Biřmování - Střípky z historie

Hlavní stránka / Biřmování / Střípky z historický pramenů

Kol. r. 210 - Hippolyt, Komentář na knihu Daniel

Římský kněz a pozdější vzdoropapež Hippolyt je jedním z nejstarších vykladačů Písma. Ve svém komentáři na 17. verš 13. kapitoly knihy Daniel stručně naznačuje pomazání jako symbol Ducha udílené po křestní koupeli. 

Zuzana řekla svým služebníkům, přineste mi olej. Neboť láska a víra připravily olej a pomazání těm, kdo jsou umyti. Ale co jiného je to pomazání, než příkazy svatého Slova? A co je tím olejem, než moc Ducha svatého, jímž jsou věřící pomazáni jako vonnou mastí po koupeli? 

 

Σωσάννα άπολουομένη καθαρά νύμφη θεω παρίσταται; και ώς αι δύο παιδίσκαι αι αυτή παραχολουθουσαι πίστις καΐ αγάπη αι παραχολουθούσαι το ελαιον και τα σμήγματα τοις λονομέυοις ετοιμάζουσιν. τίνα δε ην τα σμήγματα αλλ' η αι του λόγου εντολαί; τι δε το ελαιον αλλ' η τοΰ αγίου πνενματος δύναμις; αις μετά το λουτρον ώς μυρω χριονται οι πιίστευοντες

Kol. r. 211 - Tertulián, De baptismo

Severoafrický kněz Tertulián ve své knize O křtu popisuje vzkládání rukou a pomazání olejem jako znamení udílení Ducha svatého. Je zajímavé, že podle Tertuliána (ale také podle pozdějšího severoafrického biskupa Cypriána) jakoby byl křest pouze očištěním, a nikoli darem Ducha svatého. 

Duch svatý není dán ve vodě, ale ve vodě jsme působením anděla očištěni a připraveni pro Ducha svatého. I zde lze najít předobraz. Jako byl Jan předchůdce Páně a připravoval mu cesty, tak také anděl prostředník křtu vyrovnává cestu Duchu svatému, který má přijít. Tento anděl ruší hříchy jakožto odpověď na víru zpečetěnou Otcem i Synem i Duchem svatým.

 

Non quod in aqua spiritum sanctum consequimur, sed in aqua emundati sub angelo spiritui sancto praeparamur. hic quoque figura praecessit. sicut enim Ioannes antepraecursor domini fuit praeparans vias eius, ita et angelus baptismi arbiter superventuro spiritui sancto vias dirigit abolitione delictorum, quam fides impetrat obsignata in patre et filio et spiritu sancto. [...]

A když vystoupíme z koupele, jsme pomazáni požehnaným pomazáním na základě starobylé praxe podle níž se sluší, aby se ke kněžství mazalo olejem z rohu, z něhož byl pomazán Áron Mojžíšem. Kristus je od slova křižmo neboli pomazání, od toho pochází titul našeho Pána, neboť byl pomazán Bohem Otcem, jak se říká ve Skutcích apoštolů (Sk 4,27): "V tomto městě se spolčili proti tvému svatému služebníku, kterého jsi pomazal". 

 

Exinde egressi de lavacro perungimur benedicta unctione de pristina disciplina qua ungui oleo de cornu in sacerdotium solebant, ex quo Aaron a Moyse unctus est. unde christus dicitur a chrismate quod est unctio, quae <et> domino nomen accommodavit, facta spiritalis quia spiritu unctus est a deo patre: sicut in Actis, Collecti sunt enim vero in ista civitate adversus sanctum filium tuum quem unxisti.

V našem případě se jedná o pomazání těla, které ovšem prospívá duchovně. Tak jako je křest tělesný úkon, neboť jsme ponořeni do vody, ale má duchovní účinek, neboť jsme osvobozeni od hříchů.

 

sic et in nobis carnaliter currit unctio sed spiritaliter proficit, quomodo et ipsius baptismi carnalis actus quod in aqua mergimur, spiritalis effectus quod delictis liberamur.

Následuje vzkládání ruky v požehnání při vzývání a vítání Ducha svatého. Tehdy svatý Duch sestupuje od Otce na očištěná a požehnaná těla a nad vody křtu. 

