4. neděle postní


Texty ke mši svaté 4. neděle postní (Laetare) naleznete zde.


 

Bože, tys poslal na svět svého Syna 
a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; 
oživ víru svého lidu, 
abychom se s oddanou zbožností 
připravovali na velikonoční svátky. 
Prosíme o to skrze tvého Syna ...
 
 
Deus, qui per Verbum tuum
humani generis reconciliationem mirabiliter operaris,
praesta, quaesumus,
ut populus christianus prompta devotione et alacri fide
ad ventura sollemnia valeat festinare.
Per Dominum…

 


Modlitba 4. neděle postní v sobě spojuje text modlitby z Gelasiánského sakramentáře (7. století) a postního kázání sv. papeže Lva Velikého (5. století). Oba tyto texty se původně týkaly postu, zatímco dnešní modlitba vrcholí upozorněním na blížící se Velikonoce. To proto, že neděle Laetare, kdy se oblékají růžová paramenta a oltář se zdobí květinami (v dřívějších dobách hrály opět varhany, zvonily zvony a jáhni oblékali krom štoly také dalmatiku), jistým způsobem Velikonoce a jejich radost předjímá.

Jako vždy, bude i nyní užitečné všimnout si, jak si vzájemně odpovídají anamnetická a epikletická část modlitby: V anamnetické Bohu i sobě připomínáme, že On uskutečnil naše vykoupení (v latinském originále: smíření lidského rodu). V epikletické pak prosíme, abychom se dobře připravili na Velikonoce. Podle této modlitby tedy platí: uskutečnění našeho vykoupení rovná se Velikonoce. A to nikoli pouze první Velikonoce před necelými dvěma tisíci let, ale tyto konkrétní Velikonoce, které nás čekají za tři týdny (v originále je ventura sollemnia, nadcházející svátky). Slavením liturgie velikonočního třídenní se totiž Ježíšovo umučení na kříži i jeho vzkříšení z mrtvých znovu stane reálnou a přítomnou událostí, do níž bude každý z nás vtažen; a obnova křestního vyznání o velikonoční vigilii a účast na eucharistii budou účinným znamením, že jsme vykoupeni a smířeni s Bohem.

V modlitbě dále vyznáváme, že Bůh s sebou lidský rod smířil skrze svého Syna (v originále: své Slovo); a zároveň, že křesťanský lid se má k na Velikonoce připravit s oživenou vírou a oddanou zbožností (v originále: spěchat k blížícím se svátkům s horlivou zbožností a žhoucí vírou). Kromě toho, že si můžeme všimnout, jak událost Velikonoc totálně proměnila kvalitu stvoření (lidský rod, genus humanus) v novou kvalitu vykoupení (křesťanský lid, populus christianus), je důležité postřehnout toto: je to vtělené Slovo, skrze něž je uskutečněno naše vykoupení – a naší odpovědí na Boží Slovo je víra a zbožnost, tedy poznání Boha, živý vztah s ním a horlivé jednání na základě tohoto vztahu.

Když v modlitbě prosíme, abychom k blížícím se svátkům spěchali s živou vírou a oddanou zbožností, s živým vztahem a horlivým žitím tohoto vztahu, můžeme si uvědomit, že na těchto dvou skutečnostech závisí, zda se prožití Velikonoc pro nás stane tím, čím Velikonoce jsou – prožitím našeho vykoupení a smíření s Bohem.

 

Na obrázku v záhlaví je text modlitby z Gellonského sakramentáře (8. stol.; BNF latinský manuskript č. 12048).




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.