Teologie svátosti smíření

Hlavní stránka / Zpověď / Teologie zpovědi

Bůh Otec projevil své milosrdenství, vždyť pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou. Skrze Krista usmířil se sebou všechno tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjednal pokoj. Syn Boží se stal člověkem a žil mezi lidmi, aby je vysvobodil z otroctví hříchu a aby je povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto začal plnit své poslání na zemi hlásáním pokání slovy: „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15).

Ježíš však lidi nejenom k pokání vybízel, aby zanechali hříchů a obrátili se z celého srdce k Pánu, ale ujímal se hříšníků a smiřoval je s Otcem. Mimoto i uzdravoval nemocné, aby ukázal, že má moc odpouštět hříchy. Nakonec pak sám za naše hříchy zemřel a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. Proto v noci, kdy se za nás vydal, na počátku svého spasitelného utrpení ustanovil ve své krvi oběť Nové smlouvy na odpuštění hříchů, a po svém vzkříšení seslal na apoštoly Ducha svatého, aby měli moc hříchy odpouštět nebo zadržet a aby přijali pověření hlásat v jeho jménu obrácení, aby všem národům byly odpuštěny hříchy.

Petrovi řekl Pán: „Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi“ (Mt 16,19). Proto Petr poslušen toho, co mu uložil Pán, v den letnic kázal odpuštění hříchů skrze křest: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy“ (Sk 2,38). Od té doby církev nikdy neopomenula vybízet lidi k obrácení z hříchu a stavět na světlo Kristovo vítězství nad hříchem tím, že slavila svátost pokání.

Toto vítězství nad hříchem září především ve křtu (...) V mešní oběti se Kristovo utrpení zpřítomňuje a tělo za nás vydané a krev prolitá na odpuštění hříchů jsou opětovně církví obětovány Bohu za spásu celého světa. (...) Kromě toho však náš Spasitel Ježíš Kristus dal svým apoštolům a jejich nástupcům moc odpouštět hříchy, a tím ve své církvi ustanovil svátost pokání, aby věřící, kteří po křestním obmytí z hříchů do hříchů znovu upadnou, opět nabyli milosti a došli smíření s Bohem. Církev totiž má „vodu i slzy: vodu křtu, slzy pokání“ (Sv. Ambrož).
 
Ve svátosti pokání věřící dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou poranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení. 
 
Kristův učedník, který se dopustil hříchu a z popudu Ducha svatého přistupuje k svátosti pokání, se má především celým srdcem obrátit k Bohu. Toto niterné obrácení srdce, které v sobě zahrnuje lítost nad hříchem a předsevzetí vést nový život, je vyjádřeno zpovědí církvi, patřičným zadostiučiněním a polepšením života. Bůh pak udělí odpuštění hříchů prostřednictvím církve, která působí skrze službu kněží. 
 
(Z Úvodu k liturgické knize Obřady pokání)

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.