Doba vánoční

 


základní význampraktické informaceelogium • teologie Vánoccomites christibiblická čtení

historie vánočních svátků • misál pro dobu vánoční


 

Základní význam doby vánoční

Hned po každoročním slavení velikonočního tajemství je v církvi nejstarobylejší vzpomínka a oslava narození Páně a prvních událostí zjevujících jeho božství; a to se koná v době vánoční. Doba vánoční trvá od I. nešpor Narození Páně do neděle po Zjevení Páně, tj. po 6. lednu.

Mešních textů z vigilie Narození Páně se užívá večer 24. prosince buď před I. nešporami, anebo po nich. V den Narození Páně se podle dávné římské tradice může slavit mše třikrát; a to v noci, za svítání a ve dne. Narození Páně má takto uspořádaný oktáv: na neděli v oktávu Narození Páně anebo, není-li v oktávu neděle, 30. prosince připadá svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa; 26. prosince je svátek svatého Štěpána, prvomučedníka; 27. prosince je svátek svatého Jana, apoštola a evangelisty; 28. prosince je svátek svatých Mláďátek; 29., 30., a 31. prosince jsou dny v oktávu; 1. ledna je poslední den oktávu Narození Páně, koná se slavnost Matky Boží, Panny Marie a zároveň se připomíná, že Kristus dostal jméno Ježíš. Neděle připadající od 2. do 5. ledna je 2. neděle po Narození Páně. Zjevem Páně se slaví 6. ledna; tam, kde tato slavnost není předepsána jako zasvěcený svátek, může se přesunout na neděli od 2. do 8. ledna. V neděli po 6. lednu je svátek Křtu Páně.

(Všeobecná ustanovení o liturgickém roce a kalendáři, č. 32-38)

Praktické informace

  • Používá se bílá liturgická barva (IGMR, č. 346).
  • O slavnosti Narození Páně je možné slavit tři mše, avšak pouze v odpovídající dobu: v noci, za svítání a ve dne. Čtvrtou mší je vigilie slavená 24. prosince buď před prvními nešporami, nebo po nich (NUALC, č. 34; IGMR, č. 204).
  • V noci Narození Páně je vhodné slavit přede mší slavnostní vigilii modlitbou se čtením: Po čteních nebo evangeliu z prodloužené vigilie na místo Te Deum z modlitby se čtením následuje hned Gloria in excelsis ze mše, vstupní modlitba a bohoslužba slova (vynechávají se ostatní vstupní obřady). Kdo jsou takto slavené vigilii přítomni, neříkají modlitbu před spaním (IGLH, č. 215). 
  • Před půlnoční mší svatou nebo ve spojení s jiným oficiem je možné slavnostním způsobem zpívat ohlášení slavnosti Narození Páně z Římského martyrologia (Elogium in Nativitate Domini; Martyrologium Romanum, ed. 2004, str. 71-74).
  • Na půlnoční mši nesmí navazovat ranní chvály.
  • O všech mších slavnosti Narození Páně se při vyznání víry při slovech "skrze Ducha svatého..." pokleká (IGMR, č. 137). 
  • V oktávu vánočním se ve mši zpívá Gloria in excelsis a v modlitbě se čtením Te Deum
  • V prvních dnech oktávu vánočního se mše a celé oficium bere ze svátků svatých v sanktorálu; pouze nešpory jsou z oktávu v temporálu. 
  • V době vánoční není možné použít texty pro mše spojené s určitými obřady nebo votivní mše. Ve všední dny mimo oktáv Narození Páně je možné tyto texty použít pouze pokud to duchovní správce kostela nebo kněz, který slaví mši, uzná za opravdu potřebné nebo pastoračně užitečné (IGRM, č. 376).

