Spojování hodinek a dispens od modlitby hodin

Hlavní stránka / Liturgie hodin / Spojování hodinek a dispens od modlitby hodin

Spojování hodinek mezi sebou

Liturgie hodin je rozvržena tak, aby posvětila celý den a celou noc, a její jednotlivé části je třeba se modlit v odpovídající doby dne. Proto se v zásadě nepředpokládá spojování hodinek krom modlitby se čtením. Tu je možné naopak spojit s jakoukoli jinou hodinkou takto:

  • Úvod (Bože, pospěš mi na pomoc, atd.)
  • Hymnus z následující hodinky (z ranních chval, modlitby uprostřed dne, nebo nešpor)
  • Žalmy z modlitby se čtením
  • Dvě čtení z modlitby se čtením
  • Žalmy z následující hodinky (ranních chval, modlitby uprostřed dne, nebo nešpor)
  • Krátké čtení a zbytek následující hodinky až do konce.

 

Co říká církev ve svých dokumentech:

 
Jestliže se modlitba se čtením říká bezprostředně před jinou částí oficia, může se na začátku modlitby se čtením dát přednost hymnu z následující části oficia; na konci modlitby se čtením se vynechává závěrečná modlitba i zakončení a v následující části se vynechává úvodní verš a Sláva Otci.  

IGLH, 99.

  

Spojování hodinek se mši svatou

Spojovat se mší svatou je možné ranní chvály, modlitbu uprostřed dne a nešpory. Je třeba, aby se nejednalo o soukromé slavení a aby byly mše i liturgie hodin ze stejného oficia (např. není možné mít mši ze soboty spojenou s prvními nedělními nešporami). Struktura takového slavení může být dvojí. A. Jakoby byla daná hodinka přede mší svatou, nebo B. Jakoby byla daná hodinka po mši svaté

Struktura A (je možné použít pro ranní chvály, modlitbu uprostřed dne a nešpory)

  • Vstupní zpěv (může to být hymnus)
  • Znamení kříže a pozdrav kněze
    • Ve všední dny to může být také takto: Úvod z breviáře Bože, pospěš mi na pomoc, atd. a hymnus
  • Žalmy se svými antifonami
  • Sláva na výsostech Bohu (pokud se říká)
  • Vstupní modlitba
  • Bohoslužba slova jako obvykle, místo přímluv je možní použít prosby z ranních chval či přímluvy z nešpor
  • Bohoslužba oběti jako obvykle
  • Svaté přijímání jako obvykle
  • Po přijímání: Simeonovo nebo Mariino kantikum (pokud se jedná o chvály či nešpory)
  • Modlitba po přijímání
  • Požehnání a propuštění

Struktura B (Je možné použít pro modlitbu uprostřed dne a nešpory, nikoli pro ranní chvály)

  • Vstupní obřady mše jako obvykle
  • Bohoslužba slova jako obvykle
  • Bohoslužba oběti jako obvykle
  • Svaté přijímání jako obvykle
  • Modlitba po přijímání
  • Žalmy se svými antifonami
  • Kantikum Panny Marie (pokud se jená o nešpory)
  • Závěrečná modlitba z hodinky
  • Požehnání a propuštění lidu

Co říká církev ve svých dokumentech:

 
Ve zvláštních případech, vyžadují-li to okolnosti, může dojít při veřejném nebo společném slavení k těsnějšímu spojení mezi mší a částí oficia, ovšem jen když mše i tato část jsou z jednoho a téhož oficia, a to podle předpisů, které následují. Je však nutné mít se na pozoru, aby to nebylo, zvláště v neděli, na újmu pastorační činnosti.  

Když ranní chvály, slavené v chóru nebo společně, předcházejí bezprostředně přede mší, mohou začít buď úvodem a hymnem chval, zvláště ve všedních dnech, nebo vstupním zpěvem při příchodu a pozdravením předsedajícího kněze, zvláště ve dnech svátečních. V obojím případě se však vynechává začátek mešních úvodních obřadů. Potom následují žalmy jako obvykle až ke krátkému čtení. Po zpěvu žalmů a po vynechání úkonu kajícnosti a podle vhodnosti i Kyrie se říká podle rubrik Sláva na výsostech Bohu a předsedající kněz se modlí mešní vstupní modlitbu. Potom následuje bohoslužba slova jako obvykle. Přímluvy se modlí způsobem a formou obvyklou ve mši. Ve všedních dnech při ranní mši se však mohou místo obvyklých přímluv říkat ranní prosby z chval. Po svatém přijímání s jeho vlastním zpěvem se zpívá Zachariášovo katikum Pochválen buď Hospodin s jeho antifonou z chval, následuje modlitba po přijímání a ostatní jako obvykle.

 

 Jestliže, pokud to vyžaduje skutečná denní doba, předchází bezprostředně přede mší veřejné slavená modlitba uprostřed dne, totiž dopoledne, v poledne nebo odpoledne, může začít stejně: buď úvodním veršem a hymnem příslušné části oficia, zvláště ve všedních dnech, nebo vstupním zpěvem při příchodu a pozdravením předsedajícího kněze, zvláště ve dnech svátečních. Začátek mešních úvodních obřadů se v obojím případě vynechá. Potom následují žalmy jako obvykle až ke krátkému čtení. Po zpěvu žalmů a vynechání úkonu kajícnosti a podle vhodnosti i Kyrie se říká podle rubrik Sláva na výsostech Bohu a předsedající kněz se modlí mešní vstupní modlitbu. 

 

Když bezprostředně přede mší předcházejí nešpory, spojují se se mší týmž způsobem jako ranní chvály. První nešpory nedělí, slavností nebo svátků Páně připadajících na neděli se však mohou slavit až po skončené mši předchozího dne.

