Liturgické mezidobí

 


základní význampraktické informacebiblická čteníslavnosti a svátky Páně

výklad orací liturgického mezidobí


 

Základní význam liturgického mezidobí

Mimo liturgické doby, které mají svůj vlastní ráz, zbývá v ročním okruhu ještě 33 nebo 34 týdnů, kdy se tajemství Kristova života a poslání neoslavuje z určitého hlediska, nýbrž spíše v celé jeho plnosti. Zvláště to platí o nedělích. Toto období se nazývá liturgické mezidobí.

Liturgické mezidobí začíná v pondělí po neděli následující po 6. lednu a trvá až do úterý před začátkem doby postní. Znovu začíná v pondělí po neděli Seslání Ducha svatého a končí před 1. nešporami 1. neděle adventní. Podle tohoto uspořádání se užívá liturgických textů uvedených pro neděle i všední dny tohoto období v misálu a v breviáři.

(Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a o kalendáři, č. 43-44)

Praktické informace

  • Používá se zelená liturgická barva, o slavnostech a svátcích Páně barva bílá (IGMR, č. 346).
  • V neděli se závazně berou liturgické texty připadající na neděli.
  • Ve všední den je možné zvolit formulář z předcházející neděle nebo jakékoli jiné neděle mezidobí, nezávazné památky, světce z martyrologie, za různé potřeby (včetně za zemřelé) nebo votivní. Vždy je možné vzít pouze vstupní modlitbu. Lekce ke mši mají být pokud možno ze dne.  (IGMR, č. 355 a 363)
  • O sobotách, na které nepřipadá závazná památka, svátek nebo slavnost, je možné brát texty ze sobotní památky Panny Marie. 
  • Ve všední dny se může místo 2. čtení v modlitbě se čtením konat souvislé čtení z díla některého Otce, které by bylo v souladu s biblickou a liturgickou myšlenkou (IGLH, č. 250).

Biblická čtení v liturgickém mezidobí

Neděle

Evangelia. Na druhou neděli v mezidobí se evangelium vrací ještě k událostem, kterými Ježíš zjevoval své božství, tradiční perikopou o svatbě v Káně a dvěma jinými rovněž z evangelia podle Jana. Od třetí neděle začíná polosouvislé čtení tří synoptických evangelií. Výběr perikop je uspořádán tak, aby při líčení života a kázání Páně vynikla charakteristika každého evangelia.Kromě toho tímto způsobem dochází k určité harmonii mezi evangeliem a liturgickým rokem. Po Zjevení Páně se čte o začátku Kristova kázání, což velmi dobře navazuje na křest a události z počátku jeho veřejné činnosti. Na konci liturgického roku se pak nenásilně dojde k eschatologickým textům (tématu vlastnímu posledním nedělím roku), neboť kapitoly evangelií, která předcházejí vyprávění o umučení, pojednávají o tomto tématu dost obsáhle. V cyklu B se po 16. neděli vsouvají čtení ze 6. kapitoly evangelia podle Jana („řeč o chlebě života"). Toto vsunutí je přirozené, protože rozmnožení chlebů u Jana je totéž, o němž vypravuje Marek. V cyklu C je před první text (3. neděle) zařazen prolog Lukášova evangelia, který překrásně vystihuje úmysl autora a nikde jinde by se nečetl.

První čtení byla vybrána tak, aby měla vztah k evangelijním perikopám, aby nebyla přílišná rozdílnost mezi čteními jednotlivých mší a zvláště aby vynikla jednota Starého i Nového zákona. Vztah mezi jednotlivými čteními téže mše ukazuje pečlivý výběr nadpisů před každou lekcí. Výběr byl, pokud možno, dělán tak, aby čtení byla krátká a snadná. Přihlíželo se též k tomu, aby se o nedělích četlo co nejvíce důležitých textů Starého zákona; je však důležité, že se tak otvírá poklad Božího slova, aby všichni, kdo se účastní nedělní mše, poznali téměř všechny hlavní části Starého zákona.

