Druhé čtení

O nedělích a slavnostech se po žalmu čte ještě druhé čtení a církev tak plní přání Druhého vatikánského koncilu, aby se při bohoslužbách četlo více z Písma (SC 35). Druhé čtení je vždy z novozákonních listů apoštolů nebo ze Zjevení.

  1. V liturgickém mezidobí se čtou listy sv. Pavla a sv. Jakuba. Jednotlivé listy se čtou na pokračování a nemají žádný vztah k prvnímu čtení a evangeliu.
  2. V době adventní jsou texty z listů sv. Pavla, sv. Petra, sv. Jakuba, odpovídají ostatním biblickým čtením a jejich tématem je především očekávání Pánova příchodu.
  3. V době vánoční jsou druhá čtení zvolena podle charakteru neděle či slavnosti a korespondují s ostatními čteními.
  4. Protože mají v době postní první čtení svou vlastní logiku, jsou druhá čtení nejčastěji zvolena tak, aby odpovídala evangeliu a pomáhala pochopit jeho smysl.
  5. V době velikonoční se čte na pokračování z 1. listu sv. Petra, 1. listu sv. Jana nebo z Apokalypsy. List Petrův totiž představuje jakousi pokřestní katechezi, úryvky z ostatních biblických knih byly vybrány pro jejich radostný charakter.

 

Co říká církev ve svých dokumentech:

    
Církev je budována a roste slyšením Božího slova. Podivuhodné skutky, které kdysi vykonal Bůh mnoha způsoby v dějinách spásy, se zpřítomňují tajemným způsobem ve znameních při slavení liturgie. Bůh se vždy znovu ujímá shromáždění věřících, kteří slaví liturgii, aby se jeho slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, a jeho jméno aby bylo velebeno mezi národy.
  
In verbo Dei aedificatur et crescit Ecclesia, et mirabilia, quae multis olim modis Deus in salutis historia patravit, in celebrationis liturgicae signis mystica veritate repraesentantur; rursus vero Deus ipsum adhibet fidelium coetum, qui Liturgiam celebrat, ut eius sermo currat et clarificetur et nomen eius extollatur in gentibus.

Ve mších, v nichž jsou uvedena tři čtení, se mají všechna tři čtení skutečně číst. Jestliže však biskupský sbor z pastoračních důvodů dovolí, aby někde byla čtena pouze dvě,  musí se mezi dvěma prvními vybrat tak, aby nebyl narušen úmysl hlubšího poučení věncích o tajemství spásy. Proto, není-li na jiném místě řečeno jinak, je třeba z prvních dvou čtení dát přednost tomu, které je ve větším souladu s evangeliem, nebo tomu, které podle výše uveděného pokynu víc napomáhá organické katechezi, anebo tomu, jež umožňuje polosouvislé čtení některé knihy.

  

In missis in quibus tres lectiones proponuntur, tres lectiones revera fiant. Attamen, si Conferentia Episcopalis, ob ratione pastorales, permiserit ut alicubi duae tantum lectiones habeantur, electio inter duas priores tali ratione fiat, ne consilium plenius docendi fideles mysterium salutis avacuetur. Quapropter, nisi aliter suo loco caveatur, praeferenda est e duabus prioribus lectionibus ea quae magis harmonice componitur cum Evangelio, vel ea quae, iuxta praedictum consilium, magis adiuvat ad lectionem semicontinuam alicuius libri permittere.

Bohoslužba slova vrcholí čtením evangelia, na něž připravují shromážděný lid jiná čtení v tradičním pořadí, a to přechodem ze Starého zákona k Novému.
  
Lectio Evangelii culmen constituit ipsius liturgiae verbi, ad quod aliae lectiones ordine tradito, scilicet ex Vetere Testamento ad Novum transeunt, coetum congregatum praeparant.

Ve mši s účastí lidu se čtení přednášejí vždy z ambonu.

  

Lectiones semper ex ambone in celebratione Missae cum populo proferantur.

Lektoři předčítají hlasitě, zřetelně i pozorně. Takovýto způsob přednesu napomáhá k správnému sdělení Božího slova. Čtení, převzatá ze schválených vydání, se mohou podle svérázu různých jazyků i zpívat, ovšem tak, aby zpěv nezatlačil do pozadí slova, ale aby je spíše vyzvedl.[...] Zakončení jednotlivých čtení „Slyšeli jsme slovo Boží” může zpívat také někdo jiný než lektor, který pronášel čtení, a všichni odpovídají. Shromážděný lid tak prokazuje úctu Božímu slovu, které přijal s vírou a vděčností.
  
Ipsa proferendi forma lectorum qui elata voce, clare et sapienter legunt ad Dei verbum recte per lectiones coetui communicandum in primis conducit. Lectiones, ex editionibus probatis sumptae, secundum indolem diversarum linguarum, cantari possunt ita tamen ut cantus verba non opprimat, sed potius extollat. [...] In fine lectionum conlusio Verbum Domini cantari potest etiam a cantore qui alius sit ac lector qui lectionem pronuntiavit, omnibus deinde acclamantibus. Hoc modem coetus congregatus honorem tribuit verbo Dei fide et spiritu gratiarum actionis recepto.

(OLM, 7, 13, 16, 18, 79)

   


Střípky z historických pramenů

Lekcionář on-line

Praktické pro lektory

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.