 

Dehinc manus imponitur per benedictionem advocans et invitans spiritum sanctum. [...] tunc ille sanctissimus spiritus super emundata et benedicta corpora libens a patre descendit superque baptismi aquas 

3. - 4. stol. - Apoštolská tradice

Apoštolská tradice je spis nejasného, snad řeckého či syrského původu. Protože existuje také jeho latinský překlad, zdá se, že měl vliv také v Římě. Tento spis je kompilátem několika různě starých vrstev textu. Zde je uvedena nejstarší vrstva týkající se biřmování (zahrnuje pouze biskupa a nikoli kněze a jáhny, což je mladší vrstva).

Olej pro biřmování, neboli olej díkůvzdání, je zde již rozlišen od oleje pro předkřestní pomazání. Biřmování následuje ihned po křtu a udílí je biskup. Nejprve vzkládá ruce s prosbou o Ducha svatého (epikleze), po té maže hlavu olejem a také při tom vzkládá ruce. Obřad je zakončen pozdravením pokoje, které zpečeťuje udělení svátosti a naznačuje přijetí nově pokřtěného a biřmovaného do společenství církve. Pak se pokračuje slavením eucharistie, které začíná přimluvami, pozdravením pokoje a přinášením darů.

V čase udělování křtu biskup pronáší modlitbu díků nad olejem, který nese v nádobě a nazývá se olej díkůčinění. Pak přinese jiný olej, kterým se exorcizuje a nazývá se olej exorcismu. 

 

Tempore autem statuto ad baptizandum, episcopus reddat gratias super oleum quod ponit in vase et vocat illum oleum gratiarum actionis. Et sumit quoque aliud oleum quod exorcizet et vocat illud oleum exorcismi. [...]

[Když křtěnci vystoupí z vody,] biskup na ně vloží ruce: Pane Bože, který jsi tyto učinil hodnými odpuštění hříchů skrze koupel znovuzrození Ducha svatého, sešli na ně svou milost, aby Ti sloužili podle Tvé vůle. Neboť Tobě patří sláva, Otci i Synu s Duchem svatým v církvi nyní i na věky věků. Amen. 

 

Episcopus vero manuum illlis imponens invocet dicens: Domine Deus, qui dignos fecisti eos remissionem mereri peccatorum per lavacrum regenerationis spiritus sancti, inmite in eos tuam gratiam, ut tibi serviant secundum voluntatem tuam; quoniam tibi est gloria, patri et filio cum spiritu sancto, in sacta ecclesia et nunc et in saecula saeculorum. Amen.  

Pak vylije z ruky olej posvěcení, vloží ruce na hlavu se slovy: Mažu tě svatým olejem ve jménu Pána, Otce všemohoucího, Krista Ježíše a Ducha svatého. Označí ho na čele, políbí a řekne: Pán s tebou. A pomazaný odpoví: I s Duchem tvým. Činí tak jednotlivě s každým.

 

Postea oleum sanctificatum infundens de manu imponens in capie dicens: Ungeo te sancto oleo in Domino Patre omnipotenti et Christo Iesu et Spiritu Sancto Et consignans in frontem offerat osculum et dicat: Dominus tecum. Et ille qui signatus est dicet: Et cum spiritu tuo.

Potom se křtěnci modlí společně se všemi věřícími, dokud toto všechno nevykonali, modlili se odděleně. Po modlitbě si udělí políbení pokoje. Jáhni přinesou biskupovi obětní dary a ten vzdává díky nad chlebem, který je znamením, řecky antitypos Těla Kristova.

 

Et postea iam simul cum omni populo orent, non primum orantes cum fidelibus nici omnia haec fuerint consecuti. Et cum oraverint, de ore pacem offerant. Et tun iam offeratur oblatio a diaconibus episcopo et gratias agat panem quidem in exemplum quod dicit graecus antitypum, corporis Christi. 

 Kol. r. 400 - Toledský koncil

Toledský koncil se ve svém 20. kánonu zabýval svěcením křižma a biřmováním. Svědčí to o měnící se praxi, kdy část úkolů dosud náležející biskupům přebírají také kněží. Koncil jim ovšem zakazuje světit křižmo, které mají do farností od biskupa dopravit jáhni. Používat křižmo k mazání mohou kněží za nepřítomnosti biskupa; jáhni tento úkon konat nesmějí. 