Elogium in Nativitate Domini

Octavo Kalendas Ianuarii, Luna ....
Innumeris transactis saeculis a creatione mundi, quando in principio Deus creavit caelum et terram, et hominem formavit ad imaginem suam;
permultis etiam saeculis ex quo post diluvium Altissimus in nubibus arcum posuerat signum foederis et pacis;
a migratione Abrahae, patris nostri in fide, de Ur Chaldaeorum saeculo vigesimo primo;
ab egressu populi Israël de Aegypto, Moyse duce, saeculo decimo tertio;
ab unctione David in regem anno circiter millesimo;
hebdomada sexagesima quinta iuxta Danielis prophetiam;
Olympiade centesima nonagesima quinta;
ab Urbe condita anno septingentesimo quinquagesimo secundo;
anno imperii Caesaris Octaviani Augusti quadragesimo secundo,
toto orbe in pace composito, Iesus Christus, aeternus Deus aeternique Patris Filius, mundum volens adventu suo piissimo consecrare, de Spiritu Sancto conceptus novemque post conceptionem decursis mensibus in Bethlehem Iudae nascitur ex Maria Virgine factus homo.
Nativitas Domini nostri Iesu Christi secundum carnem!
 
25. prosinec. ... den lunárního měsíce.
Když uplynuly nespočetné věky od stvoření světa, kdy na počátku stvořil Bůh nebe a zemi a člověka utvořil jako svůj obraz;
když též přešla staletí od okamžiku, kdy Nejvyšší po potopě umístil duhu na nebesa jako znamení smlouvy a míru;
v jednadvacátém století od odchodu Abraháma, našeho otce ve víře, z chaldejského Uru;
ve třináctém století od vyjití Izraelského lidu z Egypta pod vedením Mojžíše;
asi tisíc roků od pomazání Davida na krále;
pětašedesátého týdne podle Danielova proroctví;
v roce sto devadesáté čtvrté olympiády;
sedm set padesát dva roků od založení města Říma;
ve dvaačtyřicátém roce vlády císaře Oktaviána Augusta;
když na celém světě panoval pokoj:
Ježíš Kristus, věčný Bůh a Syn věčného Otce, toužící posvětit celý svět svým příchodem, počat z Ducha Svatého,
když uplynulo devět měsíců od jeho početí, narodil se z Panny Marie v judském Betlémě a stal se člověkem.
Narození našeho Pána Ježíše Krista podle těla!

Teologie Vánoc a mešní preface

Jedním z velmi důležitých okamžiků eucharistické modlitby ve mši svaté jsou preface. Kromě toho, že jsou ryzí chválou Boha, vždy poetickým a hlubokým způsobem vypovídají smyslu liturgické památky, doby, nebo slavnosti, kterou prožíváme.

Preface 1. o Narození Páně Preface 2. o Narození Páně Preface 3. o Narození Páně
Neboť tvé Slovo se stalo člověkem,
a skrze ně nám nově zazářilo tvé světlo
a jako nikdy předtím zjevila se tvá sláva:
Když vidíme tvého narozeného Syna,
vidíme tebe, Bože neviditelný,
a jsme uchváceni láskou k tobě.
 
Neboť (dnes) slavíme veliké tajemství:
Ty ses nám zjevil, neviditelný Bože,
skrze své věčné Slovo, které se stalo člověkem.
Poslals ho mezi nás,
aby vystavěl, co bylo zbořeno,
aby přivedl zbloudilé k tobě,
aby v něm všechno našlo plnost a jednotu.
Neboť jeho příchod
nám navždycky otevřel cestu k tobě:
Tvé věčné Slovo přijalo naši slabost,
tvůj Syn se stal jedním z nás;
naše lidství vstoupilo do tvé slávy
a náš smrtelný život se stal nesmrtelným.
 

Všechny tři preface „o Narození Páně“ mají svůj původ v 5. století: první a třetí jsou založeny na prefacích z nejstarší sbírky římských mešních textů, tzv. Veronského sakramentáře; druhá je přepracovaným kázáním sv. papeže Lva Velikého.

Vánoce jsou velikým tajemstvím (mysterium) vtělení Slova. Díky tomu, že lidská slabost byla přijata Slovem, dostává křesťanský pojem svátosti (mysterium/sacramentum) svůj smysl jako jednota neviditelné Boží milosti a viditelné skutečnosti: neviditelný Bůh (invisibilis in suis) se zjevil a stal viditelným (visibilis apparuit in nobis); Slovo věčné, zplozené před časem (ante tempora genitus) se jako smrtelný člověk zrodilo v čase (esse copit in tempore).

Vánoce znamenají vylití světla Boží slávy do světa, takže vše je obnoveno, nachází svou plnost a jednotu a co bylo kdysi zbořeno je opět vystavěno. Světlo Vánoc, které přichází uprostřed nejdelší noci v roce, je proroctvím o jiné noci: „o které je psáno noc jako den se rozjasní a noc je mým světlem, ve všech mých temnostech“. Tehdy bude plnost, jednota a obnova dovršena.