Jako epištoly se čtou polosouvisle Pavlovy listy a list Jakubův (listy Petrovy a Janovy se čtou v době velikonoční a vánoční). První list Korinťanům je pro svou délku a různost obsahu rozdělen do všech tří ročních cyklů, vždy na začátku liturgického mezidobí. Podobně byl na dvě části rozdělen list Židům: první se čte v cyklu B, druhá v cyklu C. Byly vybrány úryvky velmi krátké a ne příliš těžké, aby jim věřící rozuměli. Rozdělení epištol o nedělích liturgického mezidobí pro všechny tři roční cykly ukazuje přehledná tabulka na začátku nedělního lekcionáře.

Slavnosti Páne v liturgickém mezidobí

O slavnostech Nejsvětější Trojice, Těla a krve Páně a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jsou vybrány texty, které vystihují jejich hlavní myšlenky.

Čtení 34. (poslední) neděle v mezidobí oslavují Krista, Krále všeho tvorstva. Jeho království bylo předobrazně naznačeno v králi Davidovi, prohlášeno při poníženích umučení a kříže. Vládne v církvi a přijde znovu na konci věků.

Všední dny

Evangelia jsou rozdělena tak, že se nejprve čte z evangelia podle Marka (1.-9. týden), potom podle Matouše (10.-21. týden) a nakonec podle Lukáše (22.-34. týden). Z evangelia podle Marka se čte prvních 12 kapitol, kromě dvou perikop ze 6. kapitoly, které jsou zařazeny na konci doby vánoční. Z evangelií podle Matouše a podle Lukáše se čte všechno to, co chybí v evangeliu podle Marka. Podávají-li evangelisté některé části svým osobitým a poněkud odlišným způsobem anebo pokud je to nutné k pochopení souvislosti evangelia, čtou se takové texty dvakrát nebo i třikrát. V evangeliu podle Lukáše je uvedena celá eschatologická řeč, a proto se toto evangelium čte na konci liturgického roku. 

První čtení jsou vybrána tak, aby se četlo střídavě ze Starého i Nového zákona; vždy několik týdnů z jednoho a potom z druhého, podle délky knihy, v níž se právě čte. Z knih Nového zákona se čtou dosti dlouhé úseky, aby byla podána podstatná část jednotlivých epištol. Ze Starého zákona mohly být vybrány pouze některé části, které vystihují, pokud možno, charakter jednotlivých knih. Historické texty byly vybrány tak, aby byl podán přehled dějin spásy před vtělením Páně. Příliš dlouhá vyprávění nemohla být zařazena, proto byly někdy určité verše vynechány, a tak bylo čtení zkráceno. Někdy je náboženský smysl historické události objasněn některým textem z rozjímavých (sapienciálních) knih, který je zatažen na začátek nebo na konec určité historické série. Ve feriálním lekcionáři jsou zastoupeny skoro všechny knihy Starého zákona. Jsou vynechány pouze nejkratší knihy prorocké (Abdiáš, Sofoniáš) a básnická kniha Píseň písní. Z poučných vyprávění, která pro pochopení vyžadují delší čtení, se čtou knihy Tobiáš a Rút. Ostatní z nich (Ester, Judit) se zde vynechávají a čtou se z nich úryvky o nedělích nebo feriích jiných liturgických dob. Na konci liturgického roku se čtou knihy, které odpovídají eschatologickému charakteru tohoto období, tj. Daniel a Zjevení svatého Jana.

(Úvod k mešnímu lekcionáři, č. 103-110)

Slavnosti a svátky Páně v liturgickém mezidobí 

V liturgickém mezidobí se slaví následující slavnosti a svátky Páně: 

(Pozn: Svátky jsou zařazeny v sanktorálu na příslušném místě, slavnosti na konci temporálu)

 

Svátek Uvedení Páně do chrámu (2. února)

Slavnost Zvěstování Páně (25. března; ačkoli nespadá do liturgického mezidobí)

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého; není zapsán do českého kalendáře)

Slavnost Nejsvětější Trojice (neděle po slavnosti Seslání Ducha svatého)

Slavnost Těla a Krve Páně (čtvrtek slavnosti Nejsvětější Trojice)

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (pátek po 2. neděli po Seslání Ducha svatého)

Svátek Proměnění Páně (6. srpna)

Svátek Povýšení svatého Kříže (14. září)

Svátek Posvěcení lateránské baziliky (9. listopadu)

Slavnost Ježíše Krista Krále (poslední neděle liturgického mezidobí)

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.