Svatba krok za krokem

Hlavní stránka / Svatba / Svatba krok za krokem

Slavení této svátosti se může v jednotlivých případech poněkud lišit, mohou být použity například trochu jiné modlitby. Následující řádky slouží spíše jako pomůcka pro pochopení jednotlivých prvků slavení, než příprava na konkrétní bohoslužbu. Ohledně konkrétního průběhu je vždy třeba domluvit se s knězem. 

Příprava

Na každé slavení svátostí je třeba se připravit. Vzdálená příprava na svatbu probíhá samozřejmě již v rodině a zejména potom při chození a plánování společného života. Před samotnou svatbou bývá v dnešní době zvykem navštívit několik na sebe navazujících přípravných setkání, při nichž se s knězem, s odborníky na manželský život nebo s věřícím párem mluví o učení církve o lásce, manželství a rodičovství, o sociálních a psychologických úskalích, na které je třeba se připravit, i o praktických stránkách svatebního obřadu. Tyto "Přípravy na manželství" je možné absolvovat ve farnosti, v níž se má svatba konat, je také možné využít nabídky Center pro rodinu

Přivítání před kostelem a vstupní průvod

Kněz si oblékne albu, štolu a mešní roucho v barvě mše; ve stanoveném čase se pak odebere spolu s přisluhujícími ke kostelnímu vchodu, přivítá ženicha a nevěstu podle situace a svého osobního vztahu k nim, a ujistí je, že jejich radost je i radostí církve.    Statuto tempore, sacerdos, alba, stola atque casula indutus coloris Missae quae celebratur, una cum mirtastrantibus, accedit ad ianuam ecclesiae, nupturientes recipit,  eosque humaniter salutat,  significans Ecclesiam in eorum gaudio partem habere.
Koná se průvod k oltáři, napřed jdou ministranti, za nimi kněz, potom ženich a nevěsta, které podle místních zvyklostí doprovázejí aspoň rodiče a dva svědkové. Přitom se zpívá vstupní zpěv.   Deinde fit processio ad altare: praecedunt ministrantes, sequitur sacerdos, deinde nupturientes, quos iuxta consuetudines locorum saltem parentes et duo testes honorifice comitari possunt ad locum ipsis praeparatum. Interim fit cantus ad introitum.

Křesťanská svatba začíná před kostelem, což odkazuje na její původ, vyvinula se totiž z požehnání, které ve starověku dával kněz před kostelem ("před církví") snoubencům či novomanželům jdoucím do ženichova domu. 

Zároveň průvod zvenčí dovnitř, k oltáři, symbolizuje touhu snoubenců nezůstávat pouze u lidské stránky, ale do své lásky pozvat Boha a prosit o jeho požehnání. 

Bývá zvykem, že ženicha, který jde hned za knězem a ministranty, vede jeho matka, zatímco nevěstu, která do kostela vchází jako poslední, vede její otec. Otec pak nevěstu před oltářem doslova předá ženichovi do rukou. Tímto gestem byla ve starověku svatba uzavřena. A dnes tento pohyb vypovídá o tom, že svatbou dívka přestává patřit ke svým rodičům, a patří výhradně ke svému muži. 

Vstupní obřady a bohoslužba slova

Kněz přistoupí k oltáři, pozdraví jej hlubokou úklonou a políbí jej. Potom jde k sedadlu. Všichni udělají znamení kříže a kněz pozdraví přítomné některou z formulí z Římského misálu. Potom kněz osloví ženicha a nevěstu a všechny přítomné, aby je připravil ke slavení svatebního obřadu.    Sacerdos ad altare accedit, ipsumque salutat profunda inclinatione et osculo veneratur. Póstea sedem petit. Tunc, facto signo crucis, adstantes salutat, unam adhibens formulam ex his quse in Missali Romano proponuntur. Deinde nupturientes et adstantes alloquitur, ut eorum animos ad Matrimoninii celebrandum disponat.
Vynechává se úkon kajícnosti.   Omittitur actus paenitentialis.
Bohoslužba slova se koná obvyklým způsobem. Mohou se vzít tři čtení, z nichž první je ze Starého zákona, s výjimkou doby velikonoční, kdy je první čtení z knihy Zjevení svatého Jana. Vždy se vybere aspoň jedno čtení, které výslovně hovoří o manželství.   Liturgia verbi peragitur more consueto. Tres lectiones haberi possunt, quarum prima sit e Vetere Testamente, tempore autem paschali ex Apocalypsi. Semper eligatur saltem una lectío quae explicite de Matrimonio lóquitur. 
     
