2. neděle v mezidobí

Všemohoucí, věčný Bože,
ty řídíš všechno na nebi i na zemi;
vyslyš prosby svého lidu
a dej našim dnům svůj řád a mír.
Prosíme o to skrze Krista...

 

Omnipotens sempiterne Deus,

qui cœlestia simul et terrena moderaris:

supplicationes populi tui clementer exaudi,

et pacem tuam nostris concede temporibus.

Per Christum...

Tato stará římská modlitba, jejímž autorem by mohl být Řehoř Veliký, byla od svého vzniku vždycky součástí římských sakramentářů a misálů. Jedná se vlastně o prosbu o pokoj – a modlitba tak krásně zapadá do počátku liturgického mezidobí. V něm totiž nežijeme velkými a mimořádnými věcmi, ale namáhavou a krásnou každodenností. A prosíme, abychom ji mohli prožívat v bezpečí před každým zmatkem (viz tzv. embolismus po Otčenáši), v pokoji a v řádu, který je darem Božím.

Tato modlitba začíná oslovením Boha jako Všemohoucího. Víme, že Jeho všemohoucnost se projevuje „nejvíce tím, že se nad námi smilovává a nenechává nás bez pomoci“ (modlitba 26. neděle v mezidobí); tato všemohoucnost, smilování a pomoc se konkrétně projevují také tím, že nám Pán dává svůj pokoj. Z formulace orace vidíme, že pokoj je tedy jednak projevem Boží všemohoucnosti a jednak odpovědí na naše prosby a svatý Pavel nás učí, abychom prosebnou modlitbu vždy spojovali s děkováním, protože pak zakusíme pokoj Boží převyšující všechno pomyšlení (srv. Flp 4, 6-7). Prosby v liturgii jsou proto vždy součástí modlitby chvály – v liturgii hodin a zejména v eucharistii. Proto se také při každé mši svaté, po té, co jsme vzdávali díky nad chlebem a vínem a prosili za církev a za celý svět, zdravíme navzájem pozdravením pokoje. Toto gesto není vyjádřením naší vzájemné dobré vůle nebo našeho smíření, ale je znamením pokoje přicházejícího od oltáře, výrazem skutečnosti, která je plodem modlitby chval a proseb, a která se uskutečňuje ve svatém přijímání. Neboť sám Ježíš, kterého přijímáme, je naším pokojem (srov. Ef 2, 14). (Všimněme si, že v modlitbě po Otčenáši se používá podobných slov (v českém překladu stejných) jako v této kolektě: dej našim dnům svůj mír; viz též český překlad modlitby Hanc igitur z římského kánonu, v ní je "řád a mír" našich dnů přímo spojen s obětí přinášenou na oltáři.)

V modlitbě této neděle o Bohu vyznáváme, že řídí vše na nebi i na zemi. Uvěřit této skutečnosti a vyznat ji nejen ústy, ale také srdcem, uvěřit, že Bůh je ten, kdo řídí věci velké, ale také malé, a také ty, které se nás bezprostředně týkají, to dává novou dynamiku našim prosbám. A je to právě tato víra, která vnáší do namáhavé a krásné každodennosti Boží pokoj a řád. 

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.