1. neděle postní

(Pokud hledáte biblické a liturgické texty pro 1. neděli postní, podívejte se sem).

 
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, 
abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; 
prosíme tě, 
ať v postní době hlouběji pronikneme 
do tajemství Kristova vykupitelského díla 
a stále opravdověji z něho žijeme.
Skrze tvého Syna...
 

Concede, nobis, omnipotens Deus,
ut per annua quadragesimalis exercitia sacramenti
et ad intellegendum Christi proficiamus arcanum
et effectus eius digna conversatione sectemur
Per Dominum.

 

Autorem vstupní modlitby z první neděle postní je pravděpodobně papež sv. Lev Veliký (polovina 5. stol.). Zachovala se v tzv. Gelasiánském sakramentáři (ze 7. století) a v několika jeho pozdějších zaalpských variantách. Pak se ale z římských liturgických knih vytratila a byla do misálu opět zařazena až při jeho obnově po Druhém vatikánském koncilu. Patří tak mezi ty patristické poklady současné liturgie, o nichž s  uznáním mluví bývalý arcibiskup Ratzinger, dnešní papež Benedikt XVI. (viz rozhovor v revue Communio z r. 1977).

Latinský originál obsahuje zajímavé slovní spojení sacramentum quadragesimalis, doslova „svátost postní doby“, které bylo do češtiny převedeno jako „milost připravovat se čtyřicet dní na Velikonoce“. „Svátost postní doby“ odkazuje na starověkou praxi, kdy na počátku postní doby začínala pro velké hříšníky čtyřicetidenní cesta pokání (spočívající v samotě, modlitbě a postu), která končila liturgií smíření na zelený čtvrtek a opětovným přijetím do společenství církve stvrzeným účastí na eucharistii. A toto pokání a smíření, předchůdce naší dnešní svátosti smíření, bylo načasováno před Velikonoce, protože obnovovalo to, co o Velikonocích přijetím iniciačních svátostí získávají katechumeni, kteří velkým postem vstupují do poslední fáze své přípravy.

O postní době lze tedy uvažovat v jazyce, jakým popisujeme svátosti: u nich rozlišujeme vnější znamení a neviditelnou milost, mluvíme o jejich konkrétním účinku v našem životě, a věříme, že jsou ustaveny samotným Ježíšem. Chápat postní dobu jako svátost znamená uvědomit si její zakotvení v životě Krista – proto se také o první neděli postní čte evangelium o Ježíšově čtyřicetidenním pobytu na poušti.

Vnější, viditelné znamení, představuje podle této modlitby postní námaha či cvičení (v lat. orig. exercitia): sem patří vše, co je charakteristické pro postní dobu jako odříkání, půst, almužna, pokání ale též věci, které máme spojeny s „duchovními cvičeními“, více modlitby, četby Písma a meditace. Tyto viditelné věci jsou nezbytné, ale jsou pouze znamením duchovní skutečnosti, neviditelné Boží milosti, která je nám dána, totiž „proniknutí do tajemství Kristova vykupitelského díla“; tím se myslí přiblížení se Ježíšovi, opětovné vstoupení do jeho smrti na kříži a vzkříšení (které jsme již učinili kdysi při křtu), posílení přátelství s Bohem. Účinkem postní doby je pak „stále opravdovější život“ z Kristova vykoupení, tj. život z našeho křtu a ze svátostí, v Boží blízkosti a Boží moci.

Když tedy chceme s celou církví prožívat postní dobu a děláme to, k čemu jsme církví v postě zváni, pak dostáváme Boží milost a skutečně a reálně se přibližujeme Kristu, jeho vykoupení a odpuštění hříchů; a náš život se proměňuje. Čtyřicetidenní slavení „svátosti postní doby“ pak vyústí do obnovy svátosti křtu o Velikonocích, která nebude prázdným rituálem, ale skutečným ohniskem, v němž se znovu zpřítomní, že jsme s Kristem zemřeli, s Kristem vstali z mrtvých a Kristu patříme na věky. 
 

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.