtěl, by ho nazývali syn tesařův.²

Konečně, jak bychom se mohli nezmínit o »volbě ve prospěch chudých«, kterou církev učinila na koncilu³ a později stále jasněji zdůrazňovala? Strohé a skromné stěny Svaté chýše viditelně připomínají, že v Marii začal tuto volbu slavnostně uplatňovat sám Bůh. »Ona,« jak říká krásný koncilní text, »vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu.«⁴

Co se týče chudoby a utrpení, v dějinách této svatyně měli vždycky své zvláštní místo nemocní. Byli mezi prvními, kdo jako poutníci přicházeli ke Svaté chýši a šířili pověst o ní mezi národy. Kde jinde by mohli být přijímáni lépe než v domě té, kterou v Loretánských litaniích vzýváme jako »uzdravení nemocných« a »těšitelku zarmoucených«?

Jak řekl Jan XXIII: »Kéž je tato svatyně v Loretu vždycky oknem otevřeným do světa a tak přivolává tajemná slova zvěstující posvěcení duší, rodin i národů.«5

¹ Gal 4,4 ² Srov. Mt 13,55 ³ Srov. Lumen gentium 8 ⁴ Tamtéž 55 ⁵ Jan XXIII., promluva v Loretu 4. října 1962

 Zpěv po druhém čtení

Jsi opravdu požehnaná mezi ženami, protože Bůh si u tebe postavil svůj stan. * Zasvětíš Pánu množství národů.

V. Tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. * Zasvětíš.

Závěrečná modlitba

Bože, ty jsi splnil sliby dané otcům
a vyvolils Pannu Marii za Matku Spasitele;
veď nás, ať následujeme její pokoru,
pro kterou se ti zalíbila,
a poslušnost, kterou nám prospěla.
Prosíme o to skrze tvého Syna…

Český misál

Společné texty o Panně Marii (s. 679).

Vstupní modlitba

Bože, ty jsi splnil sliby dané otcům
a vyvolils Pannu Marii za Matku Spasitele;
veď nás, ať následujeme její pokoru, pro kterou se ti zalíbila,
a poslušnost, kterou nám prospěla.
Prosíme o to skrze tvého Syna…

Mešní lekcionář

V případě nezávazných památek je nejvhodnější brát čtení ze dne. Pokud by k tomu radil, pastorační důvod, je možné použít následující perikopy ze společných textů o duchovních pastýřích. 

Společné texty o Panně Marii.

1. čtení - Iz 7,10-14; 8,10

Hle, panna počne.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše): "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!" Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina." Tu pravil (Izaiáš): "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je `Bůh s námi')."

Resp. žalm - Lk 1,46–48a.48b–49.50–51.52–53.54–55

Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť tys nosila Syna věčného Otce.

Velebí
má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.

Od této chvíle mě budou blahoslavit
všechna pokolení,
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení
k těm, kdo se ho bojí.
Mocně zasáhl svým ramenem,
rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.

Mocné sesadil z trůnu
a ponížené povýšil,
hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.

Ujal se svého služebníka Izraele,
pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil našim předkům,
Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Akalamace před evangeliem - srov. Lk 1,28.42b

Aleluja. Zdrávas Maria, milostiplná, Pán s tebou, požehnaná tys mezi ženami. Aleluja.

Evangelium - Lk 1,26–38

Počneš a porodíš syna.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel

a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.

Denní modlitba církve 

Latinské texty

Collecta 

Deus, qui promíssa Pátribus adímplens,
beátam Vírginem Maríam elegísti,
ut Mater fíeret Salvatóris,
concéde nobis illíus exémpla sectári,
cuius humílitas tibi plácuit,
et obœdiéntia nobis prófuit.
Per Dóminum.