Každý ať zachovává, že bez biskupa nikdo nesvětí křižma. Protože se na některých místech nebo provinciích se říká, že kněží připravují křižma, schvaluje se, že od dnešního dne nemůže nikdo jiný než biskup připravovat křižma a rozdělovat je po diecézi. Pro jednotlivé kostely budou určeni jáhni nebo podjáhni, kteří zhotovené křižma určené biskupem pro tyto kostely mohou dopravit ke dni Velikonoc. Samozřejmě, že biskup může křižma zhotovovat kdykoli a bez vědomí biskupa ať žádný podřízený kněz nejedná. Určuje se, že jáhnovi nepřísluší biřmovat; knězi biřmovat přísluší, pokud je biskup nepřítomen; pokud je biskup přítomen, pak kněz může biřmovat leda na základě biskupa pokynu. 

 

Quamvis pene utique custodiatur ut absque episcopo chrisma nemo conficiat tamen quia in aliquibus locis vel provintiis presbiteri dicuntur chrisma conficere, placuit ex hac die nullum alium nisi episcopum chrisma conficere, et per dioceses destinare. Ita ut de singulis ecclesiis ad episcopum ante diem paschae diaconi destinentur aut subdiaconi qui confectum chrisma ab episcopo destinatum ad diem paschae possint ad tempus deferre. Episcopo sane certum est quod omni tempore licet chrisma conficere [a] sine conscientia autem episcopi, nihil penitus presbiteri agere presumant. Statutum vero est diaconum non crismare, sed presbiterum absente episcopo, presente vero, nonnisi ab ipso fuerit praeceptum.

19. 3. 416 - Innocenc I., List Decentiovi 

Papež Innocenc I. ve svém dopise odpovídá na dotazy Decentiovi, biskupu z Gubia. Potvrzuje, že biřmování, které se koná mazáním čela křižmem, smí dělat pouze biskup. Kněží mohou křižmem mazat nově pokřtěné, ale nejedná se v tom případě o biřmování. Jsme zde u zrodu západní praxe, která oddělila dvě původně sjednocené svátosti, totiž křest a biřmování. 

Co se týče označování dětí, je zjevné, že to může konat pouze biskup a nikdo jiný. Protože i když jsou presbyteři kněžími, není jim vlastní úřad biskupa. To, že toto náleží pouze biskupovi, totiž aby označoval či předával Ducha Utěšitele, dosvědčuje nejen církevní tradice, ale také ono pravé čtení ze Skutků apoštolů, kde jsou Petr a Jan vedeni, aby předali Ducha svatého těm, kdo již byli pokřtěni. Ať už je biskup přítomen nebo ne, je kněžím, kteří křtí, dovoleno, aby mazali pokřtěné křižmem, ovšem křižmem, které bylo posvěceno biskupem. Ale kněžím není dovoleno, aby označovali křižmem čelo, to mají pouze biskupové, když udělují Ducha svatého. 

 

De consignandis vero infantibus manifestum est, non ab alio, quam ab episcopo fieri licere. Nam presbyteri licet secundi sint sacerdotes, pontificatus tamen apicem non habent. Hoc autem pontificium solis deberi episcopis, ut vel consignent, vel paracletum Spiritum tradant, non solum, consuetudo ecclesiastica demonstrat, verum et illa lectio Actuum Apostolorum, quae asserit, Petrum et Joannem esse directos, qui jam baptizatis traderent Spiritum sanctum. Nam presbyteris, sive extra episcopum sive praesente episcopo cum baptizant, chrismate baptizatos ungere licet, sed quod ab episcopo fuerit consecratum, non tamen frontem ex eodem oleo signare, quod solis debetur episcopis, cum tradunt Spiritum paracletum. 

7. stol. - Gelasiánský sakramentář

Gelasiánský sakramentář čerpá z římských liturgických prvků, byť byl určen pro mimo-římské prostředí. Je zde uveden obřad křtu na velikonoční vigilii. V něm je zřetelně odlišeno mazání křižmem, které koná kněz hned po křtu, a biřmování, které následně koná biskup. Biřmování se koná vzkládáním rukou a modlitbou a mazáním křižmem s biřmovací formulí. Končí pozdravením pokoje. Po té následuje slavení eucharistie. 

Když vystoupí z křestního pramene, kněz označí dítě na čele křižmem s těmito slovy: Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, který tě znovuzrodil z vody a z Ducha svatého a který ti dal odpuštění všech hříchů, tě maže křižmem spásy v Kristu Ježíši našem Pánu pro život věčný. Odp. Amen. 

 

Postea cum ascenderit a fonte infans signatur a presbytero in cerebro de chrismate, his verbis: Deus, omnipotens Pater Domini nostri Jesu Christi, qui te regeneravit ex aqua et Spiritu sancto, quique dedit tibi remissionem omnium peccatorum, ipse te linit chrisma salutis in Christo Jesu Domino nostro in vitam aeternam. Resp. Amen.

