10. neděle v mezidobí

 

Bože, od tebe pochází všechno dobré
slyš naše pokorné prosby a dej, 
abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, 
a s tvou pomocí to také konali.
 
Deus, a quo bona cuncta procédunt, 
tuis largíre supplícibus, 
ut cogitémus, te inspiránte, quæ recta sunt, 
et, te gubernánte, éadem faciámus.
 
 
Orace je pravděpodobně římského, ale možná také galského původu; do středověkých sakramentářů i pozdějších tištěných římských misálů se dostala díky zaalpským franským liturgistům sedmého a osmého století. Podle některých názorů by mohla vzniknout v době zápasu proti pelagianismu, myšlenkovému směru (5. – 6. stol.), který se chybně domníval, že člověk nepotřebuje Boží milost. 
 
V modlitbě nejprve vyznáváme, že od Boha pochází vše dobré. Jak krásné vyjádření naší víry v Boha, o němž filosofové říkají, že je summum bonum, nejvyšší dobro, a Bible o něm mluví, jako o tom, který „jediný je dobrý“ (Mt 19,17). Náš Bůh si nikdy nepřeje zlo a nikdy zle nejedná. Z básnického příběhu o stvoření světa víme, že když se Hospodin šestý den rozhlédl po všem, co učinil, viděl, že je to velmi dobré (Gn 1, 31). A Ježíš, aby lidem přiblížil, jaký Bůh je, říkal: „Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí.“ (Mt 7,11) Vše, co dělá a dává Bůh, je dobré. A naopak, všechno dobré, co nás potkává, nějakým způsobem odkazuje na Boha. 
 
Odpovědí na toto vyznání je prosba, aby nás Bůh vedl v našem poznání a jednání. Svěřujeme se do Božích rukou, protože víme, že když on nás bude řídit, nic zlého se nemůže stát. Protože je naše schopnost poznávání a uvažování nedokonalá (srov. 1 Kor 13,12), prosíme, abychom poznávali, co je správné. V latinském originále je použito slovo inspirace, prosíme, aby nám vdechoval správné smýšlení Boží Duch. A protože je naše vůle slabá, prosíme, aby nám Bůh pomohl (v latině, aby nás řídil), a my mohli správně jednat. Být naprosto proniknuti dobrým Bohem, ve smýšlení i jednání, je základní charakteristikou křesťanů. Apoštol Pavel píše učedníkům ve Filipech: „To, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh.“  (Flp 2,13) 
 
Koncil v Oranž (6. stol.) učí, že člověk nevykoná žádné dobro bez Božího přispění („nulla vero facit homo bona, quae non Deus praestat, ut faciat homo”). Na jednu stranu jsme tedy zváni o Boží pomoc prosit. A na druhou stranu, kdykoli se ohlédneme za uplynulými dny a uvědomíme si, kolik dobrého se nám podařilo uskutečnit, můžeme si být jisti, že sám Bůh nám byl blízko, že se nás ujímal, vedl nás, pomáhal nám a používal nás pro spásu tohoto světa. 
 
 
Na obrázku v záhlaví je text modlitby z Gellonského sakramentáře (8. stol.).



RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.