Neděle a liturgický týden

Hlavní stránka / Liturgický čas / Neděle a liturgicky týden

Teologie neděle

Kristova církev se již ode dne letnic, po sestoupení Ducha svatého, bez přestání scházela, aby slavila velikonoční tajemství v den nazývaný na památku Pánova zmrtvýchvstání „Dominica“ – den Páně. Při tomto nedělním shromáždění církev čte, co se v Písmu svatém vztahuje na Krista a slaví eucharistii na památku smrti a zmrtvýchvstání Páně, dokud on nepřijde.

Věřící jsou povinni shromáždit se, aby slyšeli Boží slovo a měli účast na eucharistii. Tak slaví památku utrpení, zmrtvýchvstání a slávy Pána Ježíše a vzdávají díky Bohu, který nám „daroval nový život, takže máme skutečnou naději, když Ježíš Kristus už vstal z mrtvých“ (1 Petr 1,3). Proto je den Páně prvotní sváteční den, který je třeba předkládat zbožnosti věřících a vštěpovat do jejich vědomí tak, aby se stal i dnem radosti a pracovního klidu.

Pro svůj mimořádný význam ustupuje neděle jedině slavnostem a svátkům Páně. Neděle adventní, postní a velikonoční mají ovšem přednost i před svátky Páně a před kteroukoli slavností.

Neboť den Páně je základ a jádro celého liturgického roku.

(Dokumenty: Sacrosanctum concilium, č. 106; Všeobecná ustanovení o liturgickému roku
a o kalendáři, č. 5,  Direktář pro slavení neděle za nepřítomnosti kněze, č. 1)

Liturgická specifika slavení neděle

  • Podle židovského zvyku začíná nikoli půlnocí (jako ostatní dny), ale předcházejícím večerem.
  • První liturgickou modlitbou jsou "první nedělní nešpory".
  • Modlitba se čtením se může slavit jako vigilie se zpěvem kantik a čtením evangelia o vzkříšení. 
  • Antifona k Zachariášovu kantiku a ke kantiku Panny Marie odpovídá evangeliu hlásanému ve mši. 
  • V modlitbě se čtením se přidává starokřesťanský chvalozpěv Te Deum, ve mši podobný zpěv Gloria in excelsis, ve mši se navíc recituje vyznání víry. 
  • Abychom se více sytili Božím slovem, je ve mši navíc druhé čtení. 
  • V eucharistické modlitbě je specifická preface, která lépe vyjadřuje povahu neděle (pro neděle v mezidobí; 1. nebo 2. postní, aj.)
  • Na památku Kristova zmrtvýchvstání se při modlitbě se neklečí, ale stojí (například při litaniích). 
  • V neděli se nikdy nepostíme (ani v postní době - napatří mezi "40 dní").

Ukázky typických nedělních liturgických textů

Žalm 118

Nezemřu ale budu žít * a vypravovat o Hospodinových činech. 
Kámen, který stavitelé zavrhli, * stal se kvádrem nárožním.
Hospodinovým řízením se tak stalo, * je to podivuhodné v našich očích.
Toto je den, který učinil Hospodin, * jásejme a radujme se z něho. 

Každou neděli ráno (sudé týdny) nebo v poledne (liché týdny) církev zpívá píseň radosti ze záchrany. V níž vyznáváme, že ten kámen, který stavitelé odhodili, ale ze kterého se stal kvádr nárožní, je vzkříšený Kristus (Sk 4,11), který žije a bude žít. A proto je neděle par excellence dnem, který učinil Hospodin, 

Kantikum Flp 2,6-11

Ponížil se a byl poslušný až k smrti, * a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh vyvýšil * a dal mu jméno nad každé jiné jméno.

Každou sobotu večer, na začátek neděle, zpívá církev toto kantikum, v němž se svatým Pavlem vyznává víru v Krista ukřižovaného a vzkříšeného.