Svátost křesťanských Vánoc (mysterium) spočívá v podivuhodné výměně (commercium), ve viditelném slavení bohoslužeb a neviditelných divech: když vzpomínáme, že Boží Syn neměl, kam by hlavu sloužil, je zbloudilý člověk nalezen pro nebeské království; když se radujeme, že Bůh se stal člověkem, lidství vstupuje do Boží slávy; když vyznáváme, že Bůh na sebe vzal smrtelné tělo, smrtelný život se stává nesmrtelným.

Viditelným způsobem slavit Vánoce není nic jiného, než být uchváceni neviditelnou láskou.

Vánoční oktáv a Comites Christi

Prosincové svátky svatých jsou natolik starobylé, že je "nepřebil" ani oktáv Narození Páně, který se rozvinul později. Ve 4. století se v Sýrii slavilo 25. Narození Páně, 26. sv. Štěpána, 27. sv. Petra a Pavla, 28. sv. Jana a Jakuba. V 6. stol. v Africe: 25. Narození Páně, 26. sv. Štěpána, 27. sv. Jana a Jakuba, 28. sv. Mláďátka.

Ve středověku se svatým připomínaným po Narození Páně začalo říkat "Comites Christi" - družina narozeného Krista. Na východních ikonách je narozený Ježíšek zabalen nikoli do plen, ale do pohřebních rouch, a uložen nikoli jestí, ale do rakvičky. To proto, aby vyniklo, že se narodil, aby za nás zemřel. Jeho družina jej následuje mučednictvím dobrovolným a naplněným (Štěpán), dobrovolným a nenaplněným (Jan) a nedobrovolným a naplněným (Mláďátka). 

V současné liturgii je slavení zharmoninováno tak, že se některé prvky berou ze svatých (formulář, lekce, většina oficia) a jiné z oktávu (preface, nešpory). 

  • Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, jehož narození nám přineslo spásu, a povzbuzuješ nás příkladem svatého Štěpána, abychom se k tvému Synu statečně hlásili; děkujeme ti za to a prosíme tě: dej, ať se na nás dílo tvého milosrdenství naplní.
  • Bože, náš nebeský Otče, dej, ať tvůj jednorozený Syn, věčné Slovo, o němž kázal svatý apoštol Jan, stále přichází k nám a přebývá v nás působením svátosti slavené na jeho památku.
  • Narození tvého Syna přineslo, Bože, věčnou spásu i betlémským dětem, které ještě nebyly schopny vyznat víru svými ústy; prosíme tě, ať setkání s ním ve svátosti přinese hojnost spasitelné milosti také nám, kteří jsme ho dnes s vírou přijali.

Biblická čtení v době vánoční 

Pro jednotlivé svátky doby Vánoční jsou vybrána čtení tak, aby odpovídala tématu svátků. Ve všední dny se na pokračování čte 1. list Janův, který mluví o tajemství vtělení: "co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, čeho jsme se svýma rukama dotýkali: Slovo života" (1 Jan 1,1). Evangelia vypovídají o počátcích Kristova života: příběhy dětství, tajemství světla, zahájení veřejného života. 

Pro vigilii a tři mše o slavnosti Narození Páně jsou lekce prorocké i ostatní vybrány tak, aby odpovídaly římské tradici. V neděli v oktávu Narození Páně, na svátek Svaté Rodiny, mluví evangelium o Ježíšově dětství a ostatní čtení o životě v rodině. V den oktávu Narození Páně, o slavnosti Matky Boží, Panny Marie, pojednávají čtení o Panně Marii a o Nejsvě-tějším Jménu Ježíšově. V druhou neděli po Narození Páně pojednávají čtení o tajemství vtělení. O slavnosti Zjevení Páně zachovávají čtení ze Starého zákona i z evangelia  římskou tradici; čtení z Apoštola pojednává o povolání pohanů ke spáse. Na svátek Křtu Páně jsou vybrány texty odpovídající obsahu tohoto svátku. 

