32. neděle v mezidobí

 

Všemohoucí a milosrdný Bože,
dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, 
ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek 
svobodně sloužit. 
Prosíme o to skrze tvého Syna…
 
Omnípotens et miséricors Deus, 
univérsa nobis adversántia propitiátus exclúde, 
ut, mente et córpore páriter expedíti, 
quæ tua sunt líberis méntibus exsequámur
Per Dominum…
 
Modlitbu 32. neděle v mezidobí máme poprvé dochovanou v tzv. Gelasiánském sakramentáři (7. stol.), nachází se také v pozdějších sakramentářích a misálech až dodnes. Anamnese, která je součástí většiny římských orací, a v níž se – dříve, než začneme prosit – rozpomínáme na to, co Hospodin pro svůj lid učinil, v této modlitbě chybí. Boha pouze oslovujeme jako všemohoucího a milosrdného – a hned přecházíme k žádosti.
 
Latinská a česká verze se od sebe poněkud liší, zaměříme se tedy spíš na latinský originál. Zde nejprve prosíme, aby Bůh odstranil „universa adversantia“ – „veškeré skutečnosti, které se staví proti“. Církevní otcové, v jejichž době modlitba vznikla, toto slovo používali především pro nepřátele víry a církve. Ovšem Písmo jako protivníka (lat. adversarius), který obchází jako řvoucí lev, chápe také ďábla (1 Pt 5, 8). Když tedy v této modlitbě voláme, aby nás Bůh zbavil všeho – včetně toho, kdo se proti nám staví nejvíce – konáme vlastně jakýsi malý exorcismus. 
 
Druhá část modlitby základní prosbu rozvíjí. V latinské verzi ukazuje, že důsledkem odstranění toho, kdo nebo co se nám staví do cesty, je osvobození celého člověka „mysli i těla“, a že když Bůh odstraňuje protivníka, pak to dělá dokonale a žádná část naší osoby nezůstává spoutána v okovech nesvobody. Přirozeným důsledkem svobody mysli i těla je služba Bohu, doslovně následování či vykonávání toho, co je Boží. Modlitba používá podobnou formulaci jako malý Ježíš v chrámě, který rodičům říká, že musel být v „tom, co je mého Otce“, "tam, kde jde o věc mého Otce“ (Lk 2, 49, liturgický a ekumenický překlad). 
 
Být v tom, co je Boží, být tam, kde jde o věc našeho Boha, je životním určením křesťanů. K tomu potřebujeme Boží milost, kterou Bůh na prosbu své církve rád dává: zbavuje všeho, co nám překáží a osvobozuje nás jako celého člověka – mysl i tělo. 
 
---
 
Druhá část dnešní modlitby by možná mohla být inspirována kázáním sv. Ambrože, který říká: "... ad omne accingamur obsequium coelestium praeceptorum, devotione mentis intenti, atque apparatu corporis expediti." (na Lukášovo evangelium II, 70). Ambrož se ve svém kázání zaměřuje na kožený pás sv. Jana Křtitele a říká, že tímto pasem je naše tělo, které kdysi táhlo duši dolů, ovšem po příchodu Krista je nástrojem, který pomáhá v chůzi (jako řemen přepásávající šat), neboť v tělo již nedoufáme, ale "s bdělou myslí a tělem osvobozeným od zátěže, jsme přepásali svá bedra v plné poslušnosti nebeským příkazům". Pokud má druhá prosba modlitby skutečně ambrosiánský základ, pak ji můžeme chápat také následovně: prosíme, aby nás Bůh osvobodil od všeho, co se nám staví do cesty, tedy aby na nás uskutečnil to, co již přinesl Ježíš Kristus. Pak bude naše mysl bdělá, a naše tělo osvobozené, a my budeme moci být plně v tom, co je Boží, neboli svobodně plnit Boží přikázání. 
 
---
 
Tato modlitba je citována v Katechismu katolické církve, kde ilustruje učení o souladu Boží milosti a svobody člověka. 



RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.