Potom je mu biskupem dán Duch sedmi darů. K označení na něj vloží ruku se slovy: Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, který jsi své služebníky obnovil z vody a z Ducha svatého a který jsi jim dal odpuštění všech hříchů, ty, Pane, do nich sešli svého Svatého Ducha utěšitele, dej jim Ducha moudrosti a poznání, Ducha rady a síly, Ducha poznání a lásky. Naplň je Duchem bázně Boží ve jménu Našeho Pána Ježíše Krista, s nímž žiješ a kraluješ povždy Bůh s Duchem svatým po všechny věky věků. Odp. Amen. 

 

Deinde ab episcopo datur eis Spiritus septiformis. Ad consignandum imponit eis manum in his verbis: Deus omnipotens, Pater Domini nostri Jesu Christi, qui regenerasti famulos tuos ex aqua et Spiritu sancto, quique dedisti eis remissionem omnium peccatorum, tu, Domine, inmitte in eos Spiritum sanctum tuum Paraclitum, et da eis Spiritum sapientiae et intellectus, Spiritum consilii et fortitudinis, Spiritum scientiae et pietatis. Adimple eos Spiritu timoris Dei in nomine Domini nostri Jesu Christi, cum quo vivis et regnas Deus semper cum Spiritu sancto, per omnia saecula saeculorum. Resp. Amen. 

Potom je označuje na čele křižmem se slovy: Znamení Kristovo k životu věčnému. Odp. Amen. Pokoj s Tebou. Odp. I s tebou.

 

Postea signat eos in fronte de chrismate dicens: Signum Christi in vitam aeternam Resp. Amen. Pax tecum. Resp. Et cum spiritu tuo. 

 12. stol. - Římský pontifikál 

Římský pontifikál ze 12. století představuje základ pro další vývoj liturgie biřmování. Svátost se udílí mimo mši, zcela se tedy vytratila spojitost s eucharistií. Kmotři drží děti v náručí, nebo toto držení alespoň naznačují. Ještě ve středověku bylo zvykem biřmovat malé děti např. i do roku od přijetí křtu. Biřmování se udílí vzkládáním ruky a modlitbou a také pomazáním křižmem s biřmovací formulí. Ve středověku kolovalo množství různých biřmovacích formulí, tato zůstala v římské liturgii na dalších 8 století. 

Děti jsou drženy na rukou, ale větší děti pokládají nohu na nohu svého kmotra. Když se po řadě shromáždí před papežem, papež jim vkládá ruku jednotlivě na hlavu a pak se nad nimi modlí a vyprošuje semerou milost Ducha svatého těmito slovy: Ať na vás sestoupí Duch svatý a milost Nejvyššího ať vás bez hříchu. Amen. 

 

Infantes in bracchiis dextris tenetur. Maiores vero pedem ponunt super pedem patrini sui. Quibus per ordinem dispositis ante pontificem ipse pontifex, imposita manu super capita singulorum, dat orationem super eos cum invocatione septiformis gratiae spiritus sancti sic dicens: Spiritus santus super vos descendat et virtus altissimi sine peccato vos custodiet. Amen.

Pán s vámi. Odp. I s tebou. Modlitba. Všemohoucí věčný Bože, který jsi ráčil tyto své své služebníky a služebnice obnovit z vody a z Ducha svatého a dát odpuštění všech hříchů: sešli na ně svého sedmerého Svatého Ducha Utěšitele z nebes. Odp. Amen. Ducha moudrosti a poznání. Odp. Amen. Ducha rady a síly. Odp. Amen. Ducha poznání a lásky. Odp. Amen. Naplň je Duchem bázně Boží a označ je znaměním Kristova kříže pro život věčný. Skrze... v jednotě...  

 

Dominus vobiscum. Resp. Et cum spiritu tuo. Oratio. Omnipotens sempiterne Deus, qui regenerare dignatus es hos famulos tuos et famulas tuas ex aqua, et Spiritu Sancto, quique dedisti eis remissionem omnium peccatorum: emitte in eos septiformem Spiritum tuum Sanctum Paraclitum de coelis. Resp. Amen. Spiritum sapientiae, et intellectus. Resp. Amen. Spiritum consilii, et fortitudinis. Resp. Amen. Spiritum scientiae, et pietatis. R. Amen. Adimple eos Spiritu timoris tui, et consigna eos signo crucis Christi, in vitam propitiatus aeternam. Per. In unitate.