 

Když však modlitba uprostřed dne (tj. dopoledne, v poledne a odpoledne) nebo nešpory následují až po mši, slaví se mše jako obvykle až do modlitby po přijímání včetně. Po přednesené modlitbě po přijímání hned začínají žalmy. V modlitbě uprostřed dne se po skončení žalmů vynechá krátké čtení, říká se závěrečná modlitba a následuje propuštění jako ve mši. V nešporách se po skončení žalmů vynechá čtení, připojí se kantikum Panny Marie Velebí má duše Hospodina s jeho antifonou, vynechají se prosby i modlitba Páně, říká se závěrečná modlitba a následuje požehnání lidu.

 

IGLH, 93-97

 

Dispens od liturgie hodin

Modlit se liturgii hodin není v první řadě povinnost, ale výsada. Protože to je ale také povinnost, která v některých případech může být značně tíživá, umožňuje církev z důvodu slavení jiné liturgie nebo náročné pastorační práce některé části liturgie hodin vynechat (přičemž by se kromě mimořádně závažných situací nemělo jednat o vynechání ranních chvál a nešpor, které představují pilíře liturgie hodin).

V některých případech je částí liturgi hodin přímo předepsáno (např. na zelený čtvrtek a velký pátek se vynechávají nešpory, o slavnosti zmrtvýchvstání Páně se vynechává modlitba se čtením, aj.) – neboť tyto části liturgie hodin jsou vždy nahrazeny společnou liturgií (mší svatou, obřady velkého pátku, velikonoční vigilií). Toto pravidlo reflektuje starověkou skutečnost, kdy ještě nebyla každodenní mše, ale věřící se scházeli několikrát denně ke společné liturgii hodin. A pokud se v době obvyklé pro liturgii hodin konala mimořádně eucharistie (např. večer zeleného čtvrtku), liturgie hodin se vynechala, neboť zdvojovat liturgické slavení nebylo pro tehdejší křesťany myslitelné.

Zde jsou jednotlivá pravidla týkající se dispensu od breviáře:

1. Trvalé vynechání nějaké části liturgie hodin či její nahrazení jinou modlitbou či pobožností (např. růžencem) je možné, ale musí být schváleno ordinářem.
2. Vynechání části nějaké části liturgie hodin kvůli dovolené, cestování, stavařské či úřednické práci, ale také třeba kvůli studiu možné není.
3. Vynechání části liturgie hodin kvůli nemoci nebo pastorační práci a únavy, která z této pastorace pramení, možné je a je to ponecháno na vlastním svědomí.
4. Vynechání kvůli mimořádnému slavení liturgie (tím se myslí binace či trinace eucharistie nebo několikahodinové slavení svátostné liturgie smíření) je možné, neboť jedno slavení liturgie je v tom případě nahrazeno slavením liturgie jiné. Úsudek je ponechán na vlastním svědomí.
5. V případě vynechávání nějaké hodinky (např. kvůli několika nedělním mším) je možné do následující hodinky vložit alespoň žalmy.  

Co říká církev ve svých dokumentech:

 
Vlastní ordinář kněze nebo jáhna jej může ze spravedlivého a závažného důvodu dispensovat od recitace celého nebo části Božského oficia nebo je dovolit jeho záměnu za jiný úkon zbožnosti.  Ordinarius proprius sacerdotis vel diaconi potest ex iusta causa aut gravi, si casus ferat, eumdem dispensare, ex parte vel in toto, a recitatione Divini Officii, vel eidem commutationem concedere in alium pietatis actum. 

Vynechání celého Božského oficia nebo jeho části z důvodu lenosti nebo nikoli nezbytného odpočinku není dovoleno. Vzhledem k závažnosti materie představuje totiž pohrdání povinností služby a církevním zákonem.

Ommisio sive totalis sive partialis Divini Officii merae pigritiae vel non necessariae relaxationis causa, non est licita, quinimmo est despectio, pro pondere materiae gravis, officii ministerialis et positivae legis Ecclesiae.

Vynechání ranních chval či nešpor může být omluveno pouze velmi závažným důvodem.

Ratio excusans a recitatione Laudum vel Vesperarum esse potest tantum causa gravioris momenti.

Jestliže kněz v jednom dni musí sloužit více mší svatých, nebo zpovídat několik hodin a je z toho unaven, může to s klidným svědomím považovat za legitimní důvod, aby vynechal některou přiměřenou část Božského oficia.

Si sacerdos in eadem die pluries sanctam Missam celebrare vel per plures horas sacramentales confessiones habere debet, et exinde fatigatur, potest traquilla concientia censere sibi suppetere legitimam causam pro ommitenda aliqua proportionata Divini Officii.

Za vážnou příčinu je možné považovat nemoc, pastorační službu, vykonávání skutků lásky nebo únavu; ne však malé nepohodlí.

[...] causam gravem, sive infirmae valetudinis sive pastoralis ministerii sive caritatis exercendae sive fatigationis, non autem leve incommodum.

Ten, kdo penzum služby vykonává dobrovolně a snaží se horlivě chválit Stvořitele veškerenstva, může po hymnu příslušné hodinky vsunout alespoň žalmy z hodinky vynechané a modlitbu dokončit pouze s jedním krátkým čtením a jednou orací.

Qui libenter pensum servitutis persolvit et laudes Creatori universorum alacriter confiteri satagit, potest post hymnum Horae competentis saltem psalmodiam Horae praetermissae recuperare et sub una lectione brevi et oratione concludere.

Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (2001).

 

 

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.