Teologie svátosti kněžství ve třech stupních

Hlavní stránka / Svátost svěcení / Teologie kněžství

Svátostí kněžství jsou někteří věřící jménem Kristovým ustanovováni a přijímají dar Ducha svatého k tomu, aby Božím slovem a milostí řídili církev. 

"Kristus, kterého Otec posvětil a poslal na svět (srov Jan 10, 36) poskytl prostřednictvím apoštolů účast na svém posvěcení a poslání jejich nástupcům, totiž biskupům; ti svěřili úkoly své služby v různých stupních různým jedincům v církvi. A tak Bohem ustanovenou církevní službu vykonávají na různých stupních kněžství ti, kteří se už odedávna nazývají biskupy, kněžími a jáhny." (LG 28)

Svátost kněžství se uděluje vzkládáním rukou biskupa a modlitbou, v níž biskup dobrořečí Bohu a vyprošuje dar Duch svatého k naplnění své služby. Podle tradice, která je vyjádřena především litrurgickými obřady církve východní a západní, je zřejmé, že vzkládáním rukou a konsekrační modlitbou uděluje dar Ducha svatého a vtiskuje posvátné znamení, čímž se biskupové, kněží a jáhnové, každý svým způsobem připodobňují Kristu. 

Biskupství

Obdařeni plností svátosti kněžství, skrze Ducha svatého, který jim byl v této udělen, se stali biskupové pravými a autentickými učiteli víry, velekněžími a pastýři, a jako takoví předsedají Pánovu stádu v osobě Krista - hlavy církve. 

Mocí biskupského svěcení a hierarchického společenství s hlavou a členy biskupského sboru se svěcenec stává členem tohoto sboru.

Biskupský sbor je nástupcem sboru apoštolů v učitelském úřadě a pastýřském vedení, v němž apoštolský sbor stále trvá. Biskupové tedy „jako nástupci apoštolů přijímají od Pána, jemuž byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, poslání učit všechny národy a hlásat evangelium všemu tvorstvu, aby všichni lidé dosáhli spá-sy vírou, křtem a plněním přikázání (srov. Mt 28, 18)“. Sbor biskupů, tím že je sdružen pod jednou hlavou římského biskupa, Petrova nástupce, vyjadřuje pospolitost, jednotu, rozmanitost a všeobecnost Kristova stádce.

Jednotliví biskupové, kteří jsou postaveni do čela místních církví, vykonávají svůj pastýřský úřad nad onou částí Božího lidu, která jim byla svěřena; jsou viditelným zdrojem a základem jednoty v těchto místních církvích, které jsou obrazem všeobecné církve, která v nich existuje a z nich se skládá.

Mezi hlavními povinnostmi biskupů zaujímá přední místo hlásání evangelia. Biskupové jsou totiž zvěstovalé víry, kteří přivádějí ke Kristu nové učedníky; jsou také autentickými, Kristovou milostí obdařenými učiteli, kteří hlásají svěřenému lidu víru, kterou má přijmout a uplatňovat v životě. 

Jako službou slova předávají Boží moc přinášející záchranu každému, kdo věří (srov. Řím 1, 16), tak posvěcují věřící udělováním svátostí; řídí udílení křtu, jsou řádnými udělovateli biřmování, udělují svátost kněžství a upravují řád pokání. Obdaření plností svátostného kněžství jsou správci milostí nejvyššího kněžství především v eucharistii, kterou sami obětují a pečují o to, aby obětována. Každé zákonnité slavení eucharistie je řízeno pokyny biskupa; pod jeho předsednictvím se uskutečňuje společenství oltáře a znamení lásky a jednoty tajemného těla.  

Kněžství

Kněžským svěcením se uděluje svátost, kterou jsou kněží „pomazáním Duchem Svatým označeni zvláštním znamením, a tím připodobněni Kristu-knězi tak, že mohou jednat jménem Krista hlavy“.

Kněží tedy mají účast na kněžství a poslání biskupa. Tito svědomití spolupracovníci biskupů, povolaní sloužit Božímu lidu, vytvářejí se svým biskupem jediný kněžský sbor, který má však různé úkoly. 

Ve svém stupni služby se podílejí na úkolu Krista, jediného prostředníka (l Tím 2,5), a hlásají všem lidem Boží slovo. Své posvátné poslání vykonávají hlavně při slavení eucharistie. Kajícníky a nemocné věřící smiřují s Bohem a posilují je, přednášejí také Bohu Otci všechny potřeby a prosby věřících (srov. Žid 5,1-4). V mezích své moci vykonávají poslání Krista, pastýře a hlavy, shromažďují Boží rodinu jako společenství bratří a sester žijících v jednotě a vedou ji k Bohu Otci prostřednictvím Krista v Duchu Svatém. Uprostřed svého stádce se klanějí Otci v duchu a pravdě (srov. Jan 4,24). Mimoto věnují své síly kázání a vyučování (srov. l Tim 5,17); co v zákoně Páně četli a prorozjímali, v to věří, v co uvěřili, tomu učí, a čemu učí, podle toho jednají. 

Jáhenství

Podle apoštolské tradice jsou jáhnové svěceni vkládáním rukou, aby skrze svátostnou milost účinně naplnili svou službu. Jáhenské svěcení měla katolická církev již od apoštolských dob ve velké úctě.
 
Na jáhny "jsou vkládány ruce nikoli ke kněžství, nýbrž ke službě. Posíleni svátostnou milostí slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a jeho kněžským sborem službou liturgickou, kazatelskou a charitativní".
 
(De ordinatione, 1-3, 5-6, 12-14, 101-102, 173-174)



RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.