Po evangeliu kněz poukáže v homilii na tajemství a milost křesťanského manželství, na důstojnost manželské lásky, svátostnou milost a povinnosti manželů. Vychází z posvátných textů a bere přitom ohled na osobní situaci přítomných.   Post lectionem Evangelii, sacerdos in homilia e textu sacro exponit mystérium Matrimonii Christiani, dignitatem amoris coniugalis, gratiam sacramenti et munera coniugum, attendendo tamen ad diversa personarum adiuncta.

Ve vstupních obřadech se vynechává úkon kajícnosti, což se dělá ve všech bohoslužbách, které začínají zvláštním průvodem.   

Svatba není obyčejnou párty, ale slavením liturgie, které nás posouvá na cestě naší víry. A protože víra - jak říká apoštol Pavel - pochází ze slyšení, je důležitou součástí svatebního obřadu čtení z Bible. Při prvních čteních a žalmu všichni sedí, při evangeliu se naopak stojí. 

Otázky před vzájemným slibem

Všichni včetně ženicha a nevěsty i svědků stojí. Kněz je osloví a po té se snoubenců ptá na svobodu jejich rozhodnutí, na jejich vůli k věrnosti a na odhodlání přijmout a vychovat děti.     Omnibus stantibus, etiam nupturientibus, testibus hinc inde dispositis, sacerdos, nupturientes alloquitur. Tunc sacerdos eos interrogat de libertate, de fidelitate et de suscipienda et edúcanda prole atque singuli respondent. 
N. a N., rozhodli jste se uzavřít manželství. Ptám se vás před církví a před Bohem: Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné?    N. et N., venistísne huc sine coactióne, sed líbero et pleno corde ad Matrimónium contrahéndum?
Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.    
Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Ptám se vás před církví a před Bohem: Zavazujete se k tomu opravdu na celý život?   Estísne párati, Matrimonii viam sequéntes, ad vos mútuo diligéndos et honorándos, totíus vitae decúrsu?
Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.    
Následující otázku je možno podle okolností vynechat, např. jsou-li snoubenci pokročilejšího věku.   Interrogatío sequens omitti potest si adiuncta hoc innuunt, ex. gr. si nupturientes sunt aetatis provectae. 
Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?   Estísne párati ad prolem amánter a Deo suscipiéndam, et ad eam secúndum legem Christi eiúsque Écclésiae educándam?
Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.    

Otázky před manželským slibem vypovídají o podmínkách pro uzavření manželství a o rozhodnutí snoubenců: o nezbytné svobodě bez jakéhokoli strachu a nátlaku, o ochotě k celoživotnímu závazku i o otevřenosti vůči dětem.

Tyto otázky také svědčí o povaze Boží milosti, která je manželům dána. Vzájemná úcta, láska a věrnost nejsou vlastním výkonem, ale Božím darem, který manželé budou každým dnem rozvíjet. Bezvýhradné odevzdání se jeden druhému až do smrti, přestože tušíme, jaké zvraty může život přinést, je možné pouze v Boží síle. Plození a výchova dětí je největší dar, který Bůh lidem svěřil, protože muž a žena se tímto způsobem podobají Stvořiteli. 

Na otázky snoubenci odpovídají "před církví a před Bohem". Jejich sňatek není soukromou záležitostí, ale krokem víry a odpovědí na Božího volání, ze kterého má užitek celá církev. 

