2. neděle postní

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna
a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali;
živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro,
abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu.
Skrze tvého Syna...

Deus, qui nobis diléctum Fílium tuum audíre praecepísti,
verbo tuo intérius nos páscere dignéris,
ut, spiritáli purificáto intúitu,
glóriae tuae laetémur aspéctu.
Per Dóminum...

 

V lectio divina se rozlišují tři kroky: četba (lectio) – rozjímání (meditatio) – modlitba (oratio). Že je většina vstupních modliteb (oratio) plodem podobného lectio divina, tedy rozjímání nad Božím slovem, je zvláště patrné na vstupní modlitbě 2. neděle postní, kdy v evangeliu čteme o Ježíšově proměnění na hoře.

Bůh, který mnohokrát a mnoha způsoby mluvil k otcům, v posledním čase promluvil skrze svého Syna (Žid 1, 1-2). A protože všechno, co bylo na Kristu viditelné, zůstává v církvi v podobě svátostí (sv. Lev Veliký), Bůh dodnes mluví ke svému lidu, kdykoli se v církvi předčítá Písmo svaté. Když při mši povstaneme a nasloucháme evangeliu, plníme Otcův příkaz, neboť nám sám Kristus ve svém slově hlásá radostnou zvěst. Hořící svíce okolo ambonu, dým kadidla, zdobený evangeliář či pozdrav jáhna – to vše jsou srozumitelná znamení přítomnosti vzkříšeného Ježíše mezi námi.

V modlitbě prosíme, abychom byli živeni Božím slovem. Na oltářní stůl, na nějž patří pouze eucharistický pokrm, proto na počátku bohoslužby klademe také knihu evangelií, abychom si uvědomili, že Boží slovo podobně jako eucharistie dává život, posiluje a uzdravuje. V modlitbě prosíme dále, abychom byli vnitřně očištěni. A je to právě Boží slovo, které nás očišťuje, vždyť jáhen se po přečtení evangelia potichu modlí „radostná zvěst ať nás očistí od hříchů“, a všichni se znamenáme třemi znameními kříže, aby „Boží slovo osvítilo naši mysl, očistilo srdce a otevřelo ústa ke chvále Pána“ (lit. pokyny k evangeliáři).

Cílem, k němuž směřuje tato modlitba, je patření na Boží slávu. Tato sláva nás zaplaví při obnově světa na konci věků, ale zároveň jsme do ní ponořeni již nyní, kdykoli se setkáváme se vzkříšeným Kristem. A tak když před čtením evangelia při mši voláme „Sláva tobě, Pane“, vyznáváme tím víru v přítomnost Vzkříšeného a v jeho slávu, která nás obklopuje.

Pro učedníky byl náznak Kristovy slávy při proměnění na hoře důležitou zkušeností, neboť hned po té se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma, kde byl umučen na kříži. Také my na naší cestě postní dobou směrem k Velikonocům dostáváme zaslíbení budoucí slávy: Kdykoli se účastníme hlásání evangelia v liturgii, plníme Otcův příkaz a posloucháme jeho milovaného a vzkříšeného Syna; jsme živeni a očišťováni jeho Slovem; a jeho slávu zakoušíme již nyní.
 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.