6. neděle v mezidobí

Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce,
dej nám svou milost, ať žijeme tak,
abychom byli tvým důstojným příbytkem.
Skrze tvého Syna …

 

Deus, qui te in rectis et sincéris manére pectóribus ásseris,
da nobis tua grátia tales exsístere,
in quibus habitáre dignéris.
Per Dominum...
 
Tato krásná modlitba pochází pravděpodobně z Říma ze 7. století. Během historického vývoje se však z liturgie vytratila a do misálu byla opět zařazena v jeho obnoveném vydání po Druhém vatikánském koncilu. 
 
Modlitba se dotýká samotného jádra křesťanství: náš Bůh není Bohem vzdáleným, ale Bohem blízkým, který v Ježíši přišel, aby přebýval mezi námi (Jan 1, 14). Boží blízkost, která je tak intimní, že Písmo mluví dokonce o přebývání Boha v člověku (Jan 6, 56), je skutečným cílem, pro který byl každý z nás stvořen a k němuž směřují dějiny celého světa (Zj 21, 3–4). 
 
V dnešní modlitbě vyznáváme, že Bůh přebývá v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce. A víme, že naše srdce bylo očištěno dvojjediným proudem, který vytryskl z Ježíšova probodeného boku – křestní vodou a eucharistickou krví. Když jsme byli pokřtěni, dal nám Bůh srdce čisté, srdce z masa, a učinil si v nás svůj příbytek. A kdykoli přistupujeme k eucharistii, je naše srdce mocí Ježíšovy krve znovu očišťováno a Boží příbytek v nás je obnovován (jak se také modlíme v modlitbě nad dary této neděle). Je třeba vírou se otevřít této ohromující pravdě, že jsme Božím příbytkem, že Stvořitel vesmíru přebývá v nás. 
 
V modlitbě také prosíme, abychom žili tak, abychom byli důstojným Božím příbytkem. Svým životem totiž můžeme ovlivnit, zda naše srdce zůstane čisté, zda intimita Boží blízkosti zůstane zachována. Neboť jen ten, „kdo zachovává jeho přikázání (…) – tj. kdo zůstává v lásce – zůstává v Bohu a Bůh v něm“ (1 Jan 3, 24; 4, 16). Život podle Božích přikázání se na jednu stranu skládá z našich konkrétních postojů a skutků, na druhou stranu je nám darován Bohem, protože „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5, 5). 
 
Čisté a upřímné srdce je nám dáno Bohem a je uchováno naším životem, za který neseme zodpovědnost a v němž se neobejdeme bez Boží milosti; tu si nyní vyprošujeme. Boží intimní blízkost v nás je již nyní počátkem věčnosti: vstupujeme do ní svátostmi a zůstáváme životem lásky. 



RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.