 Vzájemný slib a jeho přijetí jménem církve

Kněz vyzve ženicha a nevěstu:     Sacerdos eos invitat ut consensum exprimant: 
Potvrďte toto své rozhodnutí podáním ruky a slavným slibem:    Cum ígitur sancti Matrimonii foedus iníre intendátis, déxteras iúngite et coram Deo eiúsque Ecelésia consensum vestrum exprímite.
Ženich říká:   Déxteras iungunt. Vir dicit:
Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.   Ego N accípio té N. in uxórem meam et promítto mé tíbi fidem servatúrum, inter próspera et advérsa, in aegra et in sána valetúdine, ut té diligam et honórem omnibus diébus vitae meae.
Nevěsta říká:   Mulier dicit:
Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.   Ego N. accípio té N. in marítum meum et promítto mé tibi fidem servatúram, inter próspera et advérsa, in aegra et in sána valetúdine, ut té diligam et honórem omnibus diébus vitae meae.
Jiné formule manželského slibu jsou zde.    
Kněz přijímá jejich vzájemný souhlas a říká:   Deinde sacerdos excipiens consensum dicit sponsis:
Ať Bůh ve své dobrotě upevní váš slib, který jste vyjádřili před církví, a naplní vás svým požehnáním. Kněz může položit ruku nebo štolu na spojené ruce manželů a pokračuje: Co spojil Bůh, ať člověk nerozlučuje.   Hunc vestrum consensum, quem coram Ecclésia manifestástis, Dóminus benigne confírmet et benedictiónem suam in vobis implére dignétur. Quod Deus coniúngit, homo non séparet.
Nebo:   Vel:
Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, ten, který už první dvojici lidí spojil manželstvím, ať skrze Krista posiluje, co jste si právě před církví slíbili, a ať vám žehná. Co spojil Bůh, ať člověk nerozlučuje.   Hunc vestrum consensum, quem coram Ecclésia manifestástis, Deus Abraham, Deus Isaac, Deus Iacob, Deus qui protoplástos coniúnxit in paradíso, in Christo confírmet ac benedícat, ut quod ipse coniúngit, homo non séparet.
Kněz potom vyzve přítomné k chvále Boží:   Sacerdos ad Dei laudem adstantes invitat:
Dobrořečme Pánu.   Benedicámus Domino.
Všichni odpovídají:   Omnes respondent: 
Bohu díky.   Deo grátias.

Vzájemný slib a jeho přijetí ze strany církve je jádrem svatby. Řečeno klasickými teologickými pojmy, je formou a materií svátosti manželství. V případě, že by tento slib nebyl vykonán podle pravidel církve, nebo by jej snoubenci ve skutečnosti nemysleli vážně, svatba by nebyla platná. 

Podání rukou pochází z starověkého římského obřadu zásnub, při němž fungovalo jako záruka a potvrzení budoucího příslibu. Brzy se však dostalo do křesťanské svatby a dnes fyzicky vyjadřuje to, co snoubenci pronášejí ústy: vzájemné odevzdání a přijetí. 

Každý ze snoubenců nejprve říká: "Odevzdávám se ti". Když tomu druhému dal vše, čím je, má jakoby chvíli prázdné ruce, které může naplnit pouze jeho manžel, manželka. Kdykoli později si manželé - třeba nepatrným a obyčejným způsobem - projeví lásku, úctu a věrnost, kterou při svatbě slibují, budou jakoby znovu slavit svátost manželství. 

Manželé se odevzdávají jeden druhému, kněz je pouze tím, kdo jejich slib jménem církve přijímá. Přijetí slibu má podobu požehnání, protože to, o co manželé usilují, přesahuje jejich síly. Když kněz štolou váže manželům ruce a opakuje Ježíšova slova o tom, že co Bůh spojil, člověk nemá rozlučovat, vnějším způsobem vyjadřuje, co se odehrálo v neviditelné rovině během slibu: mezi dvěma lidmi vzniklo pouto, zrušitelné pouze smrtí.

Vzájemný slib a jeho přijetí ze strany církve končí zvoláním "Bohu díky". Všichni přítomní vyznávají, že je to Pán, který v muži a ženě vzbudil lásku, který tyto dva lidi přivedl k oltáři, a který jejich lásku dovede k dokonalosti. 