Žalm 110

Hospodin řekl mému Pánu:
seď po mé pravici, 
ode dne zrození je ti určeno vládnout
ty jsi kněz navěky podle Melchisedechova řádu. 

Píseň, která vyznává vzkříšeného Krista jako Pána nad světem a našeho krále a kněze, církev zpívá každou neděli večer. 

Preface pro neděle v mezidobí

Ty nám dáváš téhož životodárného Ducha,
skrze něhož jsi Krista vzkřísil z mrtvých;
v něm i máme naději,
že i my z mrtvých vstaneme.

Píseň chvály a díků za sktečnost vzkříšení, která otevírá eucharistickou modlitbu (Preface 6. pro neděle v mezidobí).

Ostatní dny týdne 

Ostatní dny rozlévají milost neděle, do celého týdne, takže se každý den stává "dnem Páně". Specifickou povahu mají ale pouze dva dny v týdnu, pátek a sobota. 

Pátek

Připomíná Kristovo ukřižování a smrt a díky tomu nás zvláštním způsobem vede k k obrácení a smíření s Bohem. 

 
Smiluj se nade mnou, Bože pro své milosrdenství, * pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně ze mně smyj mou vinu * a očisť mě od mého hříchu. 

První žalm ranní modlitby každého pátku je kající prosbou o odpuštění hříchů. (Žl 51)

 
Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine, abych byl živ, jak jsi slíbil.
Vysvoboď mne od mách nepřátel, můj Bože. 
Muž bolesti byl opovržený, opuštěný od lidí, znalý utrpení.
Dělí se o můj oděv, losují o můj šat.
Hospodine, má spáso, zachraň mne z rukou nepřátel. 

Antifony k žalmům z modlitby uprostřed dne nás sjednocují s Kristem, který pro nás trpěl na kříži. 

 
Pane Ježíši Kriste, tys uvedl kajícího zločince z potupného kříže do svého království...
Bože, dej, ať správně chápeme, že kříž už není potupou a hanbou...
Bože, svatý Otče, tys poslal svého Syna Ježíše Krista, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil...
Všemohoucí a milosrdný Bože, tys neušetřil vlastního Syna, ale vydals ho za nás za všechny...

Večerní chvály končí modlitbou, v níž vždy vyznáváme tajemství Kristova kříže. 

 

Sobota

Každou sobotu liturgického mezidobí, na kterou nepřipadá žádná slavnost, svátek nebo závazná památka, se může slavit památka Panny Marie. 

Prosíme tě, Bože... abychom... pod ochranou blahoslavené Panny Marie bezpečně došli k tobě. 

I sobotní feriální oficium se ve svých textech zmiňuje o Panně Marii.

 

Hymnus večerních chval a rekapitulace stvoření 

Vzkříšení Ježíše se uskutečnilo "první den po sobotě", v neděli. Neděle je tak prvním a osmým dnem týdne. Neděle je také "novým stvořením": v Ježíši Bůh obnovil (rekapituloval) všechno. Také křesťané jsou díky svému křtu novým stvořením a v nešporách si jednotlivé etapy prvního stvoření světa připomínají. Protože se ale jedná o liturgickou modlitbou, nejde ze o pouhou vzpomínku, ale o naplnění prvního stvoření a jeho proměněnu v Kristu.
 

Neděle - den první (dominica)

Tu Bůh řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od temnoty. Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro – den první. (Gn 1,3-5)

Ó, Tvůrce světa předobrý, 
tys ustanovil denní řád 
a proudy světla rozhodil, 
když světu základy jsi klad,
 
a spojils ráno s večerem 
a dnem tu dobu nazýváš; 
hle, padá temné noci stín – 
slyš prosbu, vyslyš nářek náš.
 
(Lucis Creator optimepřipisován sv. Řehoři Velikému, 6. stol.)
 

