5. neděle v mezidobí

Všemohoucí Bože,
opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou;
a protože nemáme oporu jinde,
než v naději na tvou milost,
chraň nás stále svou mocí.
Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

Famíliam tuam, quæsumus, Dómine, 
contínua pietáte custódi, 
ut, quæ in sola spe grátiæ cæléstis innítitur, 
tua semper protectióne muniátur. 
Per Dóminum…
 
Tato modlitba pochází z římského sakramentáře, jehož kopii zaslal ve druhé polovině 8. století papež Hadrián Karlu Velikému, a tak se rozšířila po celém západním světě a v římských liturgických knihách zůstala až dodnes. Ve starém sakramentáři se tato modlitba původně s malou variací nacházela dvakrát, přičemž jednou se v ní mluvilo o „Boží rodině“ (přesněji o „tvé rodině“), jednou o „Božím lidu“ (resp. „tvém lidu“). V pozdějších knihách zůstala modlitba zdvojena, ovšem pouze s výrazem „Boží rodina“. Vydání římského misálu v roce 1970 zdvojení modlitby odstranilo. Latinská verze používá tradiční pojem „Boží rodina“, zatímco Český misál, který se mu poněkud brání (a to i na jiných místech), se zde inspiroval druhou verzí modlitby ze zmíněného sakramentáře a používá biblický pojem Božího lidu. Skutečnost rodiny je nicméně přítomna ve spojení „otcovská láska“. 
 
V Písmu označení věřících jako Boží rodiny nikde nenajdeme, ale Ježíš říká, že jeho matkou, bratry a sestrami jsou jeho učedníci (Mt 12, 49), ti, kdo činí Boží vůli (M 3, 35), ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho (Lk 8,21). V liturgii se se spojením Boží rodina (tvoje rodina) setkáme v oracích a dokonce v Římském kánonu, kde se kněz před proměňováním modlí, aby Bůh přijal „oběť svých služebníků i celé své rodiny“. Dnešní modlitba o Boží rodině vypovídá, že (1) nemá oporu jinde než v naději na Boží milost, (2) potřebuje Boží ochranu a (3) potřebuje Boží opatrování. 
 
Klíčem k tomu, jak spojit Ježíšovo označení svých nejbližších a toho, co o Boží rodině vypovídá tato orace, jsou slova svatého Pavla: Ten totiž na jednom místě píše, o naději zakotvené v nebesích, od které se křesťané nemají dát odtrhnout, která přišla skrze slovo pravdy, evangelium (viz Kol 1, 5.23). Tedy: ti, kdo tvoří rodinu Boží, jsou ti, kdo slyší Boží slovo: Ono se jim stává jedinou skutečnou oporou, protože přináší milost. Tato milost je předmětem naděje, není zatím příliš patrná, ale je skutečná a na to je třeba se spolehnout. V tom je zachovávání Božího slova – ve spolehnutí se na ně, navzdory jeho prozatímní nepatrnosti či zdánlivé slabosti. A proto si Ježíšovi učedníci, Boží rodina, vyprošují ochranu a opatrování, neboť vědí, že zvěstované slovo může odumřít, nebo být uzmuto nepřítelem lidské spásy (srov. Mt 13, 19-21). 
 
Můžeme udělat ještě jeden krok: Víme totiž, že vtěleným Božím Slovem, není nikdo jiný, než sám Ježíš, který z nebe dává Milost nestvořenou, jak bývá někdy nazýván Duch svatý. Zachovávat Slovo pak znamená setrvávat v tomto Duchu, kterého si potřebujeme neustále vyprošovat. Nazývat se Boží rodinou (nebo Božím lidem zakoušejícím otcovskou lásku) není nic jiného, než být vtažen do života Nejsvětější Trojice a tím ztratit jakoukoli jinou oporu než samotného Boha, který se nám dává v Duchu svatém a ve svém vtěleném Slově. „Ustát“ tuto dynamiku není v lidských silách, je tedy nutné Jeho samého prosit o ochranu a opatrování. 
 



RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.