 Požehnání prstenů

Kněz žehná prsteny některou touto nebo jinou formulí:     Sacerdos dicit: 
V tvém jménu, Pane, + žehná církev tyto prsteny; sešli na ně své požehnání, aby byly znamením dokonalé věrnosti: ať tvoji služebníci N a ustavičně plní tvou vůli a žijí spolu ve svornosti a vzájemné lásce až do smrti. Skrze Krista, našeho Pána.   Benedic, Domine, hos anulos, quos in tuo nomine + benedicimus; ut qui eos gestaverint, fidelitatem integram invicem tenentes, in pace et voluntate tua permaneant atque in mutua caritate semper vivant. Per Christum, Dominum nostrum.
Odpověď:   R:
Amen.   Amen.
Kněz může prsteny pokropit svěcenou vodou a předá je novomanželům. Manžel navlékne prsten manželce. Může přitom říci:   Pro opportunitate, ánulos aspergit et tradit sponsis. Sponsus anulum, sponsse destinatum, digito anulari sponsae inserit, pro opportunitate dicens:
N, přijmi tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.   N., áccipe hunc anulum in signum anióris mei et fidelitáiis meae. In nómine Patris, et Fílii, et Spiritus Sancti.
Podobně manželka navlékne prsten manželovi. Může přitom říci:   Item sponsa anulum, sponso destínatum, digito anulari sponsi inserit, pro opportunitate dicens:
N, přijmi tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.   N., áccipe hunc ánulum in signum amóris mei et fidelitátis meae. In nómine Patris, et Fílii, et Spiritus Sancti.
Nyní si novomanželé mohou dát první manželské políbení. Potom je možné zazpívat vhodný zpěv.   Tunc a tota communitate profem potest hymnus vel canticum laudis.

Předání prstýnku ženě bylo původně součástí obřadu zásnub jako dárek, který byl zárukou budoucí svatby.  

V současném obřadu křesťanské svatby je prsten chápán jako znamením věrnosti, které má každodenně, hmatatelně připomínat skutečnost, že muž patří své manželce a žena manželovi.  

Přímluvy

Svatební obřad končí přímluvami, v nichž se všichni přítomní za modlí za novomanžele, ale také za všechny rodiny na světě, za církev a za trpící. 

Eucharistická bohoslužba

Pokud jeden z novomanželů není pokřtěn v katolické církvi, je vhodné, aby se svatba nekonala v rámci mše - chyběl by totiž důležitý prvek, kterým je společné svaté přijímání z jednoho chleba a jednoho kalicha. V tomto případě je tedy lepší, aby svatba byla beze mše a po přímluvách hned následoval Otčenáš, modlitba za manžele a závěrečné požehání. Pokud snoubenci přesto trvají na svatbě ve mši, je nutné povolení biskupa (ordináře).

Pokud se svatba koná v rámci mše svaté, po přímluvách pokračuje bohoslužba oběti jako obvykle přinášením darů. Je možné, aby dary přinášeli novomanželé, kteří tak naznačí, že to, co dostali, přinášejí Bohu, aby jim to opět vrátil zázračně proměněné. 

Skutečnost, že prvním událostí, kterou manželé společně prožívají, je účast na eucharistii, má velký význam. Při mši svaté se zpřítomňuje oběť, kterou Boží Syn Ježíš přinesl na kříži, když z lásky k nám daroval svůj život a tak si zasnoubil svou církev. Novomanželé jsou společně přítomni lámání chleba a žehnání kalicha, protože také oni jsou svým manželstvím povoláni lámat svůj život jako chléb pro svého manžela či manželku a pro svoje děti. Také oni jsou povoláni dávat svůj život jeden za druhého, aby společně dosáhli spásy. 