Pondělí - den druhý (feria II)

Bůh řekl: „Ať je obloha uprostřed vod, ať odděluje jedny vody od druhých!“ A stalo se tak. Bůh udělal oblohu, která oddělila vody pod oblohou od vod nad oblohou. Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo jitro – den druhý. (Gn 1,6-8)

Když, Tvůrce nebes nezměrný, 
jsi dělil vodní prameny, 
by neslily se v mocnou hráz, 
oblohu vodám zbudovals.
 
Dals místo proudům nebeským 
a břehy tokům pozemským, 
by voda oheň chladila 
a souši nerozrušila.
 
(Immensae caeli conditor - připisován sv. Řehoři Velikému, 6. stol.)
 

Úterý - den třetí (feria III)

Bůh řekl: „Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukáže se souš!“ A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh řekl: „Ať vydá země zeleň, semenotvorné rostliny a ovocné stromy, které plodí na zemi ovoce nejrůznějšího druhu, s jádry uvnitř!“ A stalo se tak. Tu země vydala zeleň, semenotvorné rostliny nejrůznějších druhů a stromy nesoucí ovoce s jádry uvnitř, nejrůznějšího druhu. A Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den třetí. (Gn 1,9-13)

Ty, Tvůrce země nesmírný, 
vynořiv půdu z hlubiny 
nad hladinu vod neklidnou, 
dal jsi nám zemi nehybnou.
 
By plodíc dobré plodiny, 
poseta květy pestrými, 
zároveň nesla hojnou žeň 
a pastvu milou tvorům všem.
 
(Telluris ingens conditor - připisován sv. Řehoři Velikému, 6. stol.)
 

Středa - den čtvrtý (feria IV)

Bůh řekl: „Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddělovaly den od noci a byly jako znamení, ať (označují) údobí, dny a roky. Ať jsou svítilnami na nebeské obloze a osvětlují zemi!“ A stalo se tak. Bůh udělal dvě velké svítilny: svítilnu větší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby svítily na zem, vládly dni a noci a oddělovaly světlo od temnoty. Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den čtvrtý. (Gn 1,14-19)

Přesvatý Bože nebeský, 
ty jasné pláně blankytu 
žhavými zdobíš paprsky, 
je barvíš nachem úsvitu.
 
A čtvrtého dne rozžíháš 
sluneční kolo v jeden plam, 
pevný řád luně ukládáš 
a dráhy bludným kometám. 
 
(Caeli Deus sanctissime - připisován sv. Řehoři Velikému, 6. stol.)
 

Čtvrtek - den pátý (feria V)

Bůh řekl: „Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!“ Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se a naplňte vodu v mořích a ptactvo ať se množí na zemi!“ Nastal večer, nastalo jitro – den pátý. (Gn 1,20-23)

Všemocný Bože, ty jsi rod 
všech živočichů vzešlých z vod, 
navrátil zčásti do hlubin 
a zčásti zvedl do výšin.
 
Ty dolní noříš v chladnou tůň, 
ty horní zvedáš k nebesům, 
ať různá místa naplní, 
ač z téhož zdroje zrozeni.
 
(Magnae Deus potentiae - připisován sv. Řehoři Velikému, 6. stol.)
 

Pátek - den šestý (feria VI)

Bůh řekl: „Ať vydá země živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůznějšího druhu.“ A stalo se tak. (...) Bůh viděl, že je to dobré. Potom Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi.“ Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, jak obraz Boží ho stvořil, stvořil je jako muže a ženu. (...) Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den šestý. (Gn 1,24-31)

Když, Bože, lidi ztvárňuješ, 
řád vkládáš v dílo stvoření, 
poroučíš hlíně vydat zvěř 
se všemi plazy na zemi.
 
I statná těla zvířat těch, 
jež na tvůj rozkaz oživla, 
by podle řádu v dobách všech 
člověku věrně sloužila.
 
(Plasmator hominis Deus - připisován sv. Řehoři Velikému, 6. stol.)

 

 

 

Střípky z historických pramenů

Výklady nedělních modliteb

Nauka v katechismu




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.