29. neděle v mezidobí

 

Všemohoucí Bože, 
od tebe máme všechno dobré 
a v tvých rukou je celý náš život, 
dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, 
a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. 
Prosíme o to skrze tvého Syna…

 

Omnípotens sempitérne Deus, 
fac nos tibi semper et devótam gérere voluntátem, 
et maiestáti tuæ sincéro corde servíre. 
Per Dóminum...

 

Modlitba 29. neděle v mezidobí pochází z ranně středověkých liturgických knih, v Gelasiánském sakramentáři se nachází dokonce na více místech, nejen jako vstupní modlitba, ale též jako modlitba po přijímání. Nicméně od 8. století (sakramentáře fransko-římské liturgie) se až dodnes používá jako vstupní modlitba jedné z nedělí během roku. Svůj původ by mohla mít snad v některém z klášterů severní Francie, kde žila tradice, která dala vzniknout hymnům Ubi caritas nebo Corde sincero resonemus

V české verzi modlitba začíná vyznáním, že od Boha máme všechno dobré (Jak 1,17) a v jeho rukou je celý náš život (Job 12,10). Stručnější latinská verze obsahuje pouze dvojí prosbu. V ní žádáme, aby Bůh učinil, že (1) vždycky budeme chtít to, co chce on, neboli že se budeme projevovat vůlí oddanou Bohu, a že (2) vždycky budeme Bohu, jeho velebnosti, sloužit s upřímným, čistým srdcem. 

Chtít to, co chce Bůh, sjednocovat svou vůli s Boží vůlí, být poslušný – tento náš celoživotní úkol má svůj vzor v našem Pánu: „Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá.“ (Lk 22,42). Ježíš sjednotil svou lidskou vůli s vůlí Otce tak, že o něm list Židům říká, že se „naučil svým utrpením poslušnosti (…) a stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.“ (Žid 5,8-9) Jako se Ježíšova identita Pána a Spasitele rozzářila skrze jeho poslušnost, tak se také my stáváme sami sebou pouze, když sjednocujeme svoji vůli s vůlí Boží. 

Modlitba nás učí, že chtít to, co chce Bůh, znamená zároveň sloužit mu s upřímným neboli čistým srdcem. A to zase znamená jediné: z upřímného srdce (ex corde puro) milovat své bratry a sestry (srov. 1 Pt 1,22). 

Ježíšova modlitba „ne má vůle ať se stane, ale tvá“ propojila jeho slavení eucharistie s učedníky a smrt na kříži. Naše slavení eucharistie, které zpřítomňuje oběť kříže a které tato modlitba otvírá, nám pomůže, abychom také my sjednocovali svoji vůli s Boží a sloužili Bohu v upřímné lásce k lidem. 

 

Na obrázku v záhlaví je text modlitby z Gellonského sakramentáře (8. stol.).




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.