Modlitba za manžele

Po modlitbě Otče náš kněz vynechá modlitbu Vysvoboď nás ode všeho zlého, obrátí se k ženichovi a nevěstě a vyprošuje pro ně Boží požehnání. Tato modlitba se nikdy nevynechává. V závěrečné části modlitby lze slova uvedená v závorkách vynechat, vyžadují-li to okolnosti, například u starších novomanželů. Manželé přistoupí k oltáři anebo zůstanou na místě a kleknou si. Kněz stojí se sepjatýma rukama a říká:   Dicto Pater et omisso Líbera nos, sacerdos, stans ad sponsam et sponsum conversus, super eos Dei benedictionern invocat, quod numquam omittitur. In ultima paragrapho orationis, verba uncis inclusa omittí possunt, sicubi rerum adiuncta id suadere videantur, ex. gr. si sponsi sint aetatis provectae.Sponsi accedunt ad altare vel, pro opportunitate, in loco suo permanent et genuflectunt.
Pokorně prosme nebeského Otce, ať žehná těmto svým služebníkům, aby je v Kristu ustavičně spojovala nejen posvátná smlouva, ale i opravdová láska.   Dominum, fratres caríssimi, supplíciter deprecémur, ut super hos fámulos suos, qui nupsérunt in Christo, benedictiónem grátíae suae cleménter effúndat, et quos foedere sancto coniúnxit.
Všichni se chvíli potichu modlí. Potom kněz s rukama vztaženýma nad manžele říká:   Et omnes per aliquod temporis spatium in silentio orant. Deinde sacerdos, manibus extensis super sponsos, prosequitur:
Bože všemohoucí,
ty jsi všechno stvořil a všemu dal svůj řád
a k svému obrazu jsi učinil člověka jako muže a ženu;
v ženě jsi dal muži nerozlučnou pomocnici,
takže už nejsou dva, ale jedno tělo a jedna duše,
a učíš nás, že co jsi spojil,
člověk nemá právo rozloučit.
  Deus, qui potestáte virtútis tuas de níhilo cuncta fecísti,
qui dispósitis universitátis exórdiis
et homine ad imáginem tuam facto,
inseparábile víro mulíeris adiutórium condidísti,
ut iam non duo essent, sed una caro,
docens quod unum placuísset instítui
numquam licére disiúngi;
Bože svatý,
ty jsi spojení muže a ženy posvětil
a učinil z něho veliké tajemství,
neboť manželství je obrazem
jednoty tvého Krista a církve.
  Deus, qui tam excellénti mystério
coniugálem cópulam consecrásti,
ut Christi et Ecclésiáe sacraméntum
praesignáres in foedere nuptiárum;
Bože, z tvé vůle
se žena od počátku stvoření spojuje s mužem
a ty jejich společenství naplňuješ svým požehnáním,
o něž je nepřipravil ani prvotní hřích,
ani vody potopy.
  Deus, per quem múlier iúngitur víro,
et socíetás, principáliter ordináta,
ea benedictióne donátur,
quae sóla nec per originális peccátí poenam
nec per diluvii est abláta senténtiam.
Shlédni milostivě na své služebníky N a N,
kteří své životy spojují v manželství
a prosí o tvou ochranu a požehnání.
Vlej do jejich duše milost svého Svatého Ducha
a naplň jejich srdce svou láskou,
aby navždy zůstali věrni svému vzájemnému slibu.
  Réspice propítius super hos fámulos tuos,
qui, maritáli iuncti consórtio,
tua se éxpetunt benedictióne muníri:
emítte super eos Spiritus Sancti grátiam,
ut, caritáte tua in córdibus eórum diffusa,
in coniugáli foedere fidéles permáneant.
Své služebnici N dej lásku a mírnost;
ať žije podle příkladu svatých žen,
o kterých čteme v knihách Písma.
Svému služebníku N dej,
ať má ke své ženě důvěru a úctu,
ať ji vždycky miluje,
jako Kristus miluje svou církev.
  Sit in fámula tua N. grátia dilectiónis et pacis,
imitatríxque sanctárum remáneat feminárurn,
quarum in Scriptúris laudes prsedicántur.
Confídat in ea cor viri sui,
qui, párem sóciam et grátise vitse coherédem agnóscens,
eani honore débito prosequátur
eóque affligat semper amóre,
quo Christus suam diléxit Ecclésiam.
A oba ať nikdy nezapomenou,
žes je společně povolal do svého království.
Upevni je ve víře,
ať jsou věrní tobě i sobě navzájem,
ať žijí podle evangelia
a vydávají všem svědectví o Kristu.
(Dej, ať dobře vychovají své děti
a dočkají se na nich radosti.)
Dej, ať spolu žijí šťastně;
dopřej jim dlouhá léta
a nakonec život věčný.
Skrze Krista, našeho Pána.
  Et nunc té, Dómine, deprecámur,
ut hi fámuli tui nexi fídei mandatísque permaneant,
et, uni thoro iuncti,
morum sint integritáte conspícui;
Evangelii róbore communíti,
bonum Christi testimónium omnibus maniféstent;
(in sobole sint fecúndi,
sint parentes virtútibus comprobáti;
vídeant ambo fílios fíliórum suórum)
et, optátam démum senectútem adepti,
ad beatórum vitam et ad caeléstia regna pervéniant.
Per Christum Dominum nostrum.
Odpověď:   R:
Amen.   Amen.

