Úkon kajícnosti

Po vstupním pozdravu může kněz nebo komentátor velmi krátce (v latinském textu stojí: "brevissimis verbis") uvést do bohoslužby. Na toto uvedení organicky navazuje výzva k úkonu kajícnosti.

Křesťané velmi brzy začali na úvod svých liturgických modliteb zařazovat prvek, který je upamatovával na skutečnost, že Bůh je miluje a oni potřebují jeho lásku a milosrdenství, protože se ve své slabosti lehčím či vážnějším způsobem proti lásce k Bohu či druhým lidem proviňují. (Například do ranních chval býval zařazován kající žalm 51, do večerních chval žalm 141).

Současný úkon kajícnosti má podobný cíl: tím, že si připomeneme, že potřebujeme Boží milosrdenství a prosíme o ně, se připravujeme na slyšení Božího slova, na slavení eucharistie a na svaté přijímání. Zároveň v úkonu kajícnosti předjímáme to, co se děje ve všech částech mše svaté: je to Boží slovo a eucharistie, v nichž se nejintenzivnějším způsobem setkáváme s milujícím a odpouštějícím Bohem (přesto, že samozřejmě platí, že úkon kajícnosti nelze zaměnit za svátost smíření). 

Po výzvě kněze by měla následovat chvíle ticha, v níž každý sám stojí před dobrým Bohem, takový, jaký je, se svými slabostmi a nedokonalostmi, a s důvěrou očekává Boží pomoc. Vyznání hříchů je pak skutečným vyznáním toho, v čem jsme selhali (i když to neříkáme konkrétně) a závěrečná modlitba kněze je pak skutečnou prosbou o odpuštění hříchů.

Úkon kajícnosti (příp. včetně Kyrie) se vynechává, pokud předcházejí zvláštní rity (žehnaní velikonoční svíce, procesí s palmovými ratolestmi, modlitba žalmů z liturgie hodin, aj.), pokud se nahrazuje připomínkou křtu pomocí kropení svěcenou vodou, nebo pokud se nahrazuje označením věřících popelem na popeleční středu.

 

Uspořádání podle Římského misálu

    

Úkon kajícnosti začíná výzvou kněze.
Je vhodné, aby tato výzva bezprostředně navazovala na předcházející uvedení do mešní liturgie. (...)
Následuje chvíle ticha a úkon kajícnosti pokračuje některým z následujících způsobů.

  

Deinde sequitur actus panitentialis ad quem sacerdos fideles invitat.  Fit brevis pausa silentii.

1. Po chvíli ticha všichni společně říkají: 
Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, 
že často hřeším myšlením, slovy i skutky 
a nekonám, co mám konat: 

bijí se v prsa a říkají: 
je to má vina, má veliká vina. 
Dále pak pokračují: 
Proto prosím Matku Boží, Pannu Marii, 
všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry, 
abyste se za mě u Boha přimlouvali.

  

Postea omnes simul formulam confessionis generalis perficiunt:
Confíteor Deo omnipoténti et vobis, fratres, 
quia peccávi nimis cogitatióne, verbo, ópere 
et omissióne: 

et, percutientes sibi pectus, dicunt: 
mea culpa, mea culpa, mea máxima culpa. 
Deinde prosequuntur: 
Ideo precor beátam Maríam semper Vírginem, 
omnes Angelos et Sanctos, et vos, fratres, 
oráre pro me ad Dóminum Deum nostrum.

2. Po chvíli ticha kněz říká: 
Smiluj se nad námi, Pane. 
Lid odpoví: Hřešili jsme proti tobě. 
Kněz: Ukaž nám, Pane, své milosrdenství. 
Lid: A dej nám svou spásu.

  

Postea sacerdos dicit: 
Miserére nostri, Dómine. 
Populus respondet: Quia peccávimus tibi. 
Sacerdos: Osténde nobis, Dómine, misericórdiam tuam. 
Populus: Et salutáre tuum da nobis.

3. Po chvíli ticha kněz nebo někdo z přisluhujících 
pronáší tato anebo podobná zvolání, končící prosbou: 
Pane (Kriste): Smiluj se nad námi: 
Byls poslán uzdravovat duše, Pane: Smiluj se nad námi. 
Lid: Pane, smiluj se nad námi. 
Kněz: Přišel jsi pozvat hříšníky, Kriste: Smiluj se nad námi. 
Lid: Kriste, smiluj se nad námi. 
Kněz: Sedíš po pravici Otcově a zastáváš se nás, Pane: Smiluj se nad námi. 
Lid: Pane, smiluj se nad námi.

  

Postea sacerdos, vel diaconus, vel alius minister, 
sequentes, vel alias, invocationes cum Kýrie, eléison profert: 
Qui missus es sanáre contrítos corde: Kýrie, eléison. 
Populus respondet: Kýrie, eléison. 
Sacerdos: Qui peccatóres vocáre venísti: Christe, eléison. 
Populus: Christe, eléison. 
Sacerdos: Qui ad déxteram Patris sedes, ad interpellándum pro nobis: Kýrie, eléison. 
Populus: Kýrie, eléison.

Kněz úkon kajícnosti zakončí: 
Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, 
odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.
 
Lid odpoví: Amen.

  

Sequitur absolutio sacerdotis: 
Misereátur nostri omnípotens Deus et, 
dimíssis peccátis nostris, perdúcat nos ad vitam atérnam. 

Populus respondet: Amen.

 

 

Střípky z historických pramenů

Nauka v katechismu

Praktické pro ministranty

 

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.