Od 29. prosince se čte na pokračování celý první list svatého apoštola Jana. Začal se číst již 27. prosince, ve svátek tohoto apoštola, a následujícího dne ve svátek svatých Mláďátek. V evangeliu se čte o událostech z Ježíšova dětství z evangelia podle Lukáše (29. a 30. prosince), první kapitola z evangelia podle Jana (od 31. prosince do 5. ledna) a ze všech čtyř evangelií o nejvýznamnějších událostech z počátku Ježíšovy veřejné činnosti, kterými zjevoval své božství (od 7. do 12. ledna). 

(Úvod k mešnímu lekcionáři, čl. 95-96)

Příběhy dětství

  • Herodes dal v Betlémě pobít všechny chlapce. (Mt 2,13-18)
  • Světlo k osvícení pohanům. (Lk 2,22-35)
  • Světlo k osvícení pohanům. (Lk 2,36-40)

Světlo přišlo na svět

  • Slovo se stalo tělem. (Jan 1,1-18)
  • Za mnou přichází ten, jenž jest přede mnou. (Jan 1,19-28)
  • Hle, beránek Boží. (Jan 1,29-34)
  • Našli jsme Mesiáše. (Jan 1,35-42)
  • Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele. (Jan 1,43-51)
  • Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení. (Jan 2,1-11)

Ježíš zjevuje svou slávu

  • Přiblížilo se nebeské království. (Mt 4,12-17.23-25)
  • Rozmnožením chlebů ukazuje Ježíš, že je prorok. (Mk 6,34-44)
  • Uviděli ho, jak kráčí po moři. (Mk 6,45-52)
  • Dnes se naplnilo toto Písmo. (Lk 4,14-22a)
  • A hned malomocenství od něho odešlo. (Lk 5,12-16)
  • Přítel ženichův se raduje z ženichova hlasu. (Jan 3,22-30)

Zjevení Páně

Slavnost Zjevení Páně připomíná a zpřítomňuje zjevení slávy Krista krále celému světu. Římské oficium včetně mše svaté se zaměřuje především na příchod tří mudrců jako zástupců pohanských národů, pouze v antifonách k evangelním kantikům se uchoval starší obsah této slavnosti, zahrnující také Ježíšův křest v Jordáně (kdy se otevřelo nebe, ozval se hlas Otce a Duch svatý sestoupil v podobě holubice) a proměnění vody ve víno v Káně Galilejské (kdy Ježíš zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili - Jan 2,11). Trojí událost bývá někdy vykládána jako trojí zjevení Kristovy slávy: pohanům (mudrci), židům (křest) a učedníkům (Kána). Antifona k Zachariášovu kantiku ukazuje, že připomínat Kristovu slávu zjevenou za jeho života světu, znamená zároveň předjímat slávu, která nás jednou čeká na nebeské hostině.

 

  • Hle, přichází Vládce a Pán, má v rukou královskou moc a vládu (vstupní antifona).
  • Neboť v něm se celému světu zjevila spása: v něm se tvé věčné Slovo stalo smrtelným člověkem, aby všechny národy vyvedlo z temnoty smrti do světla tvé nesmrtelnosti (mešní preface).

 

  • Bože, tys přivedl mudrce, kteří šli za světlem hvězdy, k poznání tvého jednorozeného Syna; doveď i nás, kteří tě poznáváme světlem víry, k blaženému patření na tvou slávu (orace).
  • Přišli jsme od východu poklonit se králi (evangelium).
  • Když mudrci viděli hvězdu, řekli si mezi sebou: To je znamení velikého Krále; pojďme, vyhledejme ho a obětujme mu dary: zlato, kadidlo a myrhu (ant. k Magfinificat 1. nešpor).

 

  • Dnešního dne se zasnoubila církev s nebeským ženichem, protože Kristus smyl v Jordáně její viny; mudrci spěchají s dary na královskou svatbu a hosté se radují z vody proměněné ve víno. Aleluja (ant. k Benedictus).
  • Slavíme den proslavený třemi divy: dnes přivedla hvězda mudrce k jesličkám, dnes byla na svatbě proměněna voda ve víno, dnes chtěl být Kristus v řece Jordánu pokřtěn od Jana, aby nás vykoupil. Aleluja (ant. k Magnificat 2. nešpor).

 

Střípky z historických pramenů

Vánoční misál

Nauka v katechismu




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.