Kromě manželského slibu je druhým vrcholem svatby modlitba za manžele. Její text je velmi starobylý, máme jej doložen již v raně středověkých sakramentářích. 

Kněz nejprve vzdává díky za tajemství manželství, které Bůh vložil již do základů stvoření a které přivedl k dokonalosti Kristus, když na kříži daroval svůj život pro svou snoubenku církev. Kněz také prosí, aby na novomanžele sestoupil Duch svatý: vždyť to je On, kdo svou mocí ze dvou lidí vytváří jedno tělo. Kněz se dále za novomanžele přimlouvá, aby to, co dnes slíbili, prostoupilo celý jejich život. 

 Svaté přijímání a závěrečné požehnání

Manželé a jejich rodiče, svědkové a příbuzní mohou přijímat pod obojí způsobou. Na základě pravidel stanovených diecézním biskupem, případně biskupskou konferencí, mohou přijímat pod obojí způsobou i další přítomní.     Sponsi eorumque parentes, testes et propinqui Communionem sub utraque specie recipere possunt.
Na konci mše žehná kněz manželům i všem přítomným:   In fine Missae, sacerdos benedicit sponsos et populum dicens:
Ať vás provází láska věčného Otce, ať pokoj Kristův naplní vaše srdce a Kristus ať s vámi přebývá. - Amen.   Deus Pater aetémus in mútuo vos servet amóre concórdes, ut pax Christi hábitet in vobis, et in domo vestra iúgiter máneat. - Amen. 
(Ať jsou vaše děti vaší radostí i chválou,) ať vždycky najdete pomoc u svých přátel, ať žijete v míru se všemi lidmi. - Amen.    Benedictióneni habeátis in fíliis, ab amícis solátium, et veram cum omnibus pacem. - Amen.
Ať jste svědky Boží lásky ve světě a po životě, plném dobrých skutků, vejdete do radosti věčné. - Amen.   Caritátis Dei testes sitis in mundo, ut, quos afflícti et egéni benígnos invénerint, in aetérna Dei tabernácula vos grati aliquándo recípiant. - Amen.
Požehnej vás i všechny přítomné všemohoucí Bůh, Otec i Syn + i Duch Svatý. - Amen.   Et vos omnes, qui hic simul adéstis, benedícat omnípotens Deus, Pater, et Filius, + et Spiritus Sanctus. - Amen.
Po mši novomanželé, svědkové a kněz podepíší dokumenty o uzavření manželství, což se může konat jak v sakristii, tak veřejně před lidmi, ne však na oltáři.   Missa peracta, testes et sacerdos actum Matrimonii subscribunt. Subscriptio fíeri potest vel in secretario vel coram populo; ne tamen fíat super altare.

Eucharistie je svátostí jednoty a proto svaté přijímání pod obojí způsobou velmi vhodně završuje slavení svatby: ti, kdo se sňatkem stali jedním tělem, přijímají spolu jedno Kristovo Tělo eucharistické, které je včleňuje do církve, jednoho Kristova těla mystického.

Můžeme si uvědomit, že jednota, kterou mezi mužem a ženou vytvořila svátost manželství, má eucharistický charakter: je založena na dávání a přijímání, na proměně, kterou s lidskou láskou koná Duch svatý a na daru, který pochází od Boha Otce. 

Požehnání, které uzavírá každou křesťanskou bohoslužbu je nyní určeno především novomanželům. Naposledy se ještě ozývají hlavní témata křesťanského manželství: Ježíšova přítomnost v životě muže a ženy - vzájemná láska - otevřenost pro děti - svědectví o Kristu.

  




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb