Výklad jednotlivých prvků ve slavení svátosti pomazání nemocných

Hlavní stránka / Pomazání nemocných / Pomazání nemocných krok za krokem

Slavení této svátosti se může v jednotlivých případech velmi lišit, zejména pokud se slaví v kostele, nebo doma či v nemocnici. Následující řádky slouží spíše jako pomůcka pro pochopení jednotlivých prvků slavení, než příprava na konkrétní slavení. Ohledně konkrétního průběhu je vždy třeba domluvit se s knězem.

Protože následující přepis neslouží pro slavení svátosti, ale jen jako pomůcka, na několika místech je text rubrik mírně upraven či zkrácen.

Úvod

Kněz přichází k nemocnému oblečen tak, jak to odpovídá této posvátné službě, a vlídně pozdraví nemocného i ostatní přítomné. Může použít některého z následujících pozdravů: Pokoj tomuto domu i všem, kteří v něm bydlí. Accedens ad infirmum, sacerdos, veste huic sacro ministerio convenienti indutus, infirmum ipsum ceterosque praesentes humaniter salutat, adhibens, si casus fert, salutationem: Pax huíc dómumi et omnibus habitántibus in ea.
Uzná-li za vhodné, může pokropit nemocného a místnost svěcenou vodou. Říká přitom: Kéž nám toto pokropení vodou připomene náš křest, počátek našeho vykoupení. Deinde, pro opportunitate, accepta aqua benedicta, sacerdos aspergit infirmum et cubiculum, dicens hanc formulam, vel aliam in Rituali particulari propositam: Sit haec aqua suscépti baptísmatis memória et Christum récolat, qui Passióne et Resurrectióne sua nos redémit.
Potom osloví přítomné povzbuzujícími slovy nebo říká předepsanou modlitbu. Deinde his prasesentes alloquitur vel dicat orationem.

Úvod slavení je prostý a lidsky přirozený: jedná se o pozdrav. Zde uvedený text je inspirován biblickým textem (Lk 10), ale může mít také podobu, kterou známe ze mše svaté. 

Případné pokropení svěcenou vodou není povinné a je připomínkou křtu, neboť ve křtu byl nemocný připojen ke Kristu trpícímu a vzkříšenému, což novým způsobem aktualizuje také svátost pomazání nemocných.

Úkon kajícnosti 

Úkon kajícnosti, jehož smyslem je uvědomit si, že předstupujeme před Pána jako ti, kdo potřebují jeho milosrdenství, se koná stejným způsobem jako ve mši svaté. Na místo úkonu kajícnosti je také možné zařadit svátost smíření.

Čtení z Písma svatého

Svátosti nejsou magickými úkony, ale slavením tajemství naší víry. Protože, jak říká apoštol Pavel, "víra je ze slyšení", je třeba, aby se vždy přečetl alespoň krátký úryvek z Písma (pouze z evangelia, nebo z jiné knihy Písma a z evangelia), který víru posílí, povzbudí a dá příklad Krista, který snášel utrpení. Biblický text je možné krátce vysvětlit.

Prosby

Odpovědí na přečtené Boží slovo jsou prosby. Když apoštol Jakub ve svém listě píše o pomazání nemocných v prvotní církvi, říká, že "modlitba spojená s vírou zachrání nemocného". Součást této modlitby víry představují právě prosby za nemocného, za ty, kdo o něj pečují a za všechny trpící.

Vkládání rukou

Nyní kněz mlčky vkládá ruce na hlavu nemocného. Tunc sacerdos manus imponit super caput inifirmi, nihil dicens.
Když mluví apoštol Jakub ve svém listě o pomazání nemocných, píše, že se představení mají modlit "nad nemocným". Vkládání rukou je starodávné gesto modlitby, které naznačuje pomoc, která není dána lidmi, ale přichází shůry. Toto gesto se děje v naprostém tichu, neboť také ticho je důležitým prvek modlitby - vyjadřuje mlčení člověka před Boží mocí a očekávání Ducha svatého.

Poděkování za olej

Pokud je už olej posvěcený, modlí se nad ním kněz děkovnou modlitbu:

Požehnaný jsi, Bože, všemohoucí Otče; tys poslal na svět svého Syna pro nás a pro naši spásu. Odpověď: Požehnaný jsi, Bože, navěky.

