Mše při níž je přítomen biskup aniž by celebroval nebo koncelebroval eucharistii

Každé slavení eucharistie v místní církvi odkazuje na biskupa, který je "veleknězem svého lidu. Od něho v jistém smyslu vychází a na něm závisí život v Kristu, který mají jeho věřící." (Sacrosanctum concilium, č. 41). Když liturgii předsedá biskup, obklopen kněžími, jáhny a lidem, zjevuje se tajemství církve, v níž je přítomen Kristus (srov. Caeremoniale episcoporum, č. 12).

Přesto zná církev eucharistické bohoslužby, při nichž je biskup přítomen a při tom není tím, kdo by sám slavil eucharistii. Existují v zásadě dva typy: první, při němž biskup předsedá bohoslužbě, i když neslaví eucharistii, a druhý, při němž je biskup pouze přítomen a celému slavení předsedá kněz.

Při mši svaté, jíž předsedá kněz, nemůže biskup nikdy koncelebrovat, protože takové uspořádání by nebylo pravdivým obrazem církve.

Pozn.: Název "Coram episcopo" v menu jsme si vypůjčili z Biskupského ceremoniálu vydaného v r. 1600. Současná liturgie jej již nezná.

První typ - biskup předsedá bohoslužbě slova, ale neslaví eucharistii

Ze dvou možností je tato vhodnější, protože takovéto uspořádání liturgie ukazuje, že biskup je hlavou místní církve.

Druhý typ - biskup nepředsedá bohoslužbě, pouze je přítomen

Tento typ může být vhodný například pro primiční mši svatou. Při ní je správné, aby novokněz předsedal celému slavení eucharistie a aby vynikla jednota bohoslužby slova a bohoslužby oběti.

Caeremoniale

Pracovní překlad příslušné části Biskupského ceremoniálu (ed. 1984) je možné v pdf stáhnout zde.

Praktické uspořádání

První typ	Druhý typ
Biskup obléká albu (příp. též humerál a cingulum), pektorál, štolu, pluviál, fialové solideo; používá mitru a berlu.	Biskup obléká chórové oblečení, tj. fialovou kleriku, rochetu, fialovou mozetu, pektorál na zeleno-zlaté šňůře, fialové solideo a biret.
Ke službě biskupovi jsou k dispozici dva jáhni oblečení v dalmatikách (případně dva kněží oblečení v pluviálu) a další přisluhující.	Pokud je třeba, mohou být ke službě biskupovi k dispozici přisluhující.
Vlastním místem biskupa je katedra či sedadlo obrácené tváří k lidu, protože biskup předsedá bohoslužbě.	Vlastním místem biskupa je sedadlo v presbytáři (opatřené klekátkem), které není obráceno tváří k lidu. Může být v sektoru nekoncelebrujících kněží; nikdy mezi koncelebranty či věřícími.
Biskup jde ve vstupním průvodu, doprovázen jáhny a svými přisluhujícími. Jde za koncelebranty nebo hlavním celebrantem.	Biskup se může účastnit vstupního průvodu, v tom případě jde před koncelebranty nebo před hlavním celebrantem; může též zaujmout své místo v presbytáři již před začátkem mše.
Ve vstupních obřadech okuřuje oltář a kříž biskup, bohoslužbě slova předsedá biskup jako obvykle od znamení kříže až do přímluv.	Ve vstupních obřadech okuřuje oltář a kříž celebrující kněz, předsedá též bohoslužbě jako obvykle.
Homilii pronáší obvykle biskup od katedry nebo od ambonu, s mitrou a berlou.	Pokud má biskup pronést homilii, říká ji od ambonu a může k tomu přijmout štolu v barvě daného dne.
Dary od věřících přijímá biskup nebo celebrující kněz. Biskup je okuřován po celebrantovi ve stoje bez mitry.	Dary od věřících přijímá celebrující kněz. Biskup je okuřován spolu s věřícím a kněžími, kteří nekoncelebrují.
Bohoslužbě oběti předsedá celebrující kněz. Biskup stojí na katedře; klečí od epikleze až do ostenze kalicha.	Bohoslužbě oběti předsedá celebrující kněz. Biskup stojí na svém místě; klečí od epikleze až do ostenze kalicha.
Svaté přijímání přijímá biskup sám u oltáře.	Svaté přijímání přinese kněz biskupovi na jeho místo; biskup může přijímat pod obojí způsobou napitím z kalicha.
Modlitbu po přijímání říká biskup a předsedá také závěrečným obřadům včetně požehnání.	Modlitbu po přijímání říká celebrující kněz a předsedá také závěrečným obřadům včetně požehnání.