Evangelium

Apoštol Pavel tvrdí, že evangelium je moc ke spasení pro každého, kdo věří (Řím 1, 16). Hlásání evangelia - dobré zprávy o životě, poselství, smrti a vzkříšení Božího Syna Ježíše - je proto vrcholem bohoslužby slova. Na ně předchozí čtení připravují a k němu směřují. Aby mimořádné postavení evangelia v bohoslužbě slova zvýraznily, používají liturgické knihy pro neevangelní úryvky sloveso "číst", zatímco pro evangelium sloveso "hlásat". Světla, kadidlo, pozdrav - to vše odkazuje na skutečnost, že nyní je to skutečně vzkříšený Ježíš, který mluví ke svému lidu.

Z úcty ke Kristu proto při evangeliu všichni stojí, otočeni celým tělem směrem k ambonu.

Nápěvy pro zpěv evangelií naleznete zde.

Evangelium o nedělních mších

Pro neděle jsou úryvky evangelia rozděleny do tříletého cyklu: první rok se čte převážně z evangelia podle Matouše, druhý rok hlavně z evangelia podle Marka, třetí rok především z evangelia podle Lukáše. 

  1. V liturgickém mezidobí se po druhé neděli (kdy se čte o svatbě v Káni, kde Ježíš poprvé zjevil svou slávu a učedníci v něj uvěřili) čtou postupně úryvky z evangelia připadajícího na daný roční cyklus tak, aby během roku toto evangelium zaznělo pokud možné celé.
  2. Protože adventní doba v sobě spojuje přípravu na Ježíšův druhý příchod na konci věků i na oslavu jeho prvního příchodu o Vánocích, čte se o první neděli adventní Ježíšovo proroctví o završení dějin; o druhé a třetí a neděli zprávy o Janu Křtiteli, neboť on na Ježíšův příchod připravoval; o čtvrté neděli o událostech, které bezprostředně předcházely Ježíšovu narození.
  3. O Vánocích a ve vánoční době jsou evangelia vybrána podle staleté římské římské tradice tak, aby odpovídala svátku, který se slaví.
  4. V době postní se o první neděli čte o Ježíšově čtyřicetidením postu na poušti a pokušení, neboť během postní doby se křesťané snaží boj proti pokušením zintenzivnit. Druhou neděli se čte evangelium o proměnění Páně na hoře, neboť tato událost dělí příběh o Ježíšově putování na dvě části: je zde předobrazeno Ježíšovo oslavení a on se vydává směrem k Jeruzalému a velikonočním událostem, které ho tam čekají. Evangelia třetí, čtvrté a páté neděle na sebe navazují a každý rok mají zvláštní charakter: v ročním cyklu A se jedná o starokřesťanské katecheze ke křtu zachycené v Janově evangeliu (příběh o vodě, která dává život [samařanka], křestním osvícení [slepý od narození] a vzkříšení z mrtvých [Lazar]). V ročním cyklu B jsou to evangelia z Janova podání zaměřená na Kristovo oslavení skrze kříž a zmrtvýchvstání, v ročním cyklu C texty od svatého Lukáše pojednávající o pokání a obrácení. Na "Květnou neděli neboli neděli o utrpení Páně" se čte nejprve evangelium o slavném vzjezdu do Jeruzaléma a potom pašijový příběh.
  5. V prvních třech nedělích velikonočních podávají evangelia zprávu o Ježíšově vzkříšení. O čtvrté neděli se čte z desáté kapitoly Janova evagelia o dobrém pastýři. O páté, šesté a sedmé neděli jsou nabídnuty úryvky z Ježíšovy řeči a modlitby při poslední večeři.

Evangelium o všedních dnech

  1. V prvních devíti týdnech liturgického mezidobí se čtou úryvky z evangelia, které je nestarší, tedy z Markova. V dalších týdnech z evangelií, která na Marka navazovala - z Matouše (10-21 týden) a Lukáše (22-34 týden), který je zařazen na konec mimo jiné proto, že obsahuje Ježíšovu souvislou eschatologickou řeč. Z Matouše a Lukáše se čtou úryvky, které chybí v Markovi, ovšem pokud tito evangelisté podávají něco osobitým způsobem, jsou příběhy či řeči zopakovány.
  2. V adventní době je evangelium nejprve vybíráno tak, aby odpovídalo prvním čtením z proroka Izajáše, od čtvrtka 2. adventního týdne se čtou příběhy o Janu Křtiteli, neboť to byl on, kdo připravoval na Pánův příchod. V posledním týdnu před Vánoci se čte o událostech, které bezprostředně předcházely Ježíšovu narození v Betlémě.
  3. V době vánoční se nejpve čtou evangelia o Ježíšově dětství, dále první kapitola z Janova evangelia o světle, které přišlo na svět, a po slavnosti Zjevení Páně o vybraných událostech z počátku Ježíšovy veřejné činnosti, kterými zjevoval své božství.
  4. V době postní se během prvních tří týdnu čtou evangelia, v nichž se pojednává o tématech postní doby: obrácení, pokání, modlitbě, půstu či almužně. Od čtvrtého týdne se podle nejstarší římské tradice čte evangelium podle Jana. Ve svatém týdnu pak texty o tajemství Ježíšova umučení.
  5. Ve velikonočním oktávu se čtou úryvky o zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše, v ostatních týdnech velikonoční doby úryvky z Janova evangelia - víceméně se tak doplňuje čtení, které začalo v postní době.

 

 

Co říká církev ve svých dokumentech:

    
Předčítání evangelia je vyvrcholením bohoslužby slova. Že je mu třeba prokazovat nejvyšší úctu, učí sama liturgie, protože ho oproti ostatním čtením odlišuje zvláštní poctou: ten, kdo má evangelium předčítat, připravuje se na to požehnáním nebo modlitbou; věřící aklamacemi uznávají a vyznávají, že je mezi nimi přítomen Kristus a že k nim promlouvá, a proto mu naslouchají vstoje; evangeliáři se prokazují zvláštní znamení úcty.
  
Lectio Evangelii culmen constituit liturgiæ verbi. Maximam venerationem illi esse tribuendam, ipsa Liturgia docet, cum eam præ ceteris lectionibus speciali honore insigniat, sive ex parte ministri ad eam annuntiandam deputati et per benedictionem vel orationem sese præparantis; sive ex parte fidelium, qui per acclamationes Christum præsentem sibique loquentem agnoscunt et profitentur, et lectionem ipsam stantes auscultant; sive ex ipsis signis venerationis Evangeliario tributis.

Gesta a slova, která doprovázejí [hlásání evangelia] vyjadřují víru církve, že při hlásání evangelia se především jedná o přítomnost Krista, Mistra, odlesku slávy Otce, moudrosti Boží, naplnění veškerých Písem.

  

Gesta enim et dicta, quae actionem hanc comitantur, fidem exprimunt Ecclesiae, cum in proclamando Evangelio praecipua attingatur praesentia Christi Magistri, splendoris gloriae Patris et sapientiae Dei, omnium Scripturarum plenitudinis.

Ve mši s účastí lidu se čtení přednášejí vždy z ambonu.
  
Lectiones semper ex ambone in celebratione Missae cum populo proferantur.

Hlásání evangelia je vyhrazeno jáhnovi, pokud je přítomen, nebo knězi.

  

Proclamatio Evangelii diacono, si adsit, vel sacerdoti reservatur.

(IGMR 60; PE 19; OLM 16, PE 20)

    


Střípky z historických pramenů

On-line lekcionář

Praktické pro ministranty




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.