Si vero Oleum iam benedictum sít, dicit orationem gratiarum actionis super ipsum Oleum:

Benedíctus Deus, Pater omnípotens, qui propter nos et nostram salutem Fílium tuum in mundum misísti. R. Benedíctus Deus.

Požehnaný jsi, Bože, jednorozený Synu; ty ses stal člověkem, abys léčil naše slabosti. Odpověď: Požehnaný jsi, Bože, navěky. Benedíctus Deus, Fili Unigénite, qui ad humána nostra descéndens, infirmitatibus nostris medéri voluísti. R. Benedíctus Deus.
Požehnaný jsi, Bože, Duchu Svatý, Utěšiteli; ty nám dáváš sílu, abychom snášeli utrpení. Odpověď: Požehnaný jsi, Bože, navěky. Benedíctus Deus, Spiritus Sancte Paráclíte, qui infirrma nostri córporis virtúte pérpeti firmas. R. Benedíctus Deus.
Bože, tvůj služebník (tvá služebnice) přijme s vírou svátost nemocných; prosíme tě: ať ho (ji) pomazání tímto olejem posilní a uleví mu (jí) v bolestech. Skrze Krista, našeho Pána. Odpověď: Amen. Fámulus tuus, Dómine, qui hoc Oleo sancto in fide linítur, in dolóribus suis réfici mereátur et in infirmitátibus confortári. Per Christum Dominum nostrum. R. Amen.

Kdykoli při liturgii používáme nějaké prvky, aby sloužily jako znamení Boží milosti, uvědomujeme si, že za ně vděčíme kromě lidské práci především Boží štědrosti; a proto za ně také děkujeme. Poděkování nad olejem je inspirováno židovskou modlitbou díkůvzdání (podobně jako například poděkování za chléb a víno ve mši), a krásným způsobem ukazuje, jak jediný Bůh ve třech osobách dělá vše pro záchranu člověka. 

Olej ke slavení této svátosti je za normálních okolností požehnán biskupem v katedrále na zelený čtvrtek. Pokud jej ovšem musí požehnat sám kněz, pak modlitba požehnání nahrazuje toto díkůvzdání.

Olej k posvátnému mazání má být podle dávné církevní tradice vylisován z olivy, v případě nouze může být použit také jiný rostlinný olej.

Svátostné mazání

Kněz vezme posvěcený olej a maže nemocného na čele a na rukou. Říká přitom jednou: Deinde sacerdos accipit sanctum Oleum et ungit infirmum in fronte et in manibus, semel dicens:
Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha Svatého. Odpověď: Amen. Per istam sanctam Unctiónem et suam piíssimam misericórdiam, ádiuvet té Dóminus grátia Spiritus Sancti. R Amen.
Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní. Odpověď: Amen. Ut a peccátis liberátum té salvet atque propítius állevet. R. Amen.
Pak se kněz modlí jednu z předepsaných modliteb podle situace nemocného. Postea dícít orationem.

Mazání požehnaným olejem doprovázené slovy "Skrze toto svaté pomazání..." představuje, vyjádřeno tradičními pojmy, materii a formu této svátosti. Pomázání olejem v Bibli a v liturgii vždy naznačuje působení Ducha svatého, a to také podtrhují pronášená slova.

Když kněz nemocného maže a říká slova svátostné formule, jsou to viditelné prvky. V té chvíli se ovšem děje také něco, co smyslům přístupné není - sám Duch svatý sestupuje na nemocného, aby ho posílil, připodobnil trpícímu Kristu a jako celého člověka - tj. na duši i na těle - zachránil.

Svátostné mazání je zakončeno modlitbou, kterou kněz vybere podle situace nemocného.

 Závěr

Pokud se svátost pomazání nemocných slaví v rámci mše svaté, pokračuje se dále bohoslužbou oběti jako obvykle.

Jinak kněz vyzve k modlitbě Páně a všichni se spolu pomodlí Otčenáš. Pokud se koná svaté přijímání, přijme nemocný eucharisti hned po modlitbě Páně (předchází dialog "Hle, Beránek Boží...", a následuje chvíle ticha s děkovnou modlitbou).

Slavení svátosti kněz zakončí požehnáním, v němž znovu vyprošuje nemocnému Boží blízkost, Boží posilu a uzdravení. 

 

(Text rituálu pro mobilní zařízení je pro případ nouze zde.)




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.