Potom papež namočí palec do křižma, dotáže se každého na jméno a udělá kříž na jejich čele se slovy: Jene, nebo nějakým jiným jménem jej osloví, označuji tě znamením kříže a biřmuji tě křižmem spásy ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Pokoj s tebou. Odp. I s tebou. 

 

Tunc pontifex, intincto pollice in chrismate et interrogato unuiscuiusque nomine, faciat Crucem in frontibus singulorum sic dicens: Iohannes, vel alio quovis nomine invocans eos, signo te signo crucis, confirmo te chrismate salutis in nomine patris et filii, et spiritus sancti. Amen. Pax tecum. Resp. Et cum spiritu tuo.

1971 - Pavel VI. - Divinae consortium naturae 

Ve 20. století v rámci celkové obnovy liturgie bylo biřmování opět včleněno do mše svaté a byla upravena biřmovací formule: na místo jedné ze středověkých latinských byla nově přejata formule z byzantského obřadu, která používá patristický slovník a jmenuje přímo Ducha svatého. 

Na západě pak slova obřadu doplňujícího křest nebyla až do století dvanáctého a třináctého přesně stanovena. V Římském pontifikálu z dvanáctého století se ovšem poprvé objevuje formule, která se později stala všeobecnou: „Označuji tě znamením kříže a posiluji tě křižmem spásy. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Z toho co jsme připomenuli, je zřejmé, že při biřmování na východě i na západě, z různých sice důvodů, obdrželo první místo pomazání křižmem, které jaksi naznačuje apoštolské vzkládání rukou. Poněvadž pak toto pomazání křižmem vhodně naznačuje du¬chovní pomazání Duchem Svatým, jehož se věřícím dostává, přejeme si, aby bylo upevněno jeho trvání a význam. Co se týče slov, která se pronášejí při pomazání křižmem, vážíme si sice stejnou měrou hodnoty úctyhodné formule, užívané v latinské církvi, považujeme však za vhodné dát přednost prastaré formuli vlastní byzantskému obřadu, jíž se vyjadřuje dar samotného Ducha Svatého a připomíná se seslání Ducha Svatého o Letnicích (srov. Sk 2,1-4.38). Přijímáme proto tuto formuli, překládajíce takřka slovo za slovem. A proto, aby byla vhodně upravena i podstata svátostného obřadu, rozhodujeme z nejvyšší naší apoštolské autority a ustanovujeme, aby v latinské církvi bylo do budoucna zachováváno toto: Svátost biřmování se uděluje pomazáním křižmem na čele, které se dělá při vzkládání ruky, a slovy: Přijmi pečeť daru Ducha svatého." 

 

In Occidente autem verba ritus, Baptismum complentis, usque ad saeculum duodecimum et tertium decimum minus definita sunt. Verum in Pontificali Romano saeculi duodecimi primum occurrit formula, quae postea effecta est communis: Signo te signo crucis et confirmo te chrismate salutis. In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Ex iis, quae in memoriam revocavimus, liquet in actione confirmandi in Oriente et Occidente, alia sane ratione, primum locum obtinuisse chrismationem, quae apostolicam manuum impositionem quodam modo repraesentat. Cum autem ea chrismatis unctio spiritualem Sancti Spiritus, qui fidelibus datur, unctionem, apte significet Nos confirmatam volumes eiusdem exsistentiam et momentum. Quod ad verba attinet, quae in chrisrmatione proferuntur, dignitatem venerabilis formulae, quae in Ecclesia Latina adhibetur, aequa aestimatione perpendimus quidem; ei tamen praeferendam censemus antiquissimam formulam ritus Byzantini propriam, qua Donum ipsius Spiritus Sancti exprimitur atque effusio Spiritus die Pentecostes peracta recolitur (cf Act 2,1-4 et 38). Hanc ergo forrmulam, fore verbum pro verbo reddentes, accipimus. Quapropter, ut ritus Confirmationis recognitio ad ipsam etiam ritus sacramentalis essentiam congruenter pertineat, Suprema Nostra Auctoritate Apostolica decernimus et constituimus, ut ea, quae sequuntur, in Ecclesia Latina in posterum serventur: Sacramentum conformationis conferetur per unctionem chrismatis in fronte, quae fit manus impositione, atque per verba "Accipe signaculum doni Spiritus sancti".

 




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

Vira.cz | Pastorace.cz | Mapa bohoslužeb 

Všechna práva vyhrazena © 2018